Ahojte manželky a nevěsty. Chtěla jsem se optat, které z vás absolvovaly či absolvují přípravu na manželství, případně k de a s kým... čím vám byla taková příprava dobrá?
My jsme s manželem chodili k jedněm manželům a bylo to skutečně výborné. Jednak jsme si upravili očekávání - přece jen, realita většinou bývá jiná, než jak si to člověk maluje. Nebylo to ovšem ve špatném slova smyslu. Pak jsme si také prošli základí okruhy různých témat. Dostali jsme domů otázky, které jsme si spolu procházeli. Kámen úrazu nastal ve chvíli, kdy jsme si je museli procházet společně, protože jak jsem zjistila - je jednoduché si odpovědět sama za sebe, ale dát dohromady názor i s partnerem. To jsme si někdy museli otevřít láhev vína :-D
Každopádně si myslím, že taková příprava je k nezaplacení.
weru - asi moc nechápu,....to se opravdu dělá? .....
podle mě je manželství prostě vyústění něčeho, co dva lidi k sobě pojí.....
jasan, řeší se jiné věci, není to už sranda, když se pohádáte a řeknete si pauza nebo já končím nebo já nevím co.... přijdou děti, problémy, stavíte dům, kupujete věci společně, máte společné finance, jeden o druhém víte více, než "jen" ve vztahu přítel/přítelkyně.....
ale tohle mě přjde.....nevím, asi divné ..... chodit se k někomu dívat, jaks e žije v manželství....já s manželem spolu bydlíme rok a půl, známe se natolik, že dívat se na to, jak žije někdo jiný a nechávat si radit mě přijde fakt zvláštní....ale to je jen můj názor..... =-)
weru" já to také neznám :-p a ani jsem o tom nikdy neslyšela. my jsme spolu skoro pět let a 3 roky spolu bydlíme a ani by mě nenapadlo něco takového absolvovat.
neodsuzuju to, ale dostávat otázky domů...no nevím, je to takvé divné
veru - dělá se to běžně u církevních sňatků. Neviděla bych to jako "rady". Přece jen tam hodně lidí s tímto předsudkem chodí, ale není to tak. Je to prostor pro diskuzi, otázky... Ale přece jen - můžete narazit na otázky, problémy, které vás před manželstvím nenapadlo řešit a začne to kvůli tomu skřípat...tohle má těmhle situacím předejít. S manželem jsme spolu před svatbou nežili. Což vidím také jako plus. Ale jde tu o vcelku někdy fatální věci - jeden si představuje, že manželka se bude starat hlavně o domácnost a jí ani nenapadne, že by to měla dělat sama. Tyhle věci se často před svatbou neřeší. Ale když se podíváš do diskuzí - je to často najednou problém. Já mám třeba určité představy, jak bude fungovat domácnost, až přijdou děti. Manželé, kteří jsou spolu 25 let a mají ty děti čtyři, můžou říct mnohem zdopovědněji, co z těch očekávání je nereálné... Ale jsme přece chytří lidé a nebudeme někoho papouškovat. Stejně si člověk nakonec vyřeší život podle svého vzoru. Jen je důležité, aby ho partner znal:-D
Já bych si z toho takovou hlínu nedělala. Protože v dnešní době, kdy se lidé připravují na zaměstnání, na zkoušky do školy mi přijde spíš divné, že se nepřipraví na tak zásadní a životní krok v životě jako je svatba...
Kata+Omcamauta: Příprava od faráře se dělá ve farnostech, kde takoví manželé jaksi nejsou, nebo nejsou ochotní takovou přípravu dělat. Moji rodiče ji jeden čas dělali taky. Každopádně - příprava u kněze se s tou poněkud "praktičtější" nedá vůbec srovnat. Výhodou je to, že před relativně cizíma lidma se člověk nestydí některé věci probírat, jako by to bylo třeby u rodičů. Ruku na srdce- máte holky pocit, že vrstevnice a jejich rady jsou naprosto odžité?
