Zdravím všechny budoucí nevěsty i čerstvé novomanželky.Nevím jestli tu takové téma bylo určitě někde ano,ale holky potřebuji od někoho poradit.Svatba se blíží a já jsem čím dál nervoznější,to prožívá snad každá nevěsta,ale já jsem ten typ co se nervuje ze všeho!!!!!!!!!!Už ted se mi pomyšlením na svatbu klepou ruce a v ten den to bude 1000krát horší.Mám strach že si tou nervozitou celý obřad pokazím a zpátky už to vrátit nepůjde.Porad te mi prosím jak na tu potvoru nervozitu vyzrát??????
AHOJ POU, nejsi jediná, která je z obřadu nervózní. Já to cítila stejně jako ty. Nemám ráda větší společnost lidí a už vůbec nejsem ráda středem pozornosti a z toho, kolik bude na radnici lidí mi běhal mráz po zádech pěkně dlouho před svatbou. Bála jsem se ale úplně zbytečně. V den svatby jsem se vzbudila klidná, šla vyvenčit pejska, čekala na kadeřnici. Až při šněrování korzetu jsem začínala cítit trošku nerviozitu. Museli jsem si pospíšit, dostala jsem kytku a jeli jsme. Měla jsem obavy, jak nastoupím a vystoupím z auta (s obručí v sukni), ale když jsem zvládla toto, nervozita úplně zmizela a obřad jsem si vyloženě užívala s úsměvem. Sice se mi trošku klepala ruka při podpisu, ale žádné nery a červené tváře ani omdlévání se nekonalo. Celý obřad jsme se drželi s manželem za ruce a poslouchali povídání pana starosty. Všichni stáli za námi. Bylo to krásný. Vůbec se toho neboj, kdyžtak si dej na posilnění panáčka a bude to všechno ok, uvidíš :-) Přeju ti, aby se ti ten den zaryl tak hluboko do paměti jako nám a abys měla ty nejkrásnější vzpomínky...
Holky já se strašně bojim, že budu mít hrozné vedro a v kapličce bude vydýchaný vzduch a že sebou seknu. Mám totiž nízký tlak. Mám z toho děsnou hrůzu. . ..
Ahojky pou: pred svatbou jsem na tom byla podobne jako Ty, ale ve svatebni den mi doslo, ze preci o nic nejde a snazila jsem se uzivat si to plnymi dousky a myslim, ze se mi to podarilo, ikdyz nektere veci nevysly tak jak jsme si dopredu prali, tak to nakonec nikdo nepostrehl a nebylo to vubec na prekazku. A hlavne se na den D poradne vyspi ;-) :-)
děkuju holky za podporu.Svatba je už za 10 dní,těším se ale už to chci mít za sebou ikdyž vím že potom budu litovat že to tak rychle uteklo.Taky nemám ráda být středem pozornosti a mám strach že se mi stane to co při maturitě.Byla jsem vyklepaná a tak nervozní že jsem se třepala uplně celá nemohla jsem vůbec nic dělat,cítila jsem se uplně strašně a že na mně každý kouká jak na blba!!!!!Velkou roli hraje asi podle mne sebevědomí,když se vdávala moje ségra šla jsem ji za svědka od rána mi bylo zle byla jsem víc nervozní než nevěsta.Pak když jsem byla u kadeřnice.měla jsem pěkně udělané vlásky,nalíčila jsem se a oblekla si šatičky tak sem si řekla jo sluší mi to a asi se mi zvýšilo sebevědomí a najednou jsem byla celkem v poho.
já jsem taky pěknej nervák a řešila jsem to samé...Já jsem někdy schopná z nervozity i zvracet, jak mi je zle. Taky se klepu a pod. A světe div se. Den před svatbou jsem byla nejklidnější z rodiny a ve svatební den jsem byla taky úplně v pohodě. Bála jsem se, že budu tak nervózní, že nebudu schopná vnímat (lidi, obřad) - někdy to tak mám a nic z toho se nestalo. Všechno jsem si náramně užila a nervozita nikde. Držim palce, ať to tak taky nakonec máš !!!!
