Ahojte holky,
chtěla bych slyšet Vaše názory co se týká místa svatby.
S přítelem jsme si naplánovali svatbu venku na zahrádce restaurace, moc se nám tam líbí a chtěla jsem to mít na jenom místě- uvolněná atmosféra jen nejbližší rodina a přátelé. Rodičům jsme to oznámili, jenomže...
Moje rodina je věřící, i já jsem pokřtěná a přítel také,jenomže nedochíme do kostela. Mojí mamky a babičky se to velice dotklo,že nechceme mít svatbu v kostele.
Včera mi volala celá utrápená,že co bude z našich dětí,když je nikdo nebude chtít pokřtít. A jestli si to ještě nechceme rozmyslet a mít svatbu v kostele.Myslela jsem že omdlím. Její argumenty že sestřenice taky není věřící ale svatbu měli v kostele,tak to bylo na mě silné kafe.
Moje sestra měla před třemi roky taky svatbu, jelikož byla ve 4.měs.těh.tak všechno bylo v režii mojí mamky, po svatbě se s manželem shodli, že to nebyla jejich svatba ale rodičů, vůbec si to neužili, doslova to přetrpěli a chtěli to už mít za sebou. Sestře bylo už hodně zle ze svého stavu a mamka jí to zrovna neulehčovala.Tak takovou svatbu nechci.
Nechceme si do toho mluvit ale ani urazi maminku a babičku.
Vím že je to velice citlivé téma, máte nějaké rady?
Jinak nevíte jestli kdyby jsme neměli církevní sňatek,tak by nám pokřtili děti. Já slyšela,že když jsou oba manželé pokřtění tak to není problém.
Díky za Vaše názory nevěstinyk :-)
No jo, kdyz ony maminky do toho hrozne rady kecaji. Ja to taky vidim doma. My mame svatbu v kostele. Jsme verici, pokrteni, i kdyz do kostela pravidelne taky nechodime. ALe nikdy jsem nepremyslela nad tim,ze bychom ji meli nekde jinde. Ono pak s tema detma zalezi hodne na osobnosti pana farare. Nekteri s tim problem nemaji, Vim, ze u nas se nedavno stal pripad, ze se manzele po 20 letech museli oddat i v kostele, protoze pan farar, ketry tady v te dobe byl rekl, ze jim jejich 3.dite nepokrti, protoze nemeli cirkevni obrad. Ale vim, ze jsou farari, ketrym to nevadi.
Ahoj Nedbi, taky jsem si to myslela,že to záleží na faráři.
My jsme to spíše brali tak,že to chceme na jednom místě,v pohodě obřad,už jsme si vybrali i písničky, já vím,že jsou to prkotiny,když jsem byla mladší,taky jsem určitě chtěla svatbu v kostele, ale popravdě když už se to má teď stát tak by mi to vůbec nevadilo, že to tam nebude.
Když si představím svoji svatbu, tak tam ten kostel prostě nevidím, ach jo...teď budu černá ovce rodiny.. :-(
ahoj Kvakrbyl,
podobny problem mam i ja. O Vanocich jsme nasim rodicum oznamili, ze se v kvetnu bereme, a sice ne v katolickem kostele, ale u jedne male cirkve. Reakce byla dost strasna, mamka vypadala, jako by ji zrovna pomrela pulka rodiny. Zacala pak s argumenty typu "nikdo vam nepokrti deti a budou zit v hrichu", "vsichni z nasi rodiny se vzali v kostele" , " vyrostla jsi v katolicke vire, tak v ni zustanes" a nakonec " babicce se to nesmi rict, zlomilo by ji to srdce". Pres svatky se na tema nase svatba vubec nesmelo mluvit, "abychom si nekazili Vanoce" a i ted, 3 mesice pred svatbou, je nase svatba tabu, rodice se odmitaji o ni bavit, maximalne prohodi nejakou jedovatou poznamku. Musim rict, ze mi to vzalo vsechnu radost ze svatby a povazuji ten pripravovany den spis za neprijemne brime.