A jen tak mimochodem - což je sice jen můj názor - nejsou právě ta nereáná očekávání jedním z důvodů, které vedou většinu manželství k tomu, že se po roce rozvedou, i když spolu před tím byli pět let?
chápu to jako přípravu od faráře, to je jasné-církevní sňatek ....
ale Weru, můj názor je ten, že pokud nežiješ s člověkem, kterého si bereš..... nevidím to jako dobrou věc....a to, že ti někdo, kdo spolu žije třeba 100 let bude dávat rady, nebo ti bude chtít ukázat, jaké cesty jsou, to nezmění vaše povahy, to, že s někkým žiješ je podle mě ta jedna jediná věc, kdy můžeš člověka poznat.....věř mi, znám to z obou stran .....
jak píšeš, jeden si to představuje tak, druhý tak....a právě s tím vám nepomůže nikdo "cizí", ti mají svoje, jsou to jiní lidé než vy dva...... právě proto spolu lidé žijí, aby se poznali ..... a trvá to dlouho, ne jeden víkend na chatě..... ale tak ať vám to vyjde.... výjimka potvrzuje pravidlo ....
ale já osobně bych do toho nešla .... vstoupit do manželství s někým, s kým nejsem zvyklá řešit denní běžné rutinní problémy, vedle koho prostě žiju "jen" o víkendech nebo tak.... tím, že spolu lidé začnou žít se poznají nejlépe.....
názory jsou různé, .... vy jste se rozhodli tak, ...tak ať jste šťastní.... ;-)
weru - jaká nereálná čekávání ???? pokud s někým žiju pet let a vezmu si ho, tak to, že se rozvedu nemusí být nutně proto, prtž manžel nemyje nádobí tak často, jak jsem si to já naplánovala ... weru - tohle je hrozně složitá věc, to není maturita, ani státnice, ani přijímačky, život se nedá naučit !!!!!!!!!!!
werumka - urcite to muselo byt zajimave, ale myslim ze pokus se bere par ktery spolu treba uz nekolik let zije atd.tak si myslim ze je to trosku ja nevim jak to rict snad zbytecny ? chapu ze pro vas to melo vyznam kdyz ste spolu nebydleli ;-)
Werumka - my jsme s manželem než jsme se vzali, žili spolu rok a půl a nevidím žádnou změnu před a po svatbě.
Podepsání "papíru" nezmění na chováni partnera většinou nic. Vím koho si beru a připravovat se na to?? Pokud vyvstane nějaký problém, vyřešíme ho spolu a ne se ptát nějakých cizích lidí.
Mě osobně to přijde zvláštní. ;-)
ježiš to existuje příprava na manželství, jsem to teď manželovi přečetla, co je tady za téma a dostal záchvat smíchu :-D , ale když to někdo potřebuje =-) :-N
veru: Jak jsem psala, příprava není o radách, ale o otázkách. Smyslem toho je, abychom my sami - znovu říkám sami dva - si zodpověděli věci, které by nás pak mohly v manželství položit. A tyto otázky nejsou vymyšlené. Jsou to věci, které dávaly dohromady mnohá manželství a psychologové. Já třeba zase nevidím jako dobrou věc s někým před svatbou žít, ale toto je čistě věc názoru. A neznamená to, že jsme spolu neřešili běžné denní problémy. Byli jsme spolu každý den. Dokonce jsme si prošli vážnýma nemocema. Ale vždy - i hodinu před svatbou - jsem byla svobodná v tom, zda si toho člověka chci vzít nebo ne. Nevázal nás dohromady žádný byt, ani to, že bychom spolu spali. Neviděla bych se jako vyjímku, protože žiju asi v jiném prostředí než Ty - kolem mě je mnoho takových manželství a jsou šťastná. Takže pro mně je to paradoxně opačně:-D Taky Vám přeju všechno dobré domanelského života! ;-)
miriko - už vidím, jak manžel vyplňuje formulář "manželství" ... to je hrozně vtipný :-D
jako jasan, bavíš se o důležitých věcech, my jsme třeba takto řešili finance, bydlení.... atd.... ale to se prostě řeší tak nějak "během" vztahu a né, že se v sobotu vdávám a ve čtvrtek sednem a napíšem si, jak si to představujeme..... prostě za tu dobu, co jsme spolu, jsem se poznali a právě proto jsme chtěli naší lásce a všemu, co nás k sobě pojí, dát i tu ofiko formu a nosit stejné příjmení .....
:-D
werumko a vy jste spolu před svatbou nežili? já nevím, po svatbě mi nepřijde nějaká změna..jsme spolu pět let, z toho spolu více jak dva roky bydlíme a po svatbě řešíme stejné věci, problémy, nevím, asi nechápu..
