Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Hosté a rodina

Svatba během studia na VŠ, rodiče nejsou nadšení

Nedávno jsme byli u našich, aby je přítel požádal o mou ruku. Byli samozřejmě překvapení, protože to nečekali :-) Hned pojali podezření, že se brát "musíme". Když jsme je ujistili, že z "musu" to opravdu není, že se chceme vzít z lásky, tak nám řekli, že nechápou, proč se chceme brát, proč nechceme žít moderně.. Tak mě to celkem mrzelo. PaK nám řekli, že se svatbou samozřejmě souhlasí, ale máme času dost. Problém je v tom, že já ještě studuji VŠ, zbývá mi rok a půl. Bakaláře už mám ale hotového, magistra dělám dálkově a přitom si hledám nějakou trvalou práci. Přítel už pracuje delší dobu a vydělává, na svatbu máme něco našetřeno, zbytek ještě příp. došetříme. Mě je 23 a přítelovi 29, věk na vstup do manželství podle mě máme. Navíc já nejsem zastáncem odkládání svatby a celkově toho, že se dnes všechno posunuje k vyššímu věku, naopak bychom s přítelem už chtěli začít plánovat rodinu a svatbu vidíme jako hezký začátek. Jsme spolu už tři roky, teď už spolu žijeme, máme kde bydlet (přítel má vlastní domek, který rekonstruuje) Takže co si tom myslíte? Je opravdu tak hrozné, že se chceme vzít? Jak byste to řešili? Vím, že jestli budeme trvat na svatbě letos, naši ai budou naštvaní, ale na druhou stranu, přeci nám nemůžou diktovat, jestli se můžeme a nemůžeme vzít a hlavně kdy a kde.. Ale zase se s nimi nechci rozhádat, chtěla bych hezkou svatbu.. Dost mě mrzí i to, že nechtěli, abychom to oznamovali zásnuby zbytku příbozenstva, prý až budem vědět, kdy bude svatba.. okonce jsem si musela sundat i prstýnek- tedy nemusela, ale jak se říká, pro klid v rodině jsem to udělala, ale mrzelo mě to a přítele taky, teď toho trochu lituji.. Jsem z toho smutná, myslela jsem, že budou mít větší radost..
Odpovědět
1
2
Já moc nechápu, proč od svateb odrazuje generace, která do toho skákala běžně v 18-20 letech.:-) Pokud máte vyzkoušené společné bydlení, jsi připravená začít se sama živit a tvůj partner je finančně zajištěný (a předpokládám že ve 29 i rozumově vyzrálý), tak není co řešit.;-)
Odpovědět
Profilova fotka
@alen_ka protože asi vědí o čem mluví :-D
Odpovědět
Profilova fotka
Kdyz se vzit chcete tak se vezmete, pokud se vy dva na manzelstvi citite, tak prece nezalezi na nazoru ostatnich ;-) pro rodice to byl ted treba jen sok a potrebuji to akorat vstrebat a prizpusobit se.. pokud s nimi mate jinak dobre vztahy a rozumite si, tak urcite nakonec budou nadseni a dojati :-) my si od rodicu pred svatbou taky ledasco vyslechli, ale nakonec to dobre dopadlo a svatba byla super :-)
Odpovědět
@rainbow_x no já bych to pochopila u těch rozvedených, ale pokud jsou rodiče pořád spolu a manželství klape, tak by měli spíš trošku povzbudit a ne odradit :-)
Odpovědět
@rainbow_x Nepochybuji, vím to.. Vím to už dávno, manželství a společný život plánujeme již dávno, není to jen rozmar.. Na názory ostatních se ptám z toho důvodu, že mě zarazilo, jak nás rodiče odrazují. Svatbu určtě letos udělat chceme, pokud bychom jí posunuli, bude to max. z důvodu, že už neseženem volné termíny. Spíš mi jde o to, že nemám dobrý pocit z toho, že chceme dělat svatbu a rodiče by nám to nejradši rozmluvili. Pokud si jí uděláme, samozřejmě se do příprav zapojí, myslím, že budou i rádi, ale stejně tam bude ten prvotní stín, že to tak nechtěli..
Odpovědět
@martaveg Vím, že to pro ně byl šok, počítala jsem s tím a chápu to. Ale o to víc mě překvapilo, že když se jim to po týdnu rozleželo v hlavě, vyslechla jsem si toho ještě víc a rozmlouvali svatbu ještě intenzivněji s tím, že jsem měla dojem, že žádost o ruku neberou vůbec vážně..
