Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Jiné svatební přípravy

Jak se nerozbrečet na své svatbě?

ilona ilona

Autor diskuze

05.05.2006

Holky, máte některá nějaký zaručený způsob, jak se nerozbrečet na svatbě? Na obřadu se nebojím, ale mám strach, že se rozbulím, až mě táta povede z domu a pak při těch gratulacích...

Odpovědět

2 3

imzadi imzadi

05.05.2006

taky by se mi hodila rada...hlavne ja se desim toho, az budu rikat slib, ze budu popotahovat a mumlat, jak budu mit sevreny hlas :-(

Odpovědět

salopa salopa

05.05.2006

Myslím, že na to není žádný zaručený recept.Někdo je bv pohodě a někdo ne. Vždyť je to krásný...Možná myslet na to krásné co bude potom a jak se bude pařit odpoledne a nezačneš brečet:o))

Odpovědět

coris coris

05.05.2006

:-N Já mám zase strach, že až budu mít říct ANO, nevypravím ani hlásku nebo jenom tak pípnu. To by byl trapas... :-|

Odpovědět

salopa salopa

05.05.2006

Neboj...nebyla bys ani první ani poslední.V tento den to není trapas, ale tohle se prostě stává. Hlavně aby jste si to užili a jestli to ANO bude slyšet jen vašeha drahá polovička...to si myslím, že vůbec nevadí.Ostatní si to domyslí:o))

Odpovědět

kacabacka kacabacka

05.05.2006

já přemýšlím o tom, že až se mě oddávající zeptá, zda si beru toho a toho, tak budu chvíli schválně mlčet.....hihihhi :-D no, ale asi ne...

Odpovědět

danielah danielah

05.05.2006

Taky jsem z toho měla strach (protože jsem uplakánek a na cizích svatbách jsem vždycky bulela jak želva), a pak jsem měla opačný problém, chechtala jsem se jak šílená skoro celý obřad ;-)

Odpovědět

holincka holincka

05.05.2006

Taky mám strach z toho, že budu u obřadu brečet, ale ještě větší strach mám, že se mi bude chtít smát.. :-x Myslím, že to je tak silný emotivní zážitek, že fakt nevím, co mám od sebe čekat.. :-N

Odpovědět

salopa salopa

05.05.2006

kacabacka: jo...a tvůj miláček dostane infarkt:o))

Odpovědět

macik macik

05.05.2006

Taky jsem se bála, bulím u kdejakýho blbýho filmu, ale bylo to v pohodě. Jednu chvíli jsem měla na krajíčku, ale pak oddávající řekla něco, co nás pobavilo a od té doby už jsme s manžou měli jediný problém- zamaskovat, jak se uchechtáváme....(řekla, ať nenecháme nikoho třetího, aby se nám montoval do našich věcí a my měli celý přípravy problémy s jeho mamčou, takže uhodila hřebíček na hlavičku :-) )

Odpovědět

kacabacka kacabacka

05.05.2006

salopa: chvilka napětí.... :-D

Odpovědět

salopa salopa

05.05.2006

kacabacka: jojo.. :-D a pak polovinu příbuzných odvezete do špitálu,protože se leknou a dostanou infarkt :-D

Odpovědět

radi radi

05.05.2006

U me funguje to, ze se nesmim moc zaposlouchat do versu nejake basnicky nebo te hudby, ktera podkresluje obrad a pak to bude dobre. Jinak taky vzdy u takovych prilezitosti brecim.

Odpovědět

Článek se načítá

llucianka llucianka

05.05.2006

To já jsem si říkala, že určitě brečet nebudu.. že budu strašně nervózní, že na slzy vůbec nepřijde. Nakonec jsem v den svatby vůbec nervózní nebyla a když mě táta vedl ze dveří, tak se mi hrozně chtělo brečet a pak při gratulacích. :-) Bohužel žádnou osvědčenou radu, jak slzy zadržet nemám.. Jedině mít u ruky někoho, kdo tě ihned rozesměje ;-)

