Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Hosté a rodina

Svatba během studia na VŠ, rodiče nejsou nadšení

Zobraz úvodní příspěvek
Nedávno jsme byli u našich, aby je přítel požádal o mou ruku. Byli samozřejmě překvapení, protože to nečekali :-) Hned pojali podezření, že se brát "musíme". Když jsme je ujistili, že z "musu" to opravdu není, že se chceme vzít z lásky, tak nám řekli, že nechápou, proč se chceme brát, proč nechceme žít moderně.. Tak mě to celkem mrzelo. PaK nám řekli, že se svatbou samozřejmě souhlasí, ale máme času dost. Problém je v tom, že já ještě studuji VŠ, zbývá mi rok a půl. Bakaláře už mám ale hotového, magistra dělám dálkově a přitom si hledám nějakou trvalou práci. Přítel už pracuje delší dobu a vydělává, na svatbu máme něco našetřeno, zbytek ještě příp. došetříme. Mě je 23 a přítelovi 29, věk na vstup do manželství podle mě máme. Navíc já nejsem zastáncem odkládání svatby a celkově toho, že se dnes všechno posunuje k vyššímu věku, naopak bychom s přítelem už chtěli začít plánovat rodinu a svatbu vidíme jako hezký začátek. Jsme spolu už tři roky, teď už spolu žijeme, máme kde bydlet (přítel má vlastní domek, který rekonstruuje) Takže co si tom myslíte? Je opravdu tak hrozné, že se chceme vzít? Jak byste to řešili? Vím, že jestli budeme trvat na svatbě letos, naši ai budou naštvaní, ale na druhou stranu, přeci nám nemůžou diktovat, jestli se můžeme a nemůžeme vzít a hlavně kdy a kde.. Ale zase se s nimi nechci rozhádat, chtěla bych hezkou svatbu.. Dost mě mrzí i to, že nechtěli, abychom to oznamovali zásnuby zbytku příbozenstva, prý až budem vědět, kdy bude svatba.. okonce jsem si musela sundat i prstýnek- tedy nemusela, ale jak se říká, pro klid v rodině jsem to udělala, ale mrzelo mě to a přítele taky, teď toho trochu lituji.. Jsem z toho smutná, myslela jsem, že budou mít větší radost..
Odpovědět
1
2
Profilova fotka
@elineckaaa tak to je potom těžší... s tou otevřeností, to mi přijde, že to tak měl ipřítel doma...ba spíš že plno věcí a témat bylo tabu... a hlavně, že si tak nějak navzájem doma lhali a hráli hru na spokojenou rodinku,... Jinak je to nepříjemné, jak se tchýně chová, a příteli je to samozřejmě líto i to, že nebudou jeho rodiče na svatbě. Ale nenaděláme nic...a sám moc dobře ví, že kdyby nakonec šla, že celou svatbu zkazí... ona je taková upjatá, neumí srandu a moc ji ani nechápe mi přijde...přetvařovali by jsme se všichni a byli by jsme všichni jak na jehlách. Protože ona už to hodně pokazila... Právě ona je taky takový generál a se svojima chlapečkama ( manželem, mojim přítelem a jeho bratrem) hodně točila a manipulovala.. a asi se o to snažila i u švagrové a švagra, ale tam se jí to nepovedlo, tak to chtěla zkusit u nás, jenže u mě taky nepochodila, tak začala kopat kolem sebe, protože ani jednoho syna si neudržela doma a už jí ani jeden nezobe z ruky.. A to je příteli 34 a jeho bratrovi 42... Přítel ke všemu byl s nima celkem dlouho doma a ona si na něho zvykla, že ho tam má... Pořád se k němu chovala jak k malému děcku...to bylo pořád Lukášku to a Lukášku tamto... když nedejbože seděli vedle sebe, tak ho