Petru ty mi mluvíš uplně z duše :-) Já jsem to samé,taky jsem schopná i zvracet jak jsem nervozní.A nebo tam sebou seknu jak psala casiop a bude to!!!!!Snažím se na to nemyslet ale nejde to už z toho mám i noční můry v noci jsem křičela ze spaní a budoucí manžílek má z těch mojich nervů náramnou prču.No jo ti chlapi ]-(
Ty jo, Petruno, presne tak jsem to prozivala i ja! Normalne nervak, ze celou noc nespim a zvracim rano no a pred svatbou jsem se probudila "az" ve 4 rano a nervozni jsem ani nebyla - nejak jsem to v tom shonu nestihla :-D nejnervoznejsi byli rodice hehe a podle toho to vypadalo, ale jinak dobry ;-) Takze pou, nestresuj z toho, ze budes stresovat! Poradne dychej, budes krasna nevesta, vzdyt ses na to tak pripravovala! A navic, nikomu zadny divadylko nedelas, takze zadna trema z jeviste, protoze ti lidde, co jste si pozvali te maji moc radi a chteji s vami PROZIT vas krasny den a ne jit na predstaveni. Takze zadne strachy, ze budes stredem pozornosti. Budes v ten pouze tou nejsilnejsi hybnou silou lasky rodiny a pratel. Tak si to uzij! ;-)
Ahoj, hlásí se další ,,mladá a neklidná,, :-D jsem to samé.Včera jsme byli u pana faráře dořešit poslední detaily a on z ničeho nic řekl že si zkusíme ty předříkávané verše a přítel to měl opakovat.Bylo tam hrobový ticho, byli jsme tam my tři a já měla sevřenej žaludek.Za prvé to bylo už včera dojemný jak ten můj přítel odříkává a za druhý se zakoktal chudáček a já čekala že po něm budu mluvit já.Naštěstí pan fará řekl že to na ukázku stačí a mluvil dál sám..
No a za cca za 14 dní nás to samé čeká při ,,trochu,, víc lidech :-) :-.
pou: snaz se zhluboka dychat a ten den si opravdu moc uzivat, strasne rychle to utece a pak budes litovat a je naprosto jasne, ze nejkrasnejsi ze vsech ten den budes jen a jen ty, takze ti posilam notnou davku sebevedomi a at vse probiha tak jak ma.
Kuličko děkuju za pěkné a uklidnující slova,uplně mně to zahřálo u srdíčka ;-)
Simousku tak tebe to taky ještě čeká,jsem ráda že nejsem jediná s takovým,pro někoho malým ale pro mne obrovským problémem.My to máme na matrice,takže žádné verše říkat nebudeme já bych to asi nedala!!!!!!Ale v kostele to musí být krásné!!!!Simousku přeju ti at je ten tvůj velký den takový jaký si ho přeješ mít!!!!!!!A bez nervů-to říká ta pravá,co :-D
kačko dívala jsem se na tvé svatební album a musím říct:fakt krááááááááááááááááááááááááááááááása.Měla jsi super šaty,krásně učesaná,nalíčená,krásný ženich ;-)
Tak snad se mi to všechno povede tak jak bych si přála.
POU, všechno bude dělat první manžel a ty po něm, tak buď naprosto v klidu, vychutnej si obřad, písničky, podpis a gratulace. Jediné co musíš - říc ANO. Můžu ti odpřísáhnout, že je to rychlé a bezbolestné :-D Náš obřad trval 20 minut.
pou: presne jak pise allie, obrad trva chvili, ten nas myslim 20 minut i s gratulacemi, vubec se niceho neboj, ver mi, ale vim jak ti ted je, take jsem se tak citila a to jsme se stihli i v noci pred svatebnim dnem pohadat a pak vse dobre dopadlo. V kolik mate obrad? My ho meli o pul jedenacte a bylo dobre, ze to vsechno prislo tak rychle, ze ten strach ani nestihl prijit ;-)
obřad máme o půl dvanácté a měl by trvat taky nějak 20 minut.Holky a brečely jste při obřadu?Já jsem byla na svatbě známým,oddávající měl tak dojemnou řeč a taková krásná melodie no já měla slzy na krajíčku.Při té svojí budu brečet určitě,ale nevěsta má být veselá tak nevím jak to zkombinuju :-)
Ahojky, Milá Pou, já jsem na tom zrovna tak. Ale netrpí mě dvakrát až tak nervozita, jako to,že se tam histericky rozpláču. Mám takovou zkušenost z maturity (dodělávala jsem si ji nedávno) ..., no emoce prožívám docela silně. Pravděpodobně si zajdu doktorovi pro nějaké né moc silné prášky, holky je normálně brali před zkouškami, a byli Ok, já to chtěla vše zvládnout sama a byli to docela muka. Takže pokud mi doktor něco doporučí, určitě neodmítnu. Prostě nechci na svadbě brečet :-).