Odpovědět
No, a nač ti bude názor cizích ženských z internetu? Ne, ale vážně, je potřeba si uvědomit, že ne každý vidí svatbu jako pozitivní událost a není na tom nic špatného. Každý prostě nemá tendenci se z toho radovat, spousta lidí se na to dívá pragmaticky. S takovými reakcemi je potřeba počítat. Ale je to Vaše rozhodnutí a zvlášť, jestli spolu třeba žijete, jte finančně samostatní, tak konejte podle svého. Jestli vás rodiče živí a ty bydlíš soma, tak se nedivím, že je to překvapilo. Jen doporučuji nedělat nic "pro klid v rodině", to je fakt blbost. Jo, teď bude klid a pak to bude o to horší, ažse to provalí. Všichni se budou cítit dotčení a vy budete ti nejhorší. Snad máte vlastní hlavu. Mimochodem, já sama jsem zasnoubená studentka, ale svatbu chystáme až po skončení školy.
Odpovědět
@alen_ka Taky mě to překvapilo, myslela jsem ,že budou mít radost, obzvláště když sami odsuzují, že se dneska svatby i děti odkládají nějkam na neurčito.. Jinak já sice zatím práci nemám, ale intenzivně ji sháním, chodím po pohovorech, ale jakožto absolventa mě nikde nechtějí, tři roky praxe si asi budu muset "vycucat z prstu", aby mě někde zaměstnali, pokud budu chtít práci v oboru. Ale jinak se záměrem najít zaměstnání jsem do studia navazujícího magisterského studia v dálkové formě šla, studovat další dva roky prezenčně a nechat se živit rozhodně nechci, naopak se chci postavitna vlastní nohy, abychom mohli začít skutečně plánovat rodinu, z jednoho platu by to přítel samozřejmě neutáhnul. Ale pokud nenajdu práci v nejbližší době a vezmeme se, tak nás klidně nějakou chvili uživí oba, ale to beru jako krajní nouzi,to si radši půjdu sednout někam za pokladnu.. A jestli je přítel ve 29 rozumný?:-) To je a hodně. Někdy mám pocit, že ani nepatříme do naší generace, oba hodně myslíme na budoucnost, rodinu, takové ty věci jako pařby, mejdany, rozhazování peněz za kravinky jsou úplně mimo nás :-) A říká mi to i okolí, že nám už stejně chybí jen ta svatba a dítě, že už nemáme mezi "svobodnými" co dělat, že tam nezapadáme (to samozřejmě myslí s nadsázkou :-D )
Odpovědět
Profilova fotka
@elineckaaa Tak pak není co řešit ne :)
Odpovědět
@elineckaaa o jeho rozumu nepochybuju, taky je mi 29 a jsem ta nejrozumnější :-) (samozřejmě taky myšleno s nadsázkou)
Odpovědět
@kacenkakaca Vím, že je to názor cizích ženských z netu, taky se nebudu řídit tím, co mi kdo napíše, ale hledám spíš inspiraci, která mi třeba umožní se na věc podívat i z jiných úhlů pohledu, které třeba sama zatím nevidím .Prostě takové to ujasnění a utřídění myšlenek :-) S tím děláním něčeho pro klid v rodině s tebou douhlasím, už dobře vím, že to byla blbost. Už jenom to, až se nás zeptají, kdy k tomu zasnoubení došlo a pak jak píšeš, budou dotčení, že jsme u nich byli a nic jim neřekli.. Udělala jsem to kvůli rodičům, kteří byli ještě v šoku, ale lituji toho. Když jsem to rodičům řekla, tak se mě zase ptali, proč jim to jako chci říkat, že to zatím je úplně zbytečné.. (z toho mi zase připadalo, že to neberou vážně). Ale už to dělat nechci, stejně to není k ničemu a rodiče si musí uvědomit, že nebude vše jen podle nich.. Svatbu po skončení studia jsem plánovala taky, ale už mě ta škola nenaplňuje, dělám to spíš jen proto, že to chtějí ostatní a snad i proto, že jsem to ta kdysi chtěla.. Ale Mgr. v mé oboru není celkem k ničemu, takže je ta škola pro mě spíš překážkou k dosažení toho, co bych chtěla.. Nebýt školy, myslím, že už svatba byla i dřív a už bychom vizili kořárek :-) Ale řekli jsme si, že když už jsem se tedy do toho pustila, tak to dodělám alespoň dálkově.. Takže mi svatba během studia úplně mimo nepřijde, spíše ji považuji za významný posun k tomu, co bychom chtěli..