Rodice na nasi svatbu prijedou, prece jen jsem jejich dcera, mam ale strach, ze mama nebude skryvat sve zklamani a ze mi ten den naprosto zkazi. Je to vsechno absurdni, protoze kdyby slo jen o nas, vzali bychom se tajne ve dvou, ale vzhledem k tomu, ze bydlime v zahranici, nase rodice vidime maximalne dvakrat do roka, chteli jsme s nimi alespon oslavit nasi svatbu, aby jim to nebylo lito. A ted uz to nemuzeme zrusit. Babicka se to nesmi dozvedet, "jinak by ji to zlomilo srdce", mam pocit, jako bych spachala ten nejvetsi zlocin, jen protoze jsem se rozhodla nevdat se u katoliku.
Ted nevim, co mam delat. Mam to vzdat a mit katolicky obrad, i kdyz se spoustou veci v katolicke cirkvi nesouhlasim, neverim v nektera podstatna dogmata teto cirkve a nechci vychovavat deti v katolicke vire ( tim padem je pro me dost velky problem manzelsky slib, ve kterem vsechny tyto veci zazni), a mit v tom pripade hezkou svatbu a moci to rict pribuzenstvu a pozvat babicku, nebo trvat na svem presvedceni, ale za cenu pokazeneho dne a tajeni svatby pred pribuzenstvem? Sorry, nemam pro tebe zadnou radu, spis bych nejakou potrebovala :-|
prosimvas, neberte se v kostele, pokud to neni vase osobni presvedceni! Krest reste, az to bude aktualni. Ale pokud nevyznavate to, co se v kostele slibuje a rika, tak vam to jednak bude k nicemu a druhak s tim pak muzete mit velky opetacky, kdybyste se rozvadeli. Neni pak nic smutenjsiho, kdyz vidim nekoho, kdo se vzal neuvazene v kostele a s manzelem se po par letech rozesli. A uz nema sanci zalozit krestanskou rodinu, i kdyby se postavil na hlavu.
jsem take pevne rozhodnuta, ze v ten katolicky obrad mit nebudu, i za cenu, ze se ta svatba stala mou nocni murou. Jen mi prijde smutne, ze k necemu takovemu v krestanskych rodinach muze dojit. Opravdu povazuju za maximalne smutne tajit pred pribuzenstvem, ze jsem vdana :-(
Nepredpokladam, ze bych pozdeji s nekym jinym chtela zalozit krestanskou rodinu ;-). Ostatne je zajimave, ze nejaka instituce nekomu nedava druhou sanci na zalozeni krestanske rodiny. Ale to je na dlouhe diskutovani...
Ahoj lidičky,
k mé víře - od mala nás "nutili" chodit do kostela, do 14 let jsem věřila, se vším všudy, do kostela jsem chodila ráda, ale pak přišel život dospělých, musela jsem se postarat sama o sebe, bývalí partner nebyl věřící, na kostel a víru jsem tan nějak zapoměla až se mi to úplně vytratilo ze života.
Můj přítel je jen pokřtěný a nikdy ho rodiče nevedli k víře.
Připadá mi to hrozně pokrytecké se brát v kostele kvůli rodičům,slibovat Bohu (můj přítel na Boha nevěří)- říká,že Bůh mu nikdy nic nedal a musel se vždy postarat sám o sebe. Úplně ho chápu,že kdyby svatba byla v kostele, ani by mu nemuselo být příjemné,co se tam říká a navíc něco Bohovi slibovat. Samozdřejmně že by se všechno toto odráželo na celé svatbě.
Moje mamka mi dokonce řekla, že co z našich dětí bude, že v posmrtném životě nebudou mít klid a takové řeči. Myslela jsem,že na mě mluví nějaký fanatik.Bylo to docela nepříjemné. Fakt to ty přípravy pěkně kazí.
Prostě já jsem rozhodnutá,že to bude po našem. Rodina se bude muset s tím smířit.
