Ahoj:-) Holky, musí se číst všechna oznámení před hosty? Jak mi to říká maminka? Nebo jste to nedělaly? A je dobrý tam dát kasičku ať to tam hází? Nebo od každého převzít a poděkovat? Vůbec nevím, jak se tohoto úkolu , co se darů týče, zhostit
My jsme je četli. Hosté nám při příjezdu dali obálky, my je dávali na hromádku a pak je na hostině svědci přečetli. Peníze nechávali v obálkách a já je večer vyndala.
My přání nečetli, hezky až druhý den doma v soukromí. Měli jsme krabičku na přání i finanční dary dohromady, všem jsem pak poslala děkovnou sms za celou svatbu. Někdo si na to potrpí, já ne.....
My jsme také přání nečetli, přijde mi to hodně zdlouhavý a raději jsme si je přečetli sami v soukromí. Můžete přečíst třeba jenom tři přání aby se Vám třeba vyplnila mezera, pokud nějaká bude. Ono fakt záleží komu co se líbí, každej by si to měl dělat podle svých představ.
Zdravím. Nečetli jsme. Byla jich velká halda :-p Někdo nám je dal už den předem, někdo na obřadě a někdo na oslavě. Takže byly i po různu uložené :-)
Určitě to tradice je, ale záleží na "novomanželatech" ... a programu svatby. Ale když jich budete číst strašně moc, bude to zdlouhavé - možná i nudné a naruší to zábavu ;-)
My to asi uděláme během kafíčka a dortu, kdy to přečtou třeba svědci, stejně tam všichni budou sedět :-) Zdlouhavé to může být, když je hostů 150 a přáníček přes 200, ale když to bude okolo třeba 30ti, tak to tolik času nezabere a příjde mi to pěkné. U kamarádky jsem četla přáníčka já jako svědek a bylo tam tolik nápaditých básniček a prupovídek, že jsem měla co dělat, abych je přečetla a neumřela smíchy. Měla jich možná 20, ale v té půlhodince u kafíčka jsme se nejvíc pobavili a zasmáli z celé svatby.
My je číst nebudem. Co jsem měla možnost být na svatbě jako host, tak čtení přání mi přišlo jako hodně velká zdlouhavá nuda. Takže z mé svatby vytěsňuji. Hlavně převážně přání jsou už dopředu natištěná, akorát se přidá podpis, takže předčítat něco, co napsal někdo, kdo je za to placený mi příjde divné.
My jsme je taky nečetli. Za prvé to bylo určeno nám, tak nevím, proč to číst ostatním (lidi se bavili i bez toho) a za druhé jsem to na pár svatbách zažila a skoro nikdo to neposlouchal, takže jsem o tom ani neuvažovala.
Ani mz jsme přání na svatbě nečetli. Moje máma se sice tvářila divně, ale můj manžel trval na svém, že ne. A já s ním souhlasila. Ta předem natisklá se stejně pořád opakují a ta originální pak byla obvykle osobní, takže do toho nikomu nic není. A vlstně jsme ani nerozbalovali přede všemi dary. Kvůli pěším přesunům a nespolehlivému počasí nám dary i přání vybírali svědci, když se všichni hosté shromažďovali u mých rodičů doma. Početli a zarozbalovali jsme si s manželem druhý den sami. Jo, a oficiální poděkování jsme pak všem rozesílali poštou.
Ahoj, my jsme blahopřání četli, i když jsme to dopředu nijak neplánovali. Tak nějak se to zrovna hodilo a bylo pěkné, že jsme přečetli i přání od lidí, kteří se nemohli zúčastnit osobně. Poslouchali nás všichni, bylo to fajn.
My jsme je nečetli, protože všude, kde jsme byli na svatbě jako hosté, nám to čtení přišlo tak nějak zdlouhavé. Na přání a obálky jsme měli zhotovenou pěknou krabici (viz můj inzerát v bazaru) a hosté tam mohli dávat nejen přání, ale i obálky s finančními dary. Bylo to šikovné.