Odpovědět
Článek se načítá
Profilova fotka
@elineckaaa A nechteli ti treba na svatbu neco prispet akorat s tim nepocitali na letosni rok? moji rodice totiz po prvnotnim soku ze zadosti o ruku hned druhy den zacali resit, kdy bude svatba, aby meli pripravene penize.. a myslim ze spousta rodicu, kde jsou vzajemne dobre vztahy, tak se chteji nejak podilet na pripravach, at uz financne nebo nejak pomoct a pak jsou v soku, ze uz je to tady a jim to nesedi v planovanem harmonogramu.. nebo jestli se boji, ze kvuli svatbe budes kaslat na skolu.. pokud ti jinak nikdy driv pritele, spolecne bydleni, usazeni se, apod... nevymlouvali, tak mne fakt uz pak nenapada jine "rozumne" zduvodneni jejich reakce
Odpovědět
@martaveg Oni nám přispět určitě chtějí, mluvili o tom, že by svatbu měli platit nevěstini rodiče, že s tím počítají.. Ale nechceme to na ně hodit, pěněz nazbyt nemají, protosi šetříme i sami.. Máš pravdu, bojí se, že budu kašlat na školu, ale na druhou stranu vědí, že už mě ta škola stejně nenaplňuje ,ale, že ji chci dodělat, když už jsem s tím začala.. A myslím, že by mě mohli znát dost dobře na to, aby věděli, že se nato nevykašlu, že taková nejsem.. Přítele mi nevymlouvali, ke společnému bydlení měli výhrady.. Ale spíš mám pocit, že je to tím, že se nechtějí smířit s tím, že jim odejdu. Když jsem s přítelem začala bydlet, byli jsme spolu dva a půl roku, před tím jsme spolu trávili víkendy a přes týden jsem bydlela v podnájmu (k rodičům jezdím jednou za měsíc, studuji na druhé konci republiky). Pak koupil domeček a rozhodli jsme se pro společné bydlení a rodiče byli proti, že prý nechápou, proč spolu dneska chtějí všichni mladí bydlet před svatbou, že oni prý taky začali až po svatbě. Na argument, že mamce bylo 18 a mě je o 5 let víc mi bylo řečeno, že to je úplně jedno.. Nicméně jsem si to prosadila a jim už to přestalo vadit, mluví o tom negativně pouze když mi chtějí za něco nadávat, tak se to hodí :-) No a teď paradoxně začali říkat, že máme žít moderně pouze "na hromádce" a se svatbou fakt nikam pospíchat nemáme a nechápou, proč se chceme brát, když nemusíme.. To aby se v tom čert vyznal, jelikož říkají pokaždé něco jiného, nemůžu ani ty jejich argumenty brát vážně. Ale mrzí mě to..
Odpovědět
@elineckaaa Ahoj, mně je 26 a vdávat se budu ve 27, jsem s přítelem dlouho, ale stejně byli naši a celá rodina překvapeni. U nás to bylo tak, že moje mamka řekla "hm, to je fajn", ale pak to vůbec neřešila a táta o tom asi 14 dní vůbec nepromluvil. Podobně to probíhalo u rodiny přítele a já z toho byla hodně špatná, protože jsem čekala, že v našem věku a po těch letech budou všichni rádi, ale při oznámení zásnub žádná "hurá" akce neprobíhala. Později jsem ale pochopila, že to byl jen prvotní šok, protože i přes to všechno si generace našich rodičů, kteří se obvykle brát museli, neuměli představit, že by se někdo v mládí mohl chtít vdávat nebo ženit jaksi "bez důvodu" (rozuměj bez miminka v břiše). Netrvalo dlouho, všem se to uleželo v hlavě a od té doby se neřeší nic jiného :-) Všichni jsou nadšení a natěšení a dokonce si volají navzájem, což předtím nikdy nedělali :) Takže tomu dej čas, netlač na pilu a uvidíš, že tě možná ještě překvapí ;-)
Odpovědět
@elineckaaa Ahoj. Já teda osobně na vaší svatbě nevidím vůbec nic špatného. Navíc píšeš, že bakaláře už máš, magistra děláš dálkově, hledáš práci... Takže na rozdíl ode mě jsi na tom líp a to jsem taky zasnoubená (bude mi 21, přítelovi 27, vdávat se budu na začátku třeťáku, školu dělám prezenčně, ale i tak si hledám nějakou práci díky dobrému rozvrhu). Jsme spolu už pátým rokem, taky se bereme z lásky. Naši se zachovali naštěstí v pohodě, ví, že se máme rádi a chceme spolu být.. :-) Držím vám palce :-)