Ja myslim, ze k tomu dochazi v rodinach, kde je vira svym zpusobem spis na tradicni urovni. Kdybych nechodila do kostela a muj snoubenec taky ne, tak se vsadim, ze rodice by me od snatku v kostele spis odrazovali. A i kdyz jsme chodili na pripravu, tak nam mnohokrat ti manzele rikali, at si to dobre rozmyslime. Koneckoncu, proto ta priprava je, aby si ti dva dobre rozmysleli a obeznamili, do ceho lezou. Kdyz clovek ma svatbu na urade, vzdycky muze pozadat o zplatneni v kostele. Opacne muze pozadat pouze o anulaci. A ta muze trvat i 20 let, nez k ni dojde. A to pouze za padnych argumentu. Napr. zamlceni nemoci jednoho z partneru druhemu pred svatbou, svatba ktera neni ze svobodne vule (kvuli tehotenstvi, pod natlakem rodicu). Ale toto neni vymysl nejake instituce, to je zakoreneno v tom, ze ve slibu slibuji, ze manzelstvi zachovam do smrti. A ten slib mam dodrzet. I v Bibli se o tom pise. Tudiz za toto bych nehazela nic na cirkev. I kdyz samozrejme, ze existuji urcita nedoreseni a hlucha mista.
kvakrbyl - ve vasem pripade bych o svatbe v kostele fakt neuvazovala. Na toto, co Ti rika maminka zapomen, protoze toto, co rika neni v zadem pripade v soubehu s ucenim cirkve. Chapu, ze muze mit pritel averzi a neco si i mylne vykladat (ve slibu nic neslibujes Bohu, ale manzelovi) a podobne. A fakt nema vyznam se poustet do neceho, k cemu mam spis negativni postoj.
miss: Dává jen jednu šanci, tak právě proto by si to lidi měli uvědomit a pořádně si to rozmyslet. Když jsem pokřtěná, snoubenec taky, máme živou víru, jsme rozhodnuti pro manželství navždy a chceme založit křesťanskou rodinu a ve víře vychovávat děti, tak tam je asi jasné, že svatba v kostele (resp. církevní, protože tu můžete mít i mimo kostel) je jediné možná. A že je první a poslední, to k tomu patří, opravný prostředek neexistuje. Takže radím, promyslet si to pořádně, promluvit si narovinu s rodinou, jak tu věc vidíte a cítíte a nevěřím tomu, že by vás do svatby v kostele někdo nutil jen proto, aby se neřeklo. Kdyby to nepomohlo, pak by určitě pomohl kněz, který by jjim vysvětlil, k čemu svátost manželství je a kdo ji může přijmout tak, aby to nebylo rouhání. Vždyť změnit názor můžete vždycky, stává se, že člověk časem najde k Bohu i církvi jiný vztah a že pak chce upřímně žít v křesťanském manželství a ve víře vychovávat děti, pak teprve si budete moct svobodně a z vlastní vůle svátost udělit. Pokud k tomu někdy dojde a vy budete chtít.
Werumka,
já to beru tak, že žijeme spořádaným životem, nekrademe,oba tvrdě pracujeme, chceme být šťastní,vychovávat děti a mít se rádi. Můj přítel je hrozně hodný kluk, nikomu by neublížil, váží si mě, radujeme se z toho,že jste zdraví. Sami jsme si postavili domeček, pořídili pejska a teď chceme miminko,takže se chceme i vzít.
Žádnou averzi ke katolíkům nemá, jen ví,že i ten nejzarputilejší katolík nemusí být dobrým člověkem (kolik lidí se schovává na víru a přitom jsou to špatní lidé)
U mamky mě to mrzelo,co řekla o našich dětech, jako by to byli nějací vyvrheli společnosti, jen proto,že nebudou pokřtění. Myslím,že to moc přehání, moje sestra když porodila tak jí mamka pořád říkala, ať je nechá hned pokřtít,kdyby se náhodou něco stalo...to mi příjde už fakt utažené za vlasy.
Nejhorší je,že jsem tyto slova od tak blízkého člověka nečekala..
Díky moc za podporu a věřím že se s tím jak moji tak ostatní rodičové smíří a budou opravdu myslet jen a jen na TY DVA nejdůležitější - nevěstu a ženicha
tak to mas stesti na rozumne rodice, Werumko.
Nevim, co pro tebe znamena "vira na tradicni urovni", je pravda, ze mi rodice nejsou studovani teologove, ale ani zadne kostelni babky, sveho casu se snazili trochu prohloubit tu svou viru a spiritualitu na ruznych krestanskych setkanich, soustredenich, matka cte duchovni literaturu apod.
