V červnu se vdávám a nevím, jestli dorazí na svatbu kamarádka. Od střední jsme dobré kamarádky, s její svatbou jsem jí dost pomáhala, přestože si mě ani nevybrala za svědka. Ani tak mě ale neváhala úkolovat. Dělala jsem pro ni první poslední a protože dělám v květinářství, zařídila jsem jí mimo jiné i překrásnou květinovou výzdobu na její svatbu a samozřejmě levnější kytky jen za nákupní cenu. Práci jsem si neúčtovala. Mohla jsem se pro ni rozkrájet. O nějaký ten rok později, když se vdávám já, to skončilo tak, že ona na mě kašle a vůbec se nezajímá, zda s něčím potřebuju pomoct apod. Můj přítel mi už dlouho říká, že mě jenom využívala. Když potřebovala zařídit třeba ty kytky, tak byla milá jak med, ale teď když jsem s ní chtěla probrat něco já, tak si to na facebooku přečetla a neodpověděla. Tak si říkám dobrý, má asi hodně práce. Když jsem se jí po týdnu připomněla, tak napsala jen: jo, promiň, já na to zapomněla...A stejně mi neporadila v tom, co jsem s ní chtěla probrat. Už se vlastně ani nevídáme. Přítel říká, že teď jen vidím to, co jsem neviděla, protože to tak bylo vždycky, že na mě sr....la a vzpomněla si jen když jsem se jí k něčemu mohla hodit. A já si uvědomuju, že to tak fakt bylo poslední roky a nejde jen o ty květiny. Tak jsem se jednou naštvala a prostě jsem jí to napsala v reakci na to, jak na mě kašlala, když jsem se jí ptala na rady ohledně svatby. Ona se samozřejmě naštvala a teď spolu nemluvíme. =-) Pozvánku dostane, ale uvědomila jsem si, že se bez ní cítím opravdu líp. Je to takový psychický upír pro mě. I přesto mě to samozřejmě trápí, zažili jsme toho spolu hodně. Stalo se vám něco takového s kamarádkou před svatbou? Že jste si vlastně uvědomily, že to skutečná kamarádka už ani není?
Ahoj, to mne velmi mrzí...
Před svatbou se mi to naštěstí nestalo, ale v životě jinak jo, některá přátelství pro mě byla tak psychicky narocnaa byla jsem vyždímaná, že jsem ve finále ráda, že už je to pryč. Prostě někdy se a někým sejdeš jen na chvilku a pak se cesty rozdělí a podle mě to tak ma být. Všechno má svůj důvod, přinejmenším ty víš, že jsi holka na kterou se může kdokoliv obrátit, ale na druhou stranu ti to mohlo dát jistou ostražitost, aby ses už nenechala pouze využívat.
Je to těžký a chápu že je ti z toho smutno, ale je to život. Každý je nějaký a vše má svůj důvod. A o důvod víc vážit si lidí, kteří se nikdy netočí zády.
Hlavně si tím nenech zkazit svatbu... :)
to je naozaj neprijemny koniec priatelstva, ale sama si pisala, ze sa uz ani nestretavate, takze ju zrejme naozaj v zivote nepotrebujes. Myslim, ze zivot je kratky a nema cenu obklopovat sa ludmi, ktori o to nestoja ;-) drzim palce, nech sa ti svadba podari aj bez nej :-)
Já jsem taky přišla o nejlepší kamarádku, sice ne před svatbou ale i tak je mi z toho někdy smutno. Znaly jsme se od základní školy a hodně dlouho se bavily i po základce i po střední a potom jsme se nějak nepohodly, v podstatě kvůli blbosti, ona se odstěhovala a skončilo to. Myslím že se jedna na druhou ani nezlobíme, obě chápeme že to tak mělo být, každá jsme teď v úplně jiné životní fázi a když jsme se občas potkaly, tak jsme si ani neměly moc co říct. Neříkám že si občas nevzpomenu, hlavně když prožívám nějaké radosti o které bych se s ní chtěla podělit, potom si ale vzpomenu, že by mě stejně asi uplně nechápala. Naštěstí mám další skvělé kamarádky svědkyni Kačku, která teď má novorozeně a pravou ruku Terezku (expertku a pomocnici přes šaty), která má taky malou dcerku a nejstarší z děti je můj 1a půl roku starý syn. Tím chci říct, aby jsi se netrápila ztrátou jedné kamarádky, kdyby to měla být tvá kamarádka, tak jí bude za každých okolností a taky nikdy nemůžeš vědět, zda se v jejím životě neděje něco co ji "brzdí" (snaží se o dítě a nejde to, zdravotní problémy, problémy v manželství, nevěra, finanční problémy) to všechno zamává s psychikou a pokud nejste tak super kamarádky, tak se ti třeba nechce svěřit a pomáhat chystat svatbu a "štěstí" nekomu druhému, by ji asi nebylo příjemné. Až se dá dokupy, tak se třeba vrátí a vyříkáte si to a nebo tě vážně jen využívala a už tě nepotřebuje, tím pádem je lepší že je konec a mrzet tě to nemusí....
