S přítelem se nemůžeme domluvit, jakou mít svatbu. Já chci z mnoha důvodů malou (špatné rodiné vztahy, vyučený přítel je pro ně málo atd.), přítel velkou svatbu. (v přítelovo rodině jsou ale zvykem velké svatby, na velké netrvá, ale chce tam mít rodinu a kamarády. Je divný, aby on tam rodinu měl a já ne.) Přítele prostě na svatbu ve 4 nepřesvědčim.
Dnes jsem se dohodli, že by svatby mohly být "dvě" - první tajná se jen se svědkama, kterou by jsme se užili podle svého. Druhá by byla o týden nebo 14 dnů později - taková svatba na "oko", možná s půlnočním překvapením - promítání fotek z první svatby nebo tak něco.
Nemáte někdo s něčím podobným zkušenost? Neměli jste někdo třeba obřad v cizině a pak ještě jeden v ČR?
Já hlavně nevim: - říct lidem na druhé "svatbě" že už jsem vdaná? (Říct předem - to už by pak ale byla oslava a ne svatba -nicméně někteří by se mohli urazit, hl. z přítelovy strany a na oslavu nepřijít -, říct večer, neříct vůbec... Večer by to mohla bejt taková trochu pecka, a kdyby druhý obřad proběhl, tak by snad by nás neukamenovali, že jsme je o něco ochudili.)
- jak s tim oddávajícím? Jasný, že se ho budu muset zeptat, ale to asi nemůže udělat v pracovním čase a zas ve svým volným... Mám mu nabídnout nějaké peníze? (?)
- neni to celý blbost? (asi by to znamenalo dvakrát fotograf, dvakrát půjčit šaty - celý by to bylo složitější a taky dražší než jeden obřad.) Ale prostě, až by se na té druhé svatbě moji rozvedení rodiče pohádali, děda opije, komunistická babi začně navážet do věřící přítelovo rodiny, případně se přihodí něco jako že si poleju šaty, asi bych to brala mnohem, mnohem sportovněji, než kdyby to byla má jediná svatba. (Jsem hroznej nervák a trochu "hysterka", kdyby se to stalo na mojí "jediný" svatbě, jsem schopná to o svatební noci probrečet.)
Původně jsem byla nadšená, jakej jsme s přítelem našli kompromis, ale teď mi to celý zní jako blbost... Co myslíte?
To si musíš rozhodnout sama. já osobně bych do toho ale nešla. Asi bych hledala jiný kompromis. Já bych asi udělala malou svatbu, A pak třeba o týden už prostě jen velkou oslavu bez obřadu, profesionálního focení atd. Ale to je opravdu jen na tobě.
@lentilka9 Šlo by to udělat různě. Svatební obřad může být třeba rozdělený do dvou částí, jedna by byla soukromá, druhá veřejná. To jsem jednou zažila, prostě obřad trval dva dny a měl různé fáze. Různé kultury na světě, v Africe nebo Indii to tak mají běžně. U nás třeba cikánská svatba taky může trvat několik dní. Nebo můžeš mít dva obřady, ale jen jeden bude právně platný, a to si vyber, který by to z těch dvou byl. Moje známá měla dokonce obřady tři, protože žije v zahraničí na různých místech, každý měl svého oddávajícího, ale jen jeden obřad byl právně platný, ty ostatní byly symbolické. Dá se to pojmout různě, ale určitě se s něčím takovým neobracej na úředníky z matrik. Musíš si najít nějakého šikovného oddávajícího, nejlépe nějakého duchovního, který bude mít pochopení.