Ja v Boha verim, je dulezitou soucasti meho zivota a spoustu veci na krestanstvim povazuju za spravne. Jsou tu ale podstatne "malickosti", typu bozstvi Jezise, Trojjedinnost, Panna Maria, patriarchalni system cirkve, uctivani svatych apod, ktere me proste odrazuji od uzavreni katolickeho snatku. Jinak ale pomerne casto chodim do kat. nebo evangelickeho kostela.
Chapu, ze cirkev musi mit nejaka pravidla, ale nekdy mi to prijde dost krute, kdyz treba rozvedeni, kteri ziji v novem vztahu, nemohou pristupovat ke svatostem apod. Ale to neni moc na tema.
Jinak zcela souhlasim s tretim odstavcem v prispevku Kvakrbyl
ano, je to nas zivot, presto takove nazory prave v tomto obdobi dost boli. Pupecni snuru jsem prestrihla pred mnoha lety a ziju si svuj vlastni zivot, ale v tomto pripade je to trochu slozitejsi. Prave ze takove chovani vubec necekas, a je mi proste lito, ze misto svatby na me ceka v kvetnu takove jednodenni peklo :-N
miss wasabi - pro me vira na tradicni urovni znamena urcite zatuhnuti. Myslim, ze kdyz clovek svoje otazky probira s knezem a neprejde k tzv. samovykladani Pisma a cirkve, tak se mu nemuze stat to, ze by zabrednul v nejake uplne hovadine. Snaha je dulezita a jsem si jista, ze kdo hleda najde. Tyto body, ktere popisujes jdou opravdu dost zasadni. Zkusilas je nekdy probrat s nejakym knezem nebo tak? Ja taky nejsem studovany teolog, takze si netroufam na takova temata odpovidat, anzto by z toho mohlo vylezt neco zcela subjektivniho:-)
kvakrbyl - jsem si jista, ze nekteri ateiste jsou mnohem charakternejsi, nez nekteri katolici. Pokud se clovek snazi zit dobre a posloucha svoje svedomi, tak se prece nema ceho bat. Ja ziju jako krestan proto, ze moje moralnost se shoduje s tim, co povazuje za moralni tato cirkev.
Křest dítěte má význam toho, že je uchráněno před mocí zla. To, že se třeba v životě rozhodne jinak je už pak jeho svobodná vůle. Dokonce v ohrožení života může křtít i laik. Asi vím, jak to maminka myslí, ale možná to jen blbě vyložila, takže to spíš než vírou zavání pověrčivostí. Ale já osobně si taky kladu za povinnost uchránit své dítě moci zla a zaštít ho modlitbou církve. Proto chci křest.
já tedy křtěná nejsem ale, můj snoubenec ano. přitom myslím že jeho rodiče neměli svatbu v kostele ani si nejsem jistá že by byl tchán pokřtěný.. takže podle mě nemusíte mít svatbu v kostele. co kdyby jste se nebrali vůbec, taky by vám dítě pokřtili, ne?
a hlavně, jak jsi řekla...je to vaše svatba, váš den a vaše tužby a přání. bude to váš zážitek na celý život, tak si do toho nenechte mluvit. mamince a babičce to budete muset sdělit a počítejte s tím, že jim to nebude jedno. pokud jim ale na vás doopravdy záleží a mají vás rádi, budou chtít abyste byli šťastní a spokojení a nakonec se s tím smíří. stůjte si za svým. u mě se sice nejedná o "vyděračství ze strany rodiny ohledně místa svatby", ale o citové vydírání se jedná určitě a já se rozhodla že to prostě řešit nebudu. uděláme to tak jak to chceme my a ostatní se buď přizpůsobí nebo ne, to už ale nebude náš problém, i když to třeba zamrzí. určitě je pro mě důležitější svatba taková jakou jsem si ji vysnila než chvilkové zklamání z chování a vystupování některých členů rodiny nebo přátel. ;-)
když jsme u toho, přítel si původně taky přál obřad v kostele. pro mě by to znamenalo takové to doučování, jak tomu říkám. věřím ve spoustu věcí, v lásku, porozumnění, ve štěstí, v naděj. někdo tomu říká bůh, já si nemyslím že to řídí jedna osoba ze zhora, i když je to možné. ale to je jedno.