hladila po noze!!! Když odcházel do práce, tak jí musel dát pusinku, když se vrátil, zase jí musel dát pusinku... no je snad až úchylná... mě to teda přišlo trapné.. A hlavně, ona ze sebe dělá chudinku a hraji si na ni, před svýma synama... Hrozně dělá, jak je chudák, že se musela podřizovat celý život svojí vlastní tchýni! a manželovi... a přitom teď se chová ještě hůř a její manžel není geroj, který by doma velel...je to ona, ale uměla to na kluky navlíknout tak, že si mysleli, že tata je ten nejhorší.. Ona je to strašně zlá ženská :( Naštěstí přítel stojí při mě a už to i vidí, že je jeho matka zlá a sobecká... Když ji řekl o svatbě, tak dělala hnusný ksichty a pořád pch pch... a prostě 2x mu řekla, že na svatbu nepůjde... tak se jí máme doprošovat??? To ona má totiž ráda... Přítel byl od ní naučen pořád děkovat a prosit a omlouvat se.... za cokoliv i za něco co neudělal on.... no hrůza.. Ona to totiž po něm zřejmě vyžadovala, aby jí neustále jakoby lezl do prdele... Vážně je to strašná fúrie... a zlý člověk :(
Odpovědět
@zabkazelena14 "Demokracie" u nás je pouze za okolností, že jsem s rodiči ve shodě, pak je to přeci mé rozhodnutí, které jsem si zvolila a oni mi to schválili. Běda jak je to jinak, to jsem nevděčná dcera :-D A všechny rozhodnutí, ke kterým jsem se nechala v minulosti natlašit (třeba výběr střední školy) byla přeci taky moje svobodná rozhodnutí.. Haha, dnes se tomu směju :-D Ale ať se nedivý, že jsem tou rebelující dcerou, která se s nima sice nehádá (vzdala to), ale konečné rozhodnutí si stejně udělá sama.. A jak jim vysvětlit, že svatba je tou nejlepší vizitkou vztahu, zatím netuším, mám pocit, že ani po třech letech a společném bydlení, naším výborným vztahem, jejich dobrým vztahem s mým přítelem, nás neberou vážně. Jakoby měli pocit, že takových vztahů ještě můžu mít.. A to mě uráží. Navíc mamka při posledním rozhovoru začala "vytahovat" úplné blbosti a nepravdy o chození s jedním klukem, když mi bylo 17.. Prostě jsem se najednou dozvěděla úplné zcestné informace, které si mamka snad v tu chvíli vymyslela a o kterých sama ví, že nejsou pravda.. Ačkoli jsem před současným přítelem žádný vážný vztah neměla (tedy jen jedno takové skoro "dětské" chození), tak se ve mě mamka snažila vyvolat pocit, že bych chodila s každým. Jak absurdní.. Nevěděla jsem, co na to říct, jen jsem tedy odpověděla, že sama asi ví, že to není pravda a nemá se cenu o tom bavit.. Brr, co se ještě nedozvím, asi to bude zajímavé..
Odpovědět
No a proč jim to chceš tak moc vysvětlovat? Oni to musí pochopit sami. Takhle po nich chceš v podstatě souhlas a to se zase chováš jako ta jejich nedospělá holčička (bez urážky, jen se snažím lépe nastínit myšlenku). Není tvou povinností jim podávat nějaká vysvětlení nebo jim něco dokazovat. Když to děláš, sama se stavíš do podřízené pozice, kdy chceš jejich souhlas. Třeba v tom je tvá nejistota nebo třeba truc a oni to vnímají.
Odpovědět
@elineckaaa Úplně bych být tebou s nima svatbu přestala rozebírat, musíš si to ustát, tak stuj, to zvládneš :-) Jen jim dej pozvánku, kde a kdy mají být, pusu a že se těšíte. Konec :) Zbytek je na vás.