Holky, co se vdávají za cizince, to takhle občas dělají, jeden obřad v jedné zemi a druhý v druhé,někdo tady i psal, že se brali jen ve dvou (kvuli prckovi) a pak asi rok po té udělali pro rodinu ještě jeden obřad. Některé nevěsty taky maj jeden obřad svědský a jeden církevní, nebo se vdávají na Mauriciu a pak dělají oslavu pro rodinu a pouštějí tam fotky a video ze svatby... já myslim, že to záleží jen na vás, hlavně aby to vyhovovalo oběma... třeba ten první obřad může být "normální" a u druhého byste si mohli napsat svoje vlastní sliby, aby to nebylo to samé (nebo obráceně)...a upřímně, nikdo nemusí vůbec vědět, že ta svatba není první..pokud najdete dobrého oddávajícího, který se vám přizpůsobí, tak proč ne:)..samozřejmě pokud se nechceš pochlubit fotkama z té první..ale zas když se to dobře těm hostům podá, že jste to prostě takhle chtěli, ale zase jste je o to nechtěli připravit, tak to přece musejí pochopit, záleží jaké máte v rodině vztahy... upřímně, já jsem tady viděla album jedné nevěsty, která se vdávala jednou u nás a jednou tušim v Itálii a trochu jsme jí záviděla, že si to užila nadvakrát..pokaždé jiné šaty, jiný účes, jinou květinu a i ty obřady byli určitě jiný..a když si to zařídíte tak, aby to nebylo totéž, tak to pro vás může být přínosné... já nevim, jestli bych do toho šla, protože jiný než náš svatební den si představit neumím ,ale pokud ty to cítíš takhle, že bys pak mohlá být z té velké svatby zklamaná, tak si myslím, že to není špatný kompromis...jak říkám, je to jen o vás a jak si to uděláte, takové to budete mít a jestli vás někdo pomluví nebo bude naštvanej, tak je to jen jeho věc...
Ahoj pvní svatbu budeme mít v červnu v Dominikánské republice jen mi dva a prcek,teď zvažuje jestli oficiální a nebo neoficiální.Našli jsme poblíž našeho bydliště tady v ČR úžasně romantické místo kde by jsme sňatek legalizovali v kruhu rodiném.Mě osobně by se líbilo oddat se jen v DR a tady udělat grilovačku na zahradě,ale přítel se trochu obává reakce své rodiny.Momentálně si necháváme připravovat kalkulaci na ČR na malou opravdu čistě rodinnou svatbičku tady obřad pozdě odpoledne-grilování.Obřad v DR už zajištěn máme.Teď se jen rozhodnout je pravda,že říci právoplatné ANO je na papírování jednodušší tady,ale pokud nám vyjde nějaká vysoká částka uděláme to pouze na pláži.Myslím si,že by to měl být hlavně Váš den,proto ikdyž se nerozhodneme udělat oficiální svatbu v DR, uděláme si romanticku svatbu bez starostí jen pro nás tři na pláži a tu druhou už budeme mít pro rodinu.
@lentilka9
Lenti, taky jsme to tak měli vymyšlený, tedy pro případ, že nám nevyjde vstříc matrika. Zkrátka 1. obřad klidně v půlce týdne v civilu, a druhý "jako obřad" už absovovat sice v bílém, ale už jako manželé.... zkratka divadylko pro vsechny, ale absolutne v klidku ... a kdyz sezenete dobryho kamarada herce tak nikdo nemusi vedet, ze uz manzele jste a jako to vlastne byla habadura
co me ale trapi vic, je ze se nedokazete dohodnout na tom, jakou svatbu chcete, to asi neni dobry zacatek... zkuste najit kompromis, ktery bude vyhovovat obema... co se vzit treba nekde behem dovolene ?
Holky děkuji za reakce.
Ono celé je to ještě trochu složitější, v tom máš kabatek pravdu - že se nemůžeme moc dohodnout...
Přítelova rodina je silně věřící a můj přítel je jedináček. Jeho mami má rakovinu - myslim, že přítel chce svatbu i kvůli tomu, že její šance jsou tak 50:50, tak aby ji zažila. (Jsem spolu 6let, tak doufám, že to není jediný důvod.) Nicméně jeho mami si představuje svatbu v kostele, minimálně pro 100 lidí. Já mam kvůli neshodám v rodině z mojí strany sen jen té maličké svatby. (Jít s mojí rodinou do kostela - půlka z nich se angažuje v komunistické straně a mají ohledně církve dosti radikální názory, to bych zas měla ostudu do konce života.)