Odpovědět

sannov sannov

05.05.2006

ahoj nevestinky, kdyz jsem byla segre na svatbe (svedkyne) v kostele, tak jsem rvala jako kraaava, rozmazany oci, cely obrad jsem profnukala, popotahovala a posmrkovala, na fotkach vypadam jako na pohrbu :-| na vlastni svatbe mi neunikla ani slzicka, ani nebyl cas, usmivala jsem se a pri slibu jsem se snazila mluvit zretelne (mluvili jsme do mikrofonu a pry nas vzadu vubec nebylo slyset)... takze pohodicka, jinak jsem taky citlivka, u kazdyho dojaku rvu :-) druhy den rano kdyz jsem s vzbudila vedle svyho manzilka a procitala si tu hromadu prani, co jsme dostali, tak jsem si orvala :-D :-D asi na me prisla nejaka depka, nebo nejaky zachvat citu :-D

Odpovědět

ally24 ally24

05.05.2006

Taky bych nechtela rozbrecet a rozmazat se... proto si vybereme hudbu, ktera je veselejsi, v zadnem pripade nejaky dojak. To bych nevydrzela...

Odpovědět

ilona ilona

Autor diskuze

05.05.2006

No teda, já už jsem slyšela různý rady. Nechci brečet protože bych vypadala hrozně a hned pak se fotí. Jinak by mi to nevadilo, můj nastávající ví, že hned bulím, tak by to nebral jako trapas a ani já ne. Jen prostě ta kosmetická stránka... :-) Kamarádka mi poradila, že když se mi chce brečet, chce to stáhnout zadek a počítat do deseti. 8-) Je to trochu cynická rada, ale prý zabírá. Ale já se bojím, že si v tom rozpoložení nevzpomenu ani na tuhle radu.

Odpovědět

mobina mobina

05.05.2006

Tak já s manželem měla stejný "problém" jako danielah. Prostě jsme se pořád culili :-D Byli jsme oba naprosto v pohodě. Možná to bylo těma panáčka, co jsme ráno posnídali s kde kým :-D No a co že si pobulíte. Vzala bych si sebou šminky a před focením se trochu přepudrovala. Na tom není přece nic strašného. Pochybují, že tam některá dostanete hysterák k nezastavení a pár slziček takovu paseku nenadělá ;-) Držím palce.

Odpovědět

ulinka.s ulinka.s

05.05.2006

No toho všeho se taky bojím. Ještě budeme mít přede všemi děkování za vychování.... a je to taková naše velká první svatba v rofině. A jsem tatinkův miláček tak to bude citové. Jedině myslet na něco nepěkného a neposlouchat to kolem a pak si to poslechnout na videu a podívat se o co vůbec šlo :-) :-) Ach jo máme tolik věcí co budeme dělat kde se dá plakat,že se toho děsím. JAk ty fotky pak budou vypadat :-)

Odpovědět

marpr marpr

06.05.2006

Mě nepomůže nic.Jakmile začne hrát na obřadu hudba-je konec.Těch 15 minut holt probrečím.Ještěže mě bude líčit bráchova přítelkyně-letos maturuje jako kosmetička.Bude muset po obřadu přiskočit a celou mě předělat.Na fotkách na zahradě chci být princezna.Hostina bude v pohodě-doufám.

Odpovědět

zdenda zdenda

06.05.2006

Ahoj holky, já jsem na tohle taky dost citlivá - na každé svatbě, na které jsem se byla podívat, jsem brečela, tak jsem si byla jistá, že tu svoji taky probrečím ;-) Ale celou svatbu jsem byla v hodně veselý náladě, pořád jsem se jenom smála, a obrečela jsem to, až když jsem to viděla na videu a fotky :-) Obřad byl hrozně rychlý, vůbec si nepamatuji, co nám všechno říkali - takže jsem si to pořádně užila až při tom videu :-N

Odpovědět

gedren gedren

06.05.2006

Ahoj, ja se taky bala, protoze brecim u kazdyho dojemnyho filmu, no a pak jsem na to nejak ani nepomyslela - bylo to takovy akcni, napinavy, kam mame jit, co delat, jak seradit lidi, pak jsem nevedela, kdo komu prvni navlika prstynek, nemohla navliknout prstynek :), proste jsem si rikala "hlavne at neco nezvoreme, at se neprizabiju o saty, at si nespletu poradi prijmeni pri podpisu", no a najednou to bylo za nama a my vysmaty, ze to bylo tak jednoduchy a rychly :))). Gratulace se taky odbyly celkem rychle, takze na dojaky s citlivejsimi jednotlivci nebyl cas :). O dva dny pozdejs na svatbe kamaradky jsem si tu jejich rec uz lip uzila (protoze jsem nemusela nic resit) a uz jsem si i zaslzela :)