Odpovědět
@elineckaaa Držím palce, ať se to brzy srovná a rodiče to rozdýchají! Možná by pomohlo, kdybys je postupně zahrnula do příprav. Já jsem zprvu dělala, že mi jejich "ignorace" (způsobená šokem) nevadí a prostě jsem plány s nimi diskutovala jako by nic. Jak jsem psala, zprvu táta o tom neprohodil ani slovo a dělal, že k žádným zásnubám nedošlo. Zlom nastal, když byli se mnou vybírat svatební šaty. To je oba natolik dojalo, že od té doby už nemluví o ničem jiném. Když jsem si koupila závoj, táta mě nutil si je vyzkoušet k šatům, to samé u bot apod. Až bude čas, zkus to a třeba to prolomí ledy ;-) Holt, jak jsi psala, jsme pro ně pořád jejich malé děti a potřebují možná čas se s tím vyrovnat. Já to chápu, myslím, že nebudu jiná :-) Akorát teda jak to tak čtu...u nás nebyli proti, akorát jim to trochu trvalo. Ale že by mi svatbu rozmlouvali, to fakt ne. je otázka, proč ve vašem případě mají pocit, že ti to musí takto rozmlouvat :-/
Odpovědět
Ahojky :) snad te trochu povzbudim.. v lete se mi brali trojí známi - všichni čerstvého po skole -VS nebo sš . my se bereme teď v dubnu. mi je 23, snoubenci 25. Já dodělam statnice v květnu, přitel 4 roky pracuje. Máme cerstve bydlení, máme hlavně sebe. i když rodiče moji trochu řečnili a uklidnili to az když bylo jistě že při ne dobrých prognozach u nás na oboru mužů ke statnicim:) proste rodiče o nás vždycky budou Mít strach ale hlavně si vy nenechte pokazit švů vztah tim ze budete přes moc dělat to co pískají rodiče. tak by to zůstalo na roky dál ...hodně štěstí
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky, taky bych tě ráda povzbudila. Je mi sice už 27, ale až ted si dodělávám Vš, jsem taky už na navazující, pouze s rozdílem, že studuji prezenčně a zároveň pracuji na plný úvazek. Je to pro mě neskutečný záhul, ale nevzdávám se. Naši po oznámení taky byli mírně v šoku a říkali mi, že jsem ještě nedostudovala, tak s tím nepočítali a že ještě do toho rekonstrujeme domeček a tak. Po dvou dnech se všechno změnilo a teď se o vše zajímají a pomáhají nám vše zařizovat, protože bydlíme 170km od místa, kde bude svatba. U vašich to bude třeba trvat dýl a pak u nich to správné nadšení propukne.
Odpovědět
Radila bych rodicum neustupovat a naplanovat si svatbu dle vlastniho uvazeni, a rozhodne si ten prstynek zase nasadit :). Pokud budes rodine ustupovat a snazit se s nimi ohledne vlastniho zivota najit kompromis, budou mit pocit, ze te opravnene povazuji jeste za dite. Vymyslete datum, oznamte jim ho, zapojte je klidne do planovatni a vubec se nenechejte nicim rozhodit. Ja jsem si s pritelem koupila byt po 3 mesicich vztahu, a my dva jsme si timto rozhodnutim byli natolik jisti, ze se nam do nej nikdo ani neodvazil kecat. Ted jsme spolu uz dele, jsme zasnoubeni, a pokud nekdy nekdo pochyby mel, tak vidi, ze k tomu nemel duvod. Pokud jsi vnitrne o svem rozhodnuti presvedcena, stuj si za nim a trvej na nim, a ostatni (rodice, rodina, pratele) to na tobe uvidi a po chvilkovem soku se za tebe postavi. Pokud se naopak jejich pochyby nechas rozhodit, znejisti je to jeste vic a dostanou pocit, ze jsou jejich pochyby opravnene.
Odpovědět
U nás to probíhalo hodně podobně, jak popisuje @simone5 Naši nebyli proti svatbě, ale asi jsme je tím taky trochu zaskočili, to léto měla rodit moje sestra a brácha promovat, do toho už měli domluvené dovolené a asi taky starosti, jestli budou mít peníze, kterými nám chtěli na svatbu přispět... Prostě jejich reakce taky nebyla taková, jakou jsem očekávala, i jsem si to trochu obrečela (taky je to důvod, proč jsem se sem zaregistrovala zrovna pod touto přezdívkou, hned druhý den :-D ) a řekla jsem si, že teda dobře, už ode mě o svatbě neuslyší, akorát jim pošlu pozvánku :-D Ale po pár dnech se mamka sama začala zajímat, kdy budu vybírat šaty, jestli už jsem si něco domlouvala a poslala mi nějaký propočty a kontakty na dodavatele z doby, kdy pomáhala se svatbou ségře. Nakonec mi oba rodiče byli velkou oporou a myslím, že bych to ani bez nich nezvládla :-) Zkus vašim dát čas, netlač na pilu, ale ani se neomlouvej a neospravedlňuj. Oni sami nakonec určitě nebudou chtít stát mimo dění.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, já jsem plně při tobě, aby také ne - vždyť jsem v úplně té samé situaci jako ty.. Studuji VŠ prezenčně jsem v pátém ročníku a blíží se mi státnice, dostávám sirotčí důchod a díky tomu si mohu dopřávat jen občasnou brigádu... Do toho mě přítel požádal o ruku, jsme spolu 2 roky, z toho 1,5 roku s ním bydlím. Mě je 23, partnerovi 32, pracuje a rekonstruujeme jeho baráček, jsme spolu šťastní, chceme se vzít a pomalu začít myslet na rodinu.. Reakce mojí rodiny byla skvělá - až překvapivě, ale právě z jeho strany zaznělo "a to jako musíte?".. A zatímco moje rodinka (chudí jak kostelní myši) si samy od sebe rozebraly, kdo mi udělá jednohubky, usmaží řízky, udělá soljanky, ugriluje masíčko na svatbě, napeče svatební koláčky a vyrobí zákusky, tak Ti partnerovi "zazobanci" řekli jen "no..máte dost práce" Nejsou s naším, podle nich unáhleným a brzkým krokem spokojeni a tak se ani nesnaží... Je mi z toho smutno...