Nečetli jsme, ale převzali jsme je spolu s dary osobně - je to lepší, než jen nechat naházet obálky do krabice, protože se určitě najde spousta lidí, kteří vám k tomu přání či daru budou chtít něco říct ;-) Ale číst přání, to opravdu ne - zaprvé, jak už to několik lidí psalo, je to většinou hrozně zdlouhavé a pro svatebčany nepříliš zajímavé (málokdy se najde něco opravdu originálního, co pobaví); zadruhé - přímo v přáníčkách jsme měli vložené peníze jako svatební dary... a tahat ty peníze před všema, aby viděli, kdo kolik dal, to by fakt bylo nadmíru trapné :-|
Převzali jsme osobně, předali svědkyni, která přání prošla, aby při čtení z některých nevypadly bankovky :) a potom je přečetla...nudné ani zdlouhavé to nebylo, naopak mi to přišlo milé a popíjeli jsme u toho kafe a jedli dort, takže to bylo příjemné :)
nečetli a ani by mě to nenapadlo.... převzali jsme od všech osobně různě v průběhu celého dne, jak kdo chtěl, tak nám ho dal... Nějak si neumím představit hodinu sedět a stokrát přečíst "mnoho štěstí do vašeho manželství" případně podobné....četli jsme si je druhý den sami s manželem při rozbalování dárků - hodně těch gratulací s dárkem souviselo, takže bysme hned poznali, co asi dostanem, prostě to chtělo číst až při rozbalování...
Také jsme přání nečetli.Při čtení po svatbě nám došlo, že mnoho lidi psalo ta přání opravdu ze srdce a chtěli jsme si je užít sami pro sebe. Je také pravda, že jich bylo velké množství a často se hlavní text opakoval. Moc lidi by asi neudrželo pozornost, pokud by nebyly moc odlišné.
My si je přečetli druhý den ráno v pelíšku. Některá byla hodně osobní, až jsem uronila slzu :-) a někteří lidé mi říkali, že by byli naradi, aby se to četlo veřejně. A popravdě, mně by to ani nenapadlo. Byla jsem na svatbě, kde se to četlo veřejně a byla to spíše nuda.
U nás se přání na hostině četla, hosty to bavilo, což jsem byla ráda, obávala jsem se přesně toho, že by je mohly nudit opakující se texty. Nicméně to proběhlo dobře :)
Za mě tady rozhodně NE. Jak už tady bylo řečeno je to zdlouhavé (a když to chcete zkrátit a vyberete jich jen pár, tak by se to mohlo dotknout těch "nevybraných") a hlavně je to jen text, pod který seněkdo podepíše, takže nevidím žádný důvod to citovat před ostatníma. Těším se na to až si je pěkně vklidu projdeme sami.
Já jsem byla taky rezolutně proti, co si pamatuju, vždycky mě to hrozně nudilo... Nakonec jsem to vymyslela tak, že oznámení vystavím na stůl nebo někam pověsím na šňůrku a kdo bude chtít, může si počíst, kdo ne, toho s tím nebudem otravovat :)
Četli jsme během kafíčka a papkání dortu, kdy jsme vybalovali svatební dary, krásně se tím zaplnil čas, než začala zábava a tanec. Každému jsem tím i poděkovali osobně.
Jelikož jsme dostali dary hmotné i finanční, tak už jsme žádné další "vybírací" aktivity (jako kasička, střevíček atp.) neměli.
Byla jsem na několika svatbách, většinou se to četlo po o u dortu, četli svědkové na střídačku. Bylo to pořád sokola to samé... Na posledních 2 svatbách se to nědělo a myslím, že to opravdu nikomu nechybělo. Stejně tam skoro všichni píší to stejné, je nás málo, kdo píše nějak originálně nebo ve verších. Takže my to tak nebudem dělat, dáme tam ozdobenou krabici a přečtem si až v klidu sami doma... Dary chtít nebudem, takže počítám i s tím, že by z toho akorát padaly penízky...
My jsme teď udělali výběr několika nejoroginálnějších přání, opravdu osobních přání, a ta jsme přečetli. Jelikož jsme dostali několik desítek přání, číst je všechny by bylo dlouhé a asi nezáživné pro hosty. Kompromis jsme zvolili. Po přečtení přání jsme rozbalili dárky. PS: a jak jsou tu zmiňovala stále dokola stejná přání, předtištěná, kde je připojen jen podpis, tak ta jsme opravdu nečetli. :-)
Ja kdyz byla na svatbe jako host, tak mne to bavilo. Takze my to zatim mame v planu, cist + dekovat za dary. Myslim, ze velkou roli hraje zvedavost, hoste jsou zvedavi, co kdo napsal a dal a zaroven je to hezke podekovani hostum za dary.