Odpovědět

leniik1 leniik1

18.05.2006

Tak se podělím o svoje dojmy.Myslela jsem si, že to bude všechno v pohodě, ale jak jsme překročili práh úřadu dostala jsem nepospatelnou trému a obřad ze začátku byl takový, že se mi třásla ruka a měla jsem pocit, že kytku neudržím a když začal pan oddávající dojemně mluvit tak už jsem cítila jak natahuji a slzy mi jdou do očí, tak jsem zkoušela myslet v tu chvíli na něco jiného ovšem to nezabíralo, ani nevím jak ale zvládla jsem neuronit slzu a když přišly gratulace a já viděla manželovu babičku tak moc plakat, tak jsem to nevydržela a řvala jsem tak až jsem se tomu divila, ale ty emoce zřejmě musely ven. Ale nestydím se za to, byla jsem přirozená a tak to v tu chvíli cítila, když jsme tam bavili všechny okolo a poté co jsme se podepsali jsem byla tak šťastná a už plná smíchu a pak právě přišel ten pláč.. ;-) Ale štěstím...No jinak na nervy to byla zabíračka, tréma nebo jak to nazvat mě opustila po focení a pak už jsem se krásně bavila. x-) Jo a vlastně jsem začala brečet, když jsem vešla do obýváku, kde jsme měli 50 lidí a šla k ženichovi a ten se na mě tak krásně a zamilovaně díval.Připla jsem mu voničku.Bylo to krásné a hned mě to tak dojalo.. :-)

Odpovědět

leniik1 leniik1

18.05.2006

Jo, ale teď si vzpomínám, že jak jsme vešli do obřadní síně, než začal pan oddávající mluvit, tak jsme měli taky oba záchvateček smíchu a já se bála, že mě to nepřejde, ale jak začal mluvit tak se to změnilo.. :-D

Odpovědět

gimulka gimulka

18.05.2006

jéžiš mě se chce brečet už když si to čtu....já jsem strašná brekna, bojím se, že svou svatbu dojetím propláču...

Odpovědět

veru77 veru77

18.05.2006

ahoj :) tak to já mám úpně stejný problém ... moje maminka když se vdávala (jsme na tom stejně s pláčem) tak jí prý sestra tehdy dala nějaké dvě malinké pilulky (její setra byly zdravotní sestra, žádné drogy :) ) a mamka neuronila ani slzičku ... byla celý obřad a celý den jak vysmáté sluníčko ... tak jsem se snažila od tetičky zjistit co to bylo ale bohužel si to nepamatuje ... takže bude ubrečená ... snad mi ten voděodolný makeup vydrží :)

Odpovědět

ivusenka ivusenka

18.05.2006

Tak se s Vámi podělím i já, měla jsem strach, že budu brečet, ale byla jsem tak hrozně vytrémovaná a bála se, že už tu svou kytičku neudržím. Byla tak slavnostní a velmi vážná chvíle obřadu, že mui prostě na brčení ani na chvíli nepřišla myšlenka. Manželovi ukápla nějaká ta slzička hned na začátku, když mě viděl slavnostně přicházet a vzpomněl si od začátku na vše, co jsme prožili. Zato jsem si to vynahradila po svatbě, brečela jsem dost a dojaly mě krásné vzpomínky.

Odpovědět

veru77 veru77

18.05.2006

ulinka.s: taky mě čeká poděkování za výchovu, toho se bojím (kvůli pláči) asi víc než obřadu ... taky jsem první svatba v rodině a miláček tatínka :) to bude spíš jak pohřed jak budeme všichni bulet než svatba ... :-D

Odpovědět

winnie winnie

18.05.2006

veru77: Možná to byl Lexaurin. ;-)

Odpovědět

baris baris

18.05.2006

Ahoj, já jsem měla taky velký strach, že budu brečet jak želva. Takže když mě taťka vedl k mému muži, tak se mi chtělo strašně brečet - i při obřadu, takže jsem tam stála, počítala kachličky za oddávající :-N Zajímavé bylo, že jsem furt počítala 1, 2, 3, 1, 2, 3 ..... K dalšímu číslu jsem nedošla, protože jsem měla strach se do toho moc zabrat a pak zapomenu říct ano :-D A při gragulaci jsem se už jenom smála jak měsíček na hnoji. Takže moje rada zní - počítat!