kostel je krásné místo, má ducha, atmosféru. nebyl by problém dát se pokřtít a mít tam obřad. já jsem mu ale vysvětlila, že kdybych byla křtěná tak na to možná přistoupím, ale že i když nejsem věřící chovám k víře respekt a nechci se nechat křtít jen kvůli tomu abych tam mohla mít svatbu.
vy sice křtění jste ale správní kžesťané asi úplně ne, jak jsem pochopila, takže proč si to komplikovat. to že je člověk pokřtěný neznamená nic. většina z nich je křtěná bez vlastního zapříčinění, takže to neznamená že je tou správnou ovečkou. svoje děti můžete vychovat podle svého uvážení a svých hodnot i bez toho aby vám to schválil pan farář, ne? takže si zařiďte svou svatbu i život, tak jak to CHCETE VY a ne někdo jiný, ať je to kdokoli. abyste pak nemuseli ničeho litovat ;-)
myslim, ze kvakrbyl i ja jsme stejne uz rozhodnute, a v kostele se vdavat nebudeme. Ze je to nase svatba a nas zivot, vim moc dobre. Spis by me zajimalo, jestli treba nema nekdo z vas nejaky navod, jak se vyporadat s tim natlakem. =-)
miss wasabi - klidně jim řekni, že v tuto chvíli nejste pro svatbu v kostele z hlediska vaší osobní víry, která se s tím neslučuje. Můžeš jim ale říct, že stále tady existuje něco jako církevní zplatnění, a že kdyby k tomu jednou z vaší iniciativy došlo, tak jim o tom dáte vědět:-)
Ano souhlasím,s werumkou. Hlavně ty diskuse nevyhrocovat, aby pak člověk neřekl něco co už nemůže vzít zpět. Ten argumet,že sňatek se dá posléze církevně zplatnit, musí rodičů a babičkám stačit.
miss wasabi - v tom případě druhá alternativa. Víš jak zní manželský slib? Říká se tam, že slibuješ lásku, úctu a věrnost, že nikdy neopustíš a že s manželem poneseš všechno dobré a zlé dokud vás smrt nerozdělí. to je neco, co člověk sám o sobě slíbit a dodržet nemůže. To jde skutečně jen když se člověk spolehne na Boha a bude s ním tzv. držet kontakt. A pokud tohle vy dva dělat nechcete a nehodláte, není možné tomu slibu v lidských silách dodržet. Nemyslím to nijak zle, ale pouze jako takovou "páku", která by mohla zabrat. Aspoń tak nám vždycky ten slib kněz vykládal:-)
werumko, vim, ze to myslis dobre, ale myslim, ze bych jen prilila olej do ohne a matka by mela dalsi argumenty typu: "oni to spolu ani nemysli vazne, kdyz prijde nejaky problem, hned pujdou od sebe". Ja prave svemu budoucimu muzi tento slib dat chci a budu se snazit ze vsech sil ho splnit, opravdu ta slova beru smrtelne vazne. Manzelstvi ma pro me velkou vahu, a Buh hraje v mem zivote take dulezitou roli. Spoleham se na nej v mnoha ohledech a doufam, ze mi da silu v nasem manzelstvi, pokud treba jednou prijdou problemy a tezkosti, o kterych se nam dosud ani nezdalo. Jen jsme si pro ten slib vybrali jinou cirkev.
A co takhle svatba ve dvou, jednom se svědky. Vím, že je to vůči rodičům trochu nefér, jenže.... Svatební den, by měl být dnem, kdy se spojí dva lidi, kteří se milují, tedy den, který si užijí hlavně spolu. Myslím, že svatební den, kdy budete od rodičů očekávat, že ho zkazí, vám tento den uplně znepříjemní a bude to pro vás maximálně stresová situace. Možná, že rodiče nejdřív nepřijmou, že jste se vzali, ale časem to určitě vezmou jako fakt. A navíc svatba ve dvou je taky nádherná a o to víc romantická. Mám kamarádku, která měla opačný problém, chtěla svatbu v kostele, ale rodiče byli zásadně proti. Vzali se tajně, sami se svědky. Spolu pak šli na oběd a celý zbytek dne prožívali s novomanželem jen spolu. Nemůže si to vynachválit a vůbec nelituje, že to tak udělala. Rodiče samozřejmě nadšení nebyli, ale čas všechno srovná a jí svatební den nikdo nezkazil.