Odpovědět
@elineckaaa Hlavně si to neber! Budete chystat svatbu a hlavní je, že ji chcete vy dva! Já první svatbu chystala v 22 letech a rodiče si ze mě akorát dělali srandu, pořád se ptali proč a zda to není nesmysl, takže tě naprosto chápu, že tě to mrzí/mrzelo, ale od těchto pocitů se zkus oprostit, protože jinak si to pořádně neužiješ :)
Odpovědět
nebo se můžete zasnoubit a vzít se až skončíš VŠ, budete mít víc našetřeno a rodiče by mohli být taky víc v pohodě...Já bych se nevdávala vůbec, ale přítel řekl, že chce dítě a já řekla, když dítě tak svatba 8-) V tomhle jsem trochu staromódní.
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@elineckaaa Hodne zalezi, jestli si financne nezavisla na rodcich... Ja byla poprve pozadana o ruku ve druhaku na vysce. Rekla jsem, ze ano, ale az dostuduju. Nikomu jsme to tenkrat nerekli. Nasi mi porad neco posilali, celych 5 let, ikdyz jsem to nepotrebovala... Celou VS jsme spolu s pritelem bydleli. A mi bylo proste blbe si nekoho vzit, kdyz mi maminka jeste neco posila. Nekolikrat jsem se je snazila presvedcit, ze to nepotrebuju, ale neproslo to.Ted po VS nasi rekli, ze stacilo, a v zari jsme se zasnoubili. Konecne, jak rekl nastavajici :-) Nevi, proste jsem to v hlave mela nastavene takhle. Kdyby mi nasi nic neposilali uz po bakalri, asi jsem vdana driv :-) Ted jako absolvent Ing hledam praci od cervence a porad nic. Takze me zivi pritel a nevadilo by mu, kdybych zustala doma i dal (zivbil by nas vsechny) a nasi nerekli ani slovo o tom, ze jeste nemam praci a planujeme svatbu. Tu si chceme zaplatit sami, protoze nam prijde ujete, aby nam to platili rodice, kdyz se chceme brat my. Sice trochu kroutili hlavou, ale nerekli nic. Je nam 25 a26. P.S. Taky nas prvni mesic nebrali vazne, ale po oznameni data se to srovnalo a po dalsim mesici uz byla mamka nesastna z toho, ze si to chceme zarizovat sami a ze nam nema s cim pomoct :-D
Odpovědět
@craki No, to je právě věc, co mě taky dost mrzí, že ještě nejsem nezávislá na rodičích. Sice chodím na brigády a něco si vydělám, bydlím u přítele, takže si nemusím platit drahý nájem, takže se "náklady" rodičů na mě o něco snížili, ale pořád mi něco posílají.. Mě je na jednu stranu vůči nim hloupé, abych se vdala, ale na druhou stranu počítám s tím, že až se vezmeme, tak už od nich pěníze chtít posílat nebudu (a teď taky vlastně nechci..). V současné době už přes půl roku hledám práci alespoň trochu v oboru a stále jsem neúspěšná, protože mě jakožto absolventa nechtějí. Takže chodím po brigádách, ale to mi na úplnou soběstačnost nestačí :-/ Kdybysme se vzali, tak já mám něco málo našetřeno a taky by nás přítel nějakou chvíli uživil, sám mi to nabídl, ale to je docela ta krajní možnost. Teď už pomalu docházím k závěru, že přestanu hledat práci v oboru a půjdu pracovat třeba jako prodavačka do supermarketu. Samozřejmě, že bych to raději brala jako dočasné řešení, ale alespoň bych si ještě nějaké další peníze vydělala.. Já vím, že to zní asi hloupě, že to takto chci udělat, ale já jsem na magisterské studium už vůbec jít nechtěla, nechala jsem se přesvědčit a vzhledem k tomu, že jsem na začátku studia a školu už nějak nezvládám, tak jsem připravena studium ukončit (v mém oboru mi stačí klidně bakalář). Možná mě to bude mrzet, ale já prostě mám už delší dobu v hlavě srovnané priority a těmi jsou děti a rodina, přítel už se na to dokázal naladit taky, takže studium už je pro mě v současné době jen překážkou na cestě k tomu, co bych chtěla.. (ale v případě, že byse svatba uskutečnila skutečně už teď a začali jsme pracovat na miminku, tak si dokážu představit si studium jen prodloužit a neukončovat- to jen tak zjednodušeně, je to složitější...) Svatbu bychom si platili sami, prokud by nám rodiče přespěli, tak nám to samozřejmě vadit nebude, ale jen se spoléhat na peníze od rodičů by mi přišlo hloupé..