Odpovědět
@elineckaaa Ahojky, mně je taky 23 a přítelovi 29, a teďka v červnu (když to dopadne dobře) budu končit inženýrku...svatbu máme 2. srpna. Já sama za sebe bych nikdy nedělala něco kvůli rodině, například bych si nesundávala zásnubní prstýnek, to by mi vůči příteli opravdu nepřišlo fér :-( a navíc bych si přišla jak malá holka, která musí poslouchat rodiče. Máš právo na vlastní život a myslím si, že rodiče to určitě pochopí :-) kór když přítel je starší a vydělává, tak mi přijde, že na tom není nic divného se vzít .-) držím palce :-) jinak teda já osobně se vdávat chtěla až po skončení školy, až budu trošku jakoby samostatná od rodičů, jestli mi rozumíš :-) no ale ty chodíš dálkově a hledáš si práci, takže fakt nevidím problém :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@elineckaaa já si myslím, že tví rodiče takto reagují právě proto, že mají obavy, aby jsi se nevykašlala na školu a neotěhotněla.. Asi se lekli tohoto, nic moc jiného bych v tom nehledala... Sama píšeš, že je škola již pro tebe skoro překážkou a že kdyby jsi nestudovala, že už možná dávno máte rodinu. Rozhodně udělejte dle sebe, jak to cítíte a na nikoho se neohlížejte... Kdybych já se měla ohlížet na svoji tchýni, tak dnes již s přítelem ani nejsem :-D :-D neboť ona si dle všeho vůbec nepřeje, aby měl přítelkyni a nedejbože se ženil. Takže svatba bude, ale bez její přítomnosti :)
Odpovědět
Profilova fotka
@deny.f moje řeč,kdybych se měla ohlížet na svoji tchýni,tak bychom se asi s manželem nikdy nevzali, ale nemá cenu se ohlížet na rodinu,protože s rodinou přece nežiješ a rodinu si nebereš :-)
Odpovědět
@simone5 Tak snad ano, doufám v to :-) Ale někdy fakt rodiče překvapují, když píšeš, kolik ti je a přesto to nečekali :-) Opravdu zvláštní, asi ná sprostě pořád mají za malé děti :-)
Odpovědět
@sovicka015 Tak to je hezké, držím palce :-)
Odpovědět
@xvitko13 To s tím prstýnkem byla fakt blbost. Ale já jsem o tom nejdřív s přítelem mluvila a řešili jsme to.. Ptala jsem si, jestli mu to nevadí. On řekl, že ne, ale měla jsem z toho stejně špatný pocit. Nakonec mi řekl, že je to moje rozohdnutí a že jestli si ten prstýnek sundám, nebude si to brát nijak zle, protože ví, jaká je u nás situace.. Ale vyčítám si, že jsem to udělala, protože já obvykle takové ústupky kvůli rodině nedělám.. Nikdy nepřekračuji sama sebe, pokud bych něčím měla jít úplně proti sobě, radši si udělám problémy s okolím než to tak udělat.. Ale tohle považuji za svoje selhání, zpětně nechápu, že jsem se nechala zmanipulovat..
Odpovědět
Bereme se letos a oba jsme ke konci vysoké. Měli jsme od jednich rodičů podobnou reakci, pak to vypadalo dobře, že se zklidnili a teď se ukazuje, že to pořád moc nerozdýchali. Sami jsou přitomrozvedení a mají už desítky let jiné partnery, na to, že se rozváděli ještě dřív, než my se budem brát moc nechápu jejich sebevědomí nás soudit. A víš, co si myslím, že za tím je? Tím, že se vdáš, to je takový poslední krok od nich, do života kde jsi sama za sebe, případně tvoříš jednotku s partnerem, ale oni už ti do ničeho kecat nemůžou. A pro spoustu lidí je to fakt těžký - moc si neuvědomujou, že to tak je už dávno, pořád člověka vidí jako to dítě co jim odešlo po gymplu a najednou dostanou pecku mezi oči realitou. Kašli na starosti, jak se kdo cítí a co by rád, nakonec to stejně rozchodí. Žij si svůj život, i kdyby sis nabila, musíš si to udělat sama, bez maminky za ruku.