To CASIOPEA:včera jsem si byla zkoušet svatební šaty v salonu,postavím se před zrcadlo a pak už si pamatuji jen nohy nahoře a personál kolem mě.Přijela lítačka a skončila jsem s tak nízkým tlakem v nemocnici,že spodní hranici ani nemohli určit.A to nebyl sen ;-(
Digi:tak z toho že se rozpláču mám taky obavy,čekám že to přijde až oddávající řekne že musíme vzpomenout na naše rodiče a prarodiče,ne že bych byla tak dojatá z té svatební řeči ale jak si vzpomenu na babičku tak bulím!!!!!!!Umřela před dvěmi lety,ale je to pro mně pořád čerstvé a ještě jsem se s tím nesmířila.
holky, ja licila mymu vizazistovi jak uz dva mesice pred svatbou brecim, dojimalo me uplne vsechno. Prosila jsem ho o vodeodolnou rasenku, ale on rikal, ze mi ji neda, protoze brecet nebudu.... Ze ve vypjatych situacich to pusobi obracene, ze se budu smat... A mel pravdu. Opravdu me vubec nic nedojalo, byla jsem stastna a porad usmevava. Takze se nebojte ;-)
jo jo, nervozni jsem byla taky...ale spis doma, pred odjezdem na radnici... pak uz to bylo fajn...oddavajiciho jsem si sama vybrala, byl to rodinny znamy a byl proste uzasny...dolehlo to na manzu...ten se fakt rozplakal..a ja kdyz jsem ho videla, bylo mi tak nejak krasne do smichu ;-) ...vodeodolnou rasenku jsem taky nepotrebovala ;-)
Ahojky, Lucie, to by bylo skvělé kdyby to tak bylo, ale nevím jestli se na to mohu spolehnout i u sebe ;-). Opravdu nevím, navíc včera nám na matrice řekla,že by bylo krásné složit krátký svatební slib, není to prý povinné, ale hodně to snoubenci dělají. Asi by to opravdu krásné bylo, ale moc se bojím, že to nezvládnu. Já budu na měkko už při hudbě a při vstupu do oddacího sálu. Holky, opravdu neexistuje nějaký recept, jak být OK :-) ??
To POU:Můj tatínek nežije již devatenáctý rok a určitě budu brečet,že tam není s námi.Vezmu si do svatební kytky jeho fotku,aby kráčel se mnou,když už nemůže vedle mě.Ještě nevím,jak jí tam decentně dát.Hodně štěstí. 8-)
Já z nervozity strach nemám, spíše se obávám, aby mě něco nedojmulo a nedošlo na slzičky. Ale budu se snažit být silná a případné slzy rozdýchat. Alespoň jsem si pojistila veselou hudbu při obřadu a slib budu říkat první.
Co mě spíš trápí je můj přítel. Nervozita je na něm vidět, jen když se o obřadu bavíme. Sám říká, že bude nervózní jako pes a nebere to jako radostnou událost. Nevím, jak mu vysvětlit, aby to nebral tak vážně. Vždyť mu to pak bude líto, že přes zbytečnou nervozitu si náš velký den neužil.
pou : jeste jedna vec. Já mela svatbu v kostele, takze se slibem....taky nervy, ze ze sebe nic nevypravim, ze budu mit okno atd...a rekli jsme to uplne krasne..nas knez rikal, ze to vetsina lidi splete a ze mi jsme to meli na jednicku a to jsme to museli rict asi pred 200 lidma.
pomidorka : mě zase v březnu zemřel dobrý kamarád a pohřeb měl ve stejném kostele jako já za dva měsíce po jeho smrti svatbu. Měl tam být a dost mě to vzalo (ještě teď jsem z toho moc smutná), taky jsem se bála, že budu brečet, až půjdu uličkou a "uvidím" jak měl před oltářem rakev a fakt jsem to krásně zvládla. byla jsem úplně v pohodě a na hrob jsem mu dala kytku svědkyně...
někdy opravdu zvládneme věci, které bysme do sebe neřekli... ;-)