Ahoj holky :)
Chtěla bych se zeptat hlavně těch z Vás, co už mají po svatbě.
Teď zpětně, když se podíváte na Vaši svatbu, přípravy, je něco, co byste udělaly jinak? Každá z nás má představu, jakou svatbu by chtěla, každá tu hledáme rady a typy, jak nejlépe vše zařídit, každá máme jiné priority... Vy, co už máte po svatbě, je teď něco, co Vám přišlo zbytečné? Něco, na čem Vám původně záleželo a nakonec jste zjistily, že to vlastně vůbec nebylo podstatné? Nebo něco, čemu jste se naopak měly věnovat víc?
Chtěla bych se poučit "z chyb" ostatních a zjistit, jak to teď zpětně vidíte. Já teď řeším vzhled oznámení, jsem bezradná a věřím, že až budu mít po svatbě, budu nad sebou možná kroutit hlavou...
Nevdávala bych se :-D Ne, dělám si srandu, ale obrovský kolotoč a nezmění se nic. Druhý den je po všem, zbyde jen díra v účtu a pár hezkých fotek. Takže: za mě - určitě fotky, fotky, fotky, video a prstýnky. Všechno ostatní je detail.
Naše svatba byla dokonalá :-) Pár věcí sice nebylo přesně podle
plánu,ale to vůbec nevadilo. Všichni se bavili. Bohužel se nám kvůli
počasí nevydařilo focení,ale to bychom změnit nedokázali.
Když se dívám na fotky a video,hned bych si to zopakovala.
Samozřejmě s mým manželem ;-)
1) Neposlouchala bych cizí blbé rady jen abych se zavděčila a udělala bych si všechno podle sebe. Vdávala bych se jen s partnerem.
2) Pokusila bych se smlouvat u ceny za jídlo.
@svatbataz ja bych nic zasadniho nemenila, protoze to cele bylo mnohem lepsi, nez jsem si predstavovala. Jedine bychom asi nachystali min jidla, pridala bych jeste nejakou kostymovanou postavu do prohlidky, pokud by to slo, a jeste o trosku vic bych se zamerila na nektere fotky, ktere jsme nakonec nestihli. Jinak to bylo nezapomenutelne a treba si to za par let "zopakujeme" :-)
@svatbataz
já bych asi reálně uvažovala o minimalistické svatbě, třeba jen ve čtyřech, s krátkými šaty, jednoduchou kytkou a obědem v nejbližší hezké restauraci :) investovala bych tedy jen do obleku pro ženicha, do fotografa, kadeřnice a vizážistky (kdybych jí nebyla sama)
Ono to totiž hrozně rychle uteče, a hosté za pár týdnů skoro ani neví, že na nějaké svatbě byli (to nemyslím vůbec zle, máme super rodinu i kamarády, ale prostě to tak je, život jde dál:)) až si člověk říká, jestli to za ty desítky tisíc stálo :)
vyzkoušela bych si víc šatů, líp bych propracovala výzdobu, sál bych si připravila sama, řekla bych v obřadce, že chci vlastní hudbu a pořešila bych jinak kuřáky :) ale to není o tom, že by se mi naše svatba nelíbila, naopak, byla mnohem úžasnější, než jsem si uměla představit... jen když už to má člověk za sebou, tak vidí věci, které předtím neviděl, nebo viděl jinak :)
holky děkuju, takhle nějak jsem si odpovědi představovala, jinej úhel pohledu na svatbu :) pište dál ...přijde mi, že bazíruju (a kolabuju) na kravinách
Měli jsme naprosto zbytečně hrozně moc jídla, které se nestíhalo jíst (balila jsem průběžně výslužky a balíčky každému, kdo odcházel, abych se to zbavila a nemuselo se to vyhodit).
Pití jsme měli taky víc, ale to nevadilo (minerálky a Coly jsme dopíjeli ještě na Vánoce :-D )
nějak jsem zapomněla na video...resp. mě vůbec nenapadlo, že by mohl někdo natočit alespoň obřad... :-| , který bych docela ráda viděla zpětně "z jiného pohledu".
No a pořešila bych důstojnější sezení na venku (žranice byla uvnitř, ale kvůli krásnému počasí stejně byli skoro všichni venku a posedávali a postávali tak různě, kde se dalo- čili nějaké větší stoly s lavicema nám fakt pochyběly (ony teda "objednané" byly, ale nějak se to všechno nestihlo)
Já osobně bych nic neudělala jinak, jedině bych brala,kdybychom neměli takové vedro (měli jsme přes 30 a byla to fakt síla),ale jinak všechno vyšlo tak,jak jsme chtěli,některé věci i nad očekávání dobře a i když jsem počítala s tím,že se něco nepovede nebo něco bude jinak,tak se to nestalo a já nad tím doteď žasnu,ale docházím k názoru,že to možná bylo tím,že jsme měli dostatek času na naplánování a kliku na ty správné lidi,se kterými byla skvělá domluva a nic se nepokazilo.