Odpovědět
@elineckaaa Ahoj, myslím si, že tví rodiče tě odrazují od svatby buď proto, že se sami brali hodně mladí a když teď vidí, kolik mají lidé ve vašem věku příležitostí (studium, cestování, kariéra), co oni neměli, tak je jim "líto", že bys o to byla kvůli rodině a dítěti "ochuzená". Druhá možnost je, že se nesmířili s tím, že jsi už dospělá, a svatbou bys tu dospělost v jejich očích definitivně zpečetila. A teď můj názor: pokud je vše tak, jak píšeš, vemte se a mějte děti! "Moderní" způsob života na hromádce po mnoho a mnoho let způsobí jen jedno: přechozené vztahy. Vím o čem mluvím, přesně takhle, "z rozumu", který do mně vtloukli rodiče, jsem se do vdávání ani dětí nehnala, a pak jsem najednou zjistila, že je mi 33 a jsem rozešlá, svobodná a bezdětná. (Tedy, já bych tehdy asi po 4 letech společného žití vdala ráda, ale přítel se na to netvářil a já jsem netlačila - a tak uběhlo dalších asi 6 nebo 7 let jinak spokojeném vztahu). Nakonec to má snad dobrý konec, uběhlo pár let a já se teď v dubnu vdávám, jestli se podaří pak i ty děti, to uvidíme. Ale abych to shrnula - každý vztah má svůj přirozený vývoj a nemyslím že je dobře to uměle napínat nebo prodlužovat. Jste dospělí, spolu déle než 14 dní :-), vzít se chcete - tak se vemte! A jestli chcete děti, mějte děti, myslím že je to super mít tyhle plány dřív, než člověku pomalu dýchá na záda čtyřicítka a panikaří, že se hned nezadaří a on (=ona) to pak prostě nestihne...
Odpovědět
@deny.f Obavy z možného otěhotnění mají oprávněné :-D Tedy zatím jsme to úplně s přítelem neřešili, ale mimi bysme chtěli, zatím čekám kvůli škole a i svatbě :-) Pak kdo ví... Ale zase to dálkové studium je úplně na pohodu, takže i s miminkem by se to dalo zvládat v pohodě, navíc je možné si prodloužit studium, mám pocit, že z důvodu mateřství to prodloužení může být libovolně dlouhé.. Ale toto pochopitelně rodičům zmiňovat nebudu, to už by začali být proti svatbě úplně :-D To co píšeš o té tchýni, to je fakt síla.. Tenhle přístup matek, které by u sebe chtěli syny až do smrti fakt nechápu.. Tolik lidí žije pak pod tímto tlakem, ach jo.. Naštěstí mám budoucí tchýni úplně pohodovou, když jsem jí to byli oznámit, měla radost a byla dojatá a řekla nám, že je to naše rozhodnutí a pokud to tak cítíme, je to krásné..
Odpovědět
Profilova fotka
@elineckaaa no to moje tchýně si myslela, že s ní synáček bude až do smrti a že mu bude velet a manipulovat s ním. Když jsme spolu "jen" chodili, tak byla ještě v pohodě, ale jak jsme se sestěhovali, tak začla vyvádět. No a jak jsme řekli o svatbě, tak řekla že nejde... tak ať nechodí... A taky na tom nestavíme a nezařizujeme se dle ní, že třeba až se ona uklidní atd... přece mi nebude diktovat co a kdy mám dělat, nebo mě nějak ovlivňovat. Z na první pohled pohodvé ženské se vyklubala neskutečná fúrie.... takže jsem ráda, že řekla že na svatbu nepůjde, aspoň se nebude muset přetvařovat a já ve finále taky ne.. Ale myslím si, že u tvých rodičů je asi tato obava... ty sice víš, že můžeš mít mimi a přitom i studovat,ale já myslím, že oni se bojí , že by jsi se na studium prostě vyprdla.. Zkus se jich třeba zeptat, proč takto reagují, jestli máte pěkné vztahy, tak by ti to mohli úpřímně říct... Zeptej se jich o samotě, bez přítele a uvidíš :) Držím pěsti
Odpovědět