Přítel moc neví, na jakou stranu se přiklonit, v jejich rodině vždycky probíhali svatby tak jak si to představuje jeho mamka, takže si to asi představoval podobně. Nejdřív to vypadalo, že chápe moje důvody, tak že by byla malá svatba a potom neformální oslava pro všechny. To byl původní plán. Teď ale přišel s tim, že prostě ne, že jeho máma má jen jednoho syna a je nemocná, že jí to nemůžu udělat. (Takže si připadám blbě, že jí o ten zážitek fakt okrádám). Že na tý svatbě bude. Můj ústupek byl, že by teda mohla být svatba, kde by kromě nás a svědků byli ještě naši rodiče (že snad mý rozvedený rodiče by se zvládli půl hodiny nehádat), ale to se mu nelíbí, potřebuje tam mít celou rodinu (asi 50 příbuzných). On udělal kompromis, že to teda nebude v kostele (když viděl moje příbuzný, tak pochopil, že to OPRAVDU v kostele nepůjde), já jsem zas tedy svolila, že rodiče by tam být mohli, ale to je mu málo... ale to už je celé zas daleko od tématu dva obřady... Myslim, že se s názorama našich rodin můžu přidat do diskuze "Hra o přeborníka znechucení svatby". :-S
Mrzí mě, že místo abych si užívala krásné prožívání příprav, tak každej furt na mne bombarduje svoje žadavky (ať je to v kostele, nesmí to bejt v kostele, ať tam neni ten a ten a tenhle ať tam je), a že si nějak neužívám to těšení, spíš se stresuju z toho, jak to celý dopadne... :-(
Prostě já bych si udělala mojí malou svatbičku pro 4 - která by byla podle mých představ (i klidně na dovolený, kdekoliv, hlavně bez stresu a v klidu), ta druhá by pak mohla bejt přesně podle přítelovi mamky (kromě toho, že nebude v kostele)... Ty dvě svatby vypadaj zatím jako nejlepší řešení, se kterým by jsme byli oba spokojení...
Ještě jednou děkuju všem za reakce... Jakékoliv další nápady nebo podněty k dvoum obřadům vítám.
Otázkou je, zda se toho, čemu se chceš vyhnout, skutečně vyvaruješ....pokud budeš dělat druhou svatbu na oko, můžou tam mít tví příbuzní zrovna tak blbé komentáře a zkazit ti náladu. A možná budou iv íce naštvaní, že jste se vzali bez nich
Jinak já jsem v opačné pozici...chci normální svatbu (35 hostů není moc) a přítel chce být mým mužem, zato svatbu ale vůbec nepotřebuje....přiznám se, že bych se nedokázala přizpůsobit, prostě chci, aby tam byli moji blízcí, ať jsou jací sou, je fakt, že se o mě starali a mají mě rádi a mrzelo by je, kdyby tam nebyli...A máma přítele je právě taky nemocná, má rakovinu....
Mně by na vašem místě přišel asi na místě nějaký kompromis...svatba nebude v kostele, nebudete mít 100 hostí, ale třeba jen 30-40....
@lentilka9 Třeba na tu svatbu nezvi své příbuzenstvo,když jste rozhádaní a nechovali by se pěkně.Pozvi ze své strany jen rodiče. Sice by se druhá strana mohla divit,že máš málo příbuzných,ale zase by svadba pak byla více v klidu. Třeba bys ty svoje mohla pozvat po svatbě na svatební promítání s pohoštěním. :-p
@lentilka9@radkaja Ahoj, taky si myslím, že v tvém případě byste mohli udělat svatbu, kde bude přítelova rodina a z tvé strany jen ti příbuzní, které tam opravdu chceš mít. Je to hlavně den pro vás dva a je zbytečné dělat ho tak, abys z toho už dopředu byla vystresovaná. To, že se nedohodnete je samozřejmě stížené nemocí přítelovy maminky, chápu, že v takové situaci chce udělat to, co by chtěla ona.
Naše rodiny mají také naprosto odlišné představy. Ale řídíme se tím, že svatba je pro nás a ne pro rodiče. Užít si ji máme my a ne rodiče. Rodiče měli svoji svatbu a už měli svoji šanci udělat to, jak chtějí oni. Takže to celý děláme podle nás a nenecháme si do toho od nikoho kecat. A komu se to nelíbí, tak má smůlu.
Mně tam například chtěla maminka přítele vecpat dvě malé protivné družičky. Ale já nechci, takže tam prostě nebudou. A takhle je to s mmoha dalšími věcmi. Ale je to náš den a uživáme si ho my a tvoříme ku obrazu svému :)