Já bych změnila asi hlavně jednu věc. Nezvala bych už tolik lidí, ale jen ty opravdu blízké kamarády. Nevím, čím to bylo, ale na naši svatbu se snad polovina hostů dost drzým způsobem vetřela. Většinou si o tu pozvánku přímo řekli nebo už mluvili o tom, jak si budou muset zařídit dovolenou, přestože je ještě nikdo nepozval. Vyměkla jsem a pozvala je všechny, překročili jsme tím kapacitu hospody a nezbylo už místo na jiné lidi, které bych tam měla ráda. Od svatby jsem potom tyhle vtěrky neviděla - nebo jen jednou, dvakrát někde náhodně. Úplně se s námi přestali stýkat a já to do dneška nepochopila. Taky bych změnila svědkyni - ani ne měsíc po svatbě už se intenzivně starala o to, aby mi těch kamarádů zůstalo opravdu co nejméně. Jestli byl větší dort, než se snědl, nebo barva oznámení neladila s barvou hajzlpapíru, neřeším. Tohle mě ale zpětně opravdu hodně mrzí.
je to straší diskuze, ale třeba se bude někomu hodit pár rad a mých osobních postřehů.
Hned jak jsme oznámili, že se budeme brát (konec září 2016) všichni nám začali radit, co a jak udělat, kdy se vzít, jaké mít a nemít šaty, že si musím udělat nehty... Všechny jsme si vyslechli a došlo nám, že už jsme trochu starý na to, abychom dělali někomu divadlo (mě v době svatby 30, manželovi 39). A začali jsme plánovat "tajnou" modrou svatbu. Nemáme video, nemáme fotky od profi fotografa, nemáme značkové prstýnky od Cartiera, ale máme krásné manželství. Naprosto vše jsme si udělali podle svého, měla jsem modré šaty, za družičku nám šel bráškovo pejsek. Prožila jsem vědomě každou vteřinu a bylo to nádherné. Brali jsme se jen se svědky, bráška nám to nafotil, družička jen něžně kňučela... Jediné v čem jsem vyměkla je, že jsem si nechala udělat nechty, ač jsem to neměla původně v plánu.
Nemrzí mě, že jsem tam neměla rodiče, ani kamrády, pro ně děláme pařbu za dva týdny, aby nepřišli o řízky :-D ale napadá mě pár dobrých rad:
1) před svatbou pijte s mírou, ideálně vůbec (probrat se s migrénou v den svatby a žaludkem jako na vodě bylo fakt super :-D )
2) poslouchejte své instinkty, nenechávejte si od nikoho radit, je to váš den
3) udělejte vše pro to, abyste se cítila krásná a jedinečná, mě k tomu stačilo vlastnoruční líčení a super šaty, které vůbec nebyly drahé
4) neřešte kraviny, za týden stejně nikdo nebude vědět, jakej byl dort a zda byla svatba v námořnické modré nebo mentolové barvě
5) berte svatbu jako start a ne jako konec, kolikrát tu čtu, jak nevěsty litují, že už je konec a přijde mi to, jako kdyby jejich život skončil... já se daleko víc těšíla na svatební cestu, kterou jsme si naprosto dokonale užili a plánujeme, co zdoláme příště
Buďte sami sebou, mějte se rády a berte se jako originály, v době svatby jsem měla nadváhu, brýle, dva brutální uhráky na bradě a pořádnou opici a víte co, stejně si myslím, že jsem byla krásná a manžel mi to nezapomněl říci ;-) hodně štěstí...
Asi bych víc povinností delegovala na jednotlivé hosty. Takhle zůstalo všechno na mojí svědkyni, snoubencův svědek nebyl schopen ani rozdat lidem vývazky. :-|
Svatbu jsme si udělali podle svého. Prstýnky nosíme podobné už několik let - jen jsme je před obřadem stáhli z prstu na misku a při obřadu zase nasadili. Šaty jsem měla za 700 Kč z konfekce, závojíček v přepočtu za stovku z Aliexpressu. O ozvučení (hudbu) u obřadu i potom na zábavě se postaral kamarád zvukař. (Písničky/skladby jsme si vybrali podle svého bez ohledu na to, co se hodí a co je zvykem.) Výslužky se nekonaly. Texty na svatební oznámení mi zpracoval na počítači syn, nakoupila jsem kartony, stužky a krajku a vyráběla oznámení a pozvánky sama. Dekorace na stůl jsme posbírali na zahradě. Naproti tomu jsme si dopřáli skvělého fotografa + kadeřnici, vizážistku a květinářku v jedné osobě.