@zabkazelena14 Bojím se, že to bude trvat déle než to rozdýchají. Máš pravdu, asi je to tím, že to bude ten poslední krok od nich a do dospělosti. Najednou nade mnou ztratí poslední moc a budeme žít svůj život. Tedy nedělá si iluze, že se nebudou snažit nám do života stále zasahovat, ale třeba se jim konečně podaří se přesunout do jiného stádia než je to, že když přijedu k nim nebo oni k nám, připadám si, jako by mi bylo 5, protože mám mamku pořád za zadkem a snaží se kontrolovat a řídit všechno co dělám a ještě mi nadává, když "neposlechnu". A to se jedná i o "kravinky" typu vaření oběda, který dělá trochu jinak než mamka a tak je to prostě naprosto špatně :-D Když píšeš o tom sebevědomí vás soudit, tak u nás mě napadá něco podobného. Naši jsou sice spolu pořád, mají hezký vztah, ale brali se když mamce bylo 18 a aby jim to rodiče dovolili, tak si preventivně zplodili mě. Tak se udivuji nad tím, že nás soudí, že se chceme brát "normálně" a máme tu odvahu jim to říct na rovinu a nevytvářet si předem žádné "pojistky" ... :-)
Odpovědět
@lemona Moc držím palce, aby se zadařilo a vše Ti vyšlo podle představ :-) To co píšeš, s tím se naprosto ztotožňuji. Každý vztah má svůj vývoj, my jsme si toho vědomi a cítíme, že je čas se posunout dále. Přechozených vztahů mám ve svém okolí taky dost, vidím jaké to je, když se jeden ze vztahu trápí a druhý to neřeší.. A často to končí právě tím roschodem a po dlouhodobém vztahu zoufalstvím, co bude dál.. Proto si rozhodně myslím, že když cítíme oba, že se chceme vzít, není důvod se tomu bránit a posunovat to kvůli někomu jinému nebo škole.. A naši tenhle můj názor znají, netajím se jím, otevřeně o tom mluvím už od svého dospívání.. Stejně tak vědí, že mým snem není kariéra ani cestování, mým prvotním cílem je rodina a děti, teprve na dalších místech je to ostatní.. Samozřejmě chci práci která mě baví, ale co s ní, pokud by mi chybělo to první? Naši to ví, tak mě mrzí, že i přesto mě v tom nepodporují a při sebemenší zmínce (už v minulosti) mě odrazují a chtějí směřovat někam, kam ví, že nechci...
Odpovědět
@elineckaaa Tak nějak no, prevence dítětem, haha :-D Když si někoho beru, tak to, že si ho beru protože chci je přece ta nejlepší vizitka toho vztahu :-) A jak popisuješ, co ti dělá, tak mi přijde jasné, že je to protože se bojí ztráty kontroly nad tebou - už tam budeš mít oficálně chlapa, co se tě zastane ;-) To ji vyřiď, že má zlatou dceru, ode mě by si už asi něco nehezkého poslechla, kdyby mě zkoušela buzerovat ;) Naši byli vždycky extrémně demokratičtí, tak fakt nechápu, jak si někteří rodiče můžou myslet, že mají právo rozkazovat dospělým lidem. Měli by být za vás rádi a vděční, vždyť jsou taky lidé, co prásknou dveřma a nazdar.
Odpovědět
@deny.f Zkusím to.. Vztah sice máme hezký, ale otevřenost u nás nikdy moc nebyla, což mi vždycky chybělo, proto se ji snažím ve svém vztahu s přítelem budovat (a úspěšně).. Zkusím se zeptat, ale obávám se toho, že upřímné odpovědi se nedočkám.. Většinou to dopadá tak, že z důvodu jakési obavy o své bezpeční začnou (hlavně mamka) mluvit o něčem jiném, co by mi mohli vyčíst, takž e ve výsledku jsem ta špatná a oni se z odpovědi "vykroutí" :-( To s tou tchýní musí být opravdu náročné.. A co na to přítel? Nemrzí ho to? Moje skorotchýně je v pohodě, ale je to generál, který svým dětem do všeho mluví a snaží se jim řídit domácnost (klidně v jejich nepřítomnosti jim něco doma předělává včetně stěhování drobného nábytku..). Naštěstí přítel se moc řídit nenechá a já už vůbec ne. Když jsme se k sobě přestěhovali, docela to zkoušela praktikovat i u nás, ale když jednou přijela a chtěla vyhodit kytici růží (měla jsem z nich hroznou radost, přítel mi ráno natrhal velkou kytici na zahrádce a když jsem se probudila, měla jsem je na stolku :-) ), protože z ní opadalo pár lístečků, které leželi kolem na stole, tak jsem jí jasně řekla, že to je moje kytice a já ji tady chci mít a vyhazovat jí zatím rozhodně nehodlám. Tak se sice trochu urazila, ale od té doby je klid, že sice do všeho mluví, ale nic nerealizuje :-)
Odpovědět
1
2
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?