Odpovědět
Profilova fotka
@elineckaaa No ja tohle mela srovnane v hlave proste jinak. Vdavat jsem se nechtela kdyz nasi neco posilali. A oni nechteli prestat, ikdyz jsem jim o to nekolikrat rikala :-) Zase o postavit tak, ze nic nechci jenom proto, ze se chceme vzit mi prislo blbe :-) A obdivuju sveho budouho muze, ze si na me pockal, a ja mu kyvla z snad napotreti. Teda vlastne potreti mi rekl, ze az teda budu chtit, tak se mam ozvat. A ja se ozvala, udelala jsem si krasne zasnuby, kdyz me drzel v naruci ve Vegas, az kdyz jsem byla nezavisla na rodicich. Treba prave tohle vasim vadi a nejsou s tim na sto pro srovnani. Ze nejsi samostatna. Byt tebou si to sama srovnam v hlave jak by to nohlo s temi penezi byt, poresim to s pritelem, a pak s vasima. Ale toho magistra bych se nevzdavala. Bc je dneska malem kazdy druhy a magistr se vzdycky hodi, je to vyhoda, a pokud t jen trochu jde, stoji to za to. Ja jako "ucetni" jsem chodila na brigady do call centra :-D Ale mas to kombinovane, coz je mnohem lepsi na planovani a eventualni praci. Ja bych se ho nevzdavala... Znam i spoustu maminek, co si ho na MD dodelavaji a jde to. Sice s odrenyma usima, ale jde.
Odpovědět
@craki Tak určitě na tom něco je, že se jim nelíbí, že nejsem ještě zcela finančně nezávislá. Tomu samozřejmě rozumím a chápu to. Ale vědí, že si hledám práci, i když občas mám pocit, že si v něčem odporují. Na jednu stranu byli proti tomu, abych šla studovat dálkově a našla si práci (prý mě uživí a starat se o to nemám- ovšem tento přístup je mi proti mysli, podle toho bych neměla chodit ani na brigády) a na druhou stranu si vyslechnu otázky typu proč hledám práci v oboru, když většina lidí stejně v oboru nepracuje a mám být ráda, že seženu práci, i kdyby to bylo za kasou. A když jen zmíním, že bych školu i ukončila nebo na čas přerušila pokud bych našla slušnou práci, tak se dozvím, že jsem se zbláznila.. Takže trochu začarovaný kruh, ze kterého se snažím vymotávat dle sebe (začala jsem tím dálkovým studiem). Našim jde spíš o to, že mají teď ještě pocit, že nade mnou mají nějakou moc nejen co se týká peněz (o tom, kam chodím na brigády nebo pohovory k případně práci nechtějí moc poslouchat), ale i celkově a nechtějí si nechat vysvětlit, že k nim třeba jezdím protože chci a ne proto, že musím - prý když se vdám, tak už se doma neukážu (ačkoli teď jsem u nich sama nebo s přítelem alespoň na pár dní v měsíci- mám školu přes celou republiku od nich). Takže aby si zajistili, že se doma ukážu, tak prý mám zatím na svatbu času dost a užívat si, že můžu být s nima.. Jinak s přítelem to řešíme pořád, oba si uvědomujeme, že ta situace vzhledem k tomu, že nemám práci, není ideální. Ale jelikož si to v hlavě čím dál víc srovnávám, tak jsme se oba shodli na tom, že pro mě bude nejlepší se teď na tu práci opravdu zaměřit, klidně jakoukoli, s cílem něco našetřit, abych se mohla postavit na vlastní nohy. Protože je pro mě prioritou dítě (a pro přítele taky), začínám to vidět jako nejschůdnější řešení s tím, že studium můžu dokončit i při dítěti. Sice potom nebudu v ideální situaci, když nebudu mít praxi, ale začínám mít pocit, že to vyjde bohužel nastejno, protože minimálně tři roky praxe, které všude chtějí, už prostě nestíhám vzhledem k tomu, že plánujeme rodinu, tak holt to budu řešit potom, ačkoli to bude se sháněním v oboru ještě horší (tedy nějakou tu praxi mám, pořád jsem někde dobrovolničila, ale ono se to asi moc nezapočítává).