Díky, chtěla jsem znát váš názor. Tušila jsem, že reakce budou takové. Nechci, abychom byli bráni jako chudáčkové, kteří potřebují přípravu, aby spolu mohli žít. To mě malinko uráží. Jen jsem chtěla znát názor na něco takového a zdali by se vám to zdálo užitečné. Život se nedá naučit. Manželství se ale dopředu taky nedá naučit. A to ani společným bydlením.
werumka - vzdy je to jen o postoji :-) ja bych zase do manzelstvi bez spolecnyho bydleni nesla, nevidim v tom nic tak extremniho s nekym zit ;-) samozrejme planuju ze s danym clovekem zustanu a jednou si ho vemu, taky si treba nedokazu predstavit jaky otazky ste s nima napr. resili?? jen ciste ze zvedavosti me totiz nic nenapada na co bych se chtela ptat nekoho ciziho...
weru - nikdy si dopředu nemůžeš (ikdyž podle psychologa ano) položit a zodpovědět vci, které by potenciálně mohly zrovna to TVOJE manželství položit....proboba....to je nesmysl ! ..... nemůžeš přeci vědět, jaká krizě přijde, co budete muset řešit...... lidé spolu řeší veliké krize, projdou si nevěrou, nemocí, nemohou mít děti, ale jsou spolu...... a pak přijde jedna prkotina a manželství se ti rozpadne pod rukama a nevíš jak ......
nezlob se, přijde mě to .... zvláštní......
weru: Ty to víš, ale pro ostatní napíšu taky svůj názor. My jsme se na manželství připravovali dlouho. Nejvíc nám prospěla tzv. škola partnerství, kterou jsme absolvovali cca 2 roky před svatbou. Jednalo se o to, že jsme se s jinými páry scházeli na víkend, co 2 měsíce (takže dohormady to bylo 3/4 roku) na jedné faře, kde jsme byli od pátku do neděle a měli jsme přednášky o různých věcech (řešení konfliktů, rozdíly mezi mužem a ženou, rodina a děti...) buď s odborníky nebo se zkušenějšími páry. Po přednášce jsme se dělili do skupin a mluvili jsme o tom (taky podle otázek, ale nedrželi jsme se jich přesně a bylo to super), součástí byly i různé hry a akce. Hodně nás to stmelilo, mluvili jsme o všem co nás v té souvislosti napadlo, skvělé opravdu. Probírali jsme všechny možné aspekty manželského a rodinného života, ze všech úhlů a stran. Nemáme nereálná očekávání, víme, co nás může potkat a jsme na to připravení. Bezprostředně před svatbou jsme pak měli 2 sezení s knězem a 2 s párem, ale v podstatě se řešily podobné věci.
Taky mi přijde divné, že když se člověk připravuje na kde co (jen si vpomeňte jak dlouho jste chystali svatbu, nebo jste se připravovali na těhotenství), tak takový důležitý moment jako je celoživotní manželství nechává jen tak, jak se to vyvine, bezprizorně jaksi s důvěrou, že nám se to nestane, neb my se milujeme a všechno víme.
aha, tak teď jsem si přečetla, že jste spolu před svatbou nežili, tak to bude asi ten problém, ale Ty jak píšeš, tak v tom vidíš plus..každý jsme jiný a máme na to svůj názor..každopádně, pokud to pro Vás má nebo mělo význam, tak proč ne..
Werumka nikdo tady nenapsal, že jste chudáčkové ;-) . Jen většina holek se svým manželem bydlela, než se vzali. Já bych osobně do toho jinak nešla. Vím, že mi pomůžě v domácnosti, vím co od něj můžu čekat atd. A to je po čase celkem důležitá věc. Nedovedu si představit, že bychom po svatbě se k sobě nastěhovali a pak zjišťovali, jaký člověk je. Protože z chození se to na storpo nepozná.
weru - bereš to asi jinak - neříkáme, že se manželství naučíš společným bydlením .... to se nedá naučit !!!!! ani manželé po 25ti letech neví, zda to bude pořád klapat....na tom se musí neustále pracovat..... společné bydlení ti ALE pomůže toho člověka poznat...... věř tomu.....
veru: Příprava probíhá dobře půl roku před svatbou. Týden před snatkem by to asi fakt nemělo význam:-) A řešit některé věci až v manželství mi přijde trochu pozdě... My jsme si nic nesepisovali. Myjsme prostě měli 14 dní na to,abychom si spolu sedli a pěkně s podiskutovali:-)
temptation: Ne, nežili. Manžel u nás býval velmi často. Zvlášť v době, kdy jsem nemohla ani vstát z postele. Jsem nemocná a i přesto mu nevadilo, že si mě vezme i za předpokladu, že se mnou nežil a nezkusil si, jak to bude vypadat, když takhle budu ležet v posteli celý dny ;-)