Pozvali jsme lidi, které jsme tam chtěli mít + nejbližší rodinu. Předem jsem prohlásila, že kdo by se choval nepřístojně ke kterémukoliv jinému hostovi, bude okamžitě vyveden mým svalnatým kamarádem.
Doporučuju si předem rozmyslet, do čeho opravdu chci investovat, aby člověk potom nelitoval zbytečně vydaných nebo na nesprávném místě ušetřených peněz.
Já bych možná pozvala míň lidí, měli jsme 50 a stejně mi přijde, že jsem se všema ani pořádně nemluvila. A jedna rada - užívat si každou minutu, strašně rychle to uteklo :).
Ahoj, tak já jsem z těch šťastnějších, nezměnila bych absolutně vůbec nic :D snad jen počet hodin, který má den:X 24 bylo zoufale málo =)) všechno se nám krásně podařilo, hosté se bavili (měli jsme přes 100) a zatím všichni vzpomínají ..bylo to skvělé=)
Vdávala jsem se tuto sobotu, takže mám ještě vše v živé paměti.
Nezměnila bych nic. Jen mě mrzí, že jsem si s hosty stihla tak málo popovídat, ideální by bylo, kdyby měl svatební den tak 48 hodin. Myslím, že je důležitý si aspoň na chvíli utrhnout nějaký čas jen pro sebe, aby si člověk s tím, koho si bere, mohl vychutnat to kouzlo okamžiku.
My si moc užili focení a právě tu naši chvilku klidu :-)
Jinak výzdobu jsem si chystala sama, sama jsem si vybrala hudbu k obřadu, konzultovala jsem s oddávající náš příběh, aby nám upravila projev na míru, sami jsme si vybrali, koho chceme pozvat a nenechali jsme si do toho kecat a právě díky tomu to bylo opravdu o nás. A to bylo to nejlepší rozhodnutí.
Take se pridam :-)
Za me rozhodne jo:
- Udelat si to podle sebe. Pokud chcete vypiplany jmenovky, kterych si nikdo krom nevesty nevsimne, hura do toho! Kazda zbytecnost, kterou jsme chteli a meli nam delala v den svatby vysledny dojem. Kdyz nechcete, nedelejte. Ale pokud chcete, jen do toho a nejlepe nezacinat mesic pred svatbou, vse trva.
- Kameraman! Fotky uz mame 10 dni a nejsme schopni si vybrat ani 100 na tisk. Nejak nas to nebere. Video mame od vcera a videli jsme ho uz aspon dvacetkrat. Je to nadhera. Uplne jina vzpominka nez fotky. Lepsi na sdileni s rodinou, kdo nemohl prijit a s prateli, kteri treba nejsou tak blizci, abyste je na svatbu pozvali, ale presto se s nimi o to chce podelit.
- Koordinatorka. V poslednim tydnu (mesici) je shon jak prase! Hodte maximum na nekoho, kdo neni host. Pro vas klid a aby si hoste mohli uzivat, ne se starat.
- Za me - neresit hosty. Budte k dispozici, sednete si ke kamosum. Ale zadne obchazeni kazde tetinky, jen abyste se zavdecili. Je to spolecenska udalost, lide se bavi. Nestresujte se tim, ze musite kazdeho pobavit vy osobne. Bavte sebe a kdo ma zajem, sam se prida. Komu se nechce "vtirat", povykladate jindy.
Co bych udelala jinak:
- sen brat se venku selhal :) Priste bych radeji na hezkem miste vevnitr. Kdyz je horko, panove se poti, kdyz je zima, damy mrznou. Myslim, ze nikdy nebude akorat pro obe skupiny. A nejlepe, kdyz je strasny vitr a neveste lita zavoj - do obliceje, na hosty, na farare, pri chuzi k oltari i pod nohy. Pocasi si nevyberete, tak si vyberte vhodne misto.
- zkousky malovani/uces/vyzdoba .... Kdyz vam nekdo jen malicko nesedi, hledejte dal! Nenechte se zvyklat, ze uz to nebudete resit a ze ve svatebni den se domluvite. Mne absolutne nakonec nesedla kadernice a to je to moje kadernice, ke ktere chodim leta. Jen ne na ucesy. Totalni katastrofa. Ten den jsem to neresila s heslem, ze si to nenecham zkazit. Ale kdyz se divam na fotky... To me asi mrzi uplne ze vseho nejvic.