Odpovědět
Musíte přeci sami cítit, co a jak. Nečetla jsem příspěvky v diskuzi, tak nevím, co jsi více psala, reaguji jen na úvodní příspěvek. Rozumím tvým rodičům, přirozeně se bojí, jestli nespěcháte a ono ani není moc kam, ale pokud chcete svatbu, tak do toho běžte. :) Hlavně bych teď řešila tvoji školu a stálou práci - to je moc důležité a rodiče jistě myslí i na to, abys byla finančně nezávislá a měla nějaké korunky. :) Osobně bych to nechala třeba příští rok na jaro, svatba dá docela zabrat a letošní profíci (foto, video, vizáž apod.) jsou už poměrně rozebraní. Určitě i místo a den obřadu už nebude tak jednoduché sehnat. Být vámi, prostě to začnu lehce plánovat třeba na příští rok na jaro. :) Ale záleží na vás, co si přejete, určitě se rodiče na vás zlobit nebudou. :)
Odpovědět
Profilova fotka
@elineckaaa Tak já domu jezdím na návštěvu. Jeste na škole jsme tam jezdili jen tak. Samozrejme pomůžu co je třeba, když tam jsme, ale s přítelem bydlíme už 5 let a mam doma už jinde... Ja ti neporadím co dela - sama jsem si to zařídila tak, abych nemusela řešit to co ty :) Na jednu stranu to asi bylo zbaběle, ze jsem se nevdala hned po první zadosti o ruku, ale na druhou stranu jsem rada, ze jsme,počkali... Ale asi bych vzala jakoukoli praci - hledat v oboru přece můžeš porad ne? Nemusíš byt zasekla za kasou na furt :) Taky pokud chcete male, nela bys mít něco odpracované abys mela nárok na mateřskou a mohla si vybrat jiny než čtyřletý rodicak... O tohle třeba já jako absolventka bez praxe a práce přijdu. Ale toho magistra bych se fakt nevzdávala. Stoji to za to. P.S. Dalsi možnost je byt zasnoubeni třeba 2 roky, nebo nějakou dobu než budete schopni uživit sebe a našetřit na svatbu, když to nechcete moc financovat pres rodiče (jako my). Klidně bych po tu dobu nosila prstýnek a celému světu řekla, ze se budu vdávat, ale az někdy ;)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?

Podobné diskuse

Jak oznámit že nejsou pozváni na svatbu?
20. 07. 2018 47
Svatba bez rodičů
03. 02. 2015 23
Seznámení rodičů, rodiny na svatbě a st…
13. 11. 2014 14
Pozvat na svatbu oba rodiče, když jsou …
02. 01. 2014 13
Reakce rodičů na oznámení svatby, jakou…
04. 05. 2013 100
Rodiče budou na svatbě jen chvíli, mají…
02. 04. 2011 19
Jak říct sourozencům, že chceme na svat…
28. 07. 2009 42
Je tu ještě někdo, komu rodiče svatbu n…
23. 09. 2008 18
Chci na svatbě oba rodiče, ale nenávidí…
14. 08. 2008 34
Svatba a nezájem rodičů. Co s tím?
12. 01. 2007 142