Ja mam trochu podobny pribeh. Mela jsem nejkepsi kamaradkz od detstvi, kdyz jsme maturovaly, slibily jsme si, ze si pujdene za svedkyne vzajemne jednou. Pak jsme se rozesly na ruzne skoly, skrze studium a brigady casu malo, ale obcas jsme se stale vidaly. Kdyz se po promoci vdavala, na svatbu me ani nepozvala, že maji jen malou svatbu v rodinnem kruhu kvuli umrti v rodine. Za svedkyni si ale vzala kamaradku z vysoké . Bylo mi to trochu lito, ale vzala jsem to. Nadale jsme se stykaly. Pak jsem se po oar letech vdavala já. Nejdriv byla natesena, mela uz holcicku malou, ze pujde za druzicku. Oak se z priprav vlazne omluvila, ze ma moc prace. Ok., vzala jsem to, pracuje, ma dite.... Mesic pred svatbou jsme se domlouvaly na sateckach pro malou. Rekla, ze ji neco koupi nebo pujci, no problem. Za tyden se ozvaka, ze pujcovne je drahe a kupovat ji nec nebude, ze holka je vecne jako cunik, tak ze ji da tepláky! Nabidla jsem se, ze ji satecky půjčím. Nacez se za tyden ozvala, ze malou nevezme, ze by ji nabourala rezim a kdesi cosi, ze ji da na hlidani mámě. Ctyri dny pred svatbou se ozvala, ze mama nebude hlidat, ze s ni zustane doma manzel jeji a ona dorazi jen na obrad, tesne pred nim a doufa, ze to vubec stihne. Dosla mi trpelivost, a rekla jsem, ze chodit nemusí, jestli ji to dela potíže a tri dny pred svatbou jsem shanela noveho svědka a resila co s jejich misty v restauraci na obede. Na obrad nakonec prisla, poprala vlazne hodne stesti a odešla. Odcizily jsme se. A kdyz jsem to pak rozebirala se svym mužem, protoze me to dost mrzelo, rekl mi, ze to stejnak nebyla poradna kamaradka, ze jsem kontakt udrzovala prevazne ja a ona se ozvala, jen kdyz neco potrebovala ode me. A me po dlouhych letech došlo, ze mel pravdu.
@medakote To je fakt strašné. Tomu teda říkám kamarádka. :-.
Jinak malý update: Pozvánky poslané (posíláme docela brzy no), kamarádka se mi ani neozvala a neodpověděla. :-|
@daniellka133 Zkus to hodit za hlavu a nenech si s tím zkazit svatbu. Třeba vážně řeší nějaké problémy a nemá chuť a náladu a pak si to za čas vyříkáte. Anebo je to opravdu "kamarádka" co Tě jen využívá a pak jí není škoda. Pozvánku jsi jí poslla a jak se říká, je "míč na její straně hřiště".
Heh, skoro jak přes kopírák. U mě teda nebyla ta čás,t že by mě kamarádka využívala a byla milá jen když něco potřebovala, to se nekonalo. Ale s její svatbou jsem se snažila pomáhat, i když na dálku, za svědkyni si mě taky nevybrala. Pro mě byla jasnou volbou, ale dva měsíce před stavbou mi řekla, že se stejně rozvedeme a ona pod tím nechce být podepsaná. Fakt krásný. Pozvánku jsem jí taky poslala, protože... prost ěmi to přišlo správný, odpověděla po týdnu, že děkuje, ale že nepřijdou. popravdě jsem asi byla ve finále ráda, že tam nebyla, rozhodně jsem nakonec s opravdovou svědkyní vyhrála a bylo to skvělý, ale s dlouholetou kamarádkou jsme si už nenapsaly. Ani nepopřála ke svatbě už, prostě nic. Je to přes půl roku a pořád si na ní skoro denně vzpomenu a trápí mě to. I když to taky bylo o tom, že jsem to přátelství asi udržovala víc já a víc se snažila jí konaktovat a poslední rok, dva jsem měla pocit, že vlastně moc sdílet nehchce... asi to tak mělo být, ale dost to zabolelo.
Upřímně se ti divím, ze jsi ji tu pozvanku dala. Po takovem chovani bych se na to asivykaslala. Zvlast pokud se nejedna jen o nejake holcici nedorozumneni, ale dlouhodobejsi vyuzivani, ktere ti potvrdil i pritel. Snad to dobre dopadne :-)
Ona mě taky pozvala na svatbu, bylo by mi líto jí tu pozvánku nedat. Na druhou stranu už to mezi náma dlouho fakt něběží jak má. Stále se neozvala. Je mi to hrozně líto. :-S
Pozvala te, ale ty jsi pro ni v tu chvili byla oporou. Mezilidské vztahy se vyvíjí a u vás to slo trosku spatným směrem.
Nevím, napadá mě, že není sama v manželství šťastná a třeba ti trošku závidí.
Každopádně mi příjde lepší varianta, kdyby na svatbu nedorazila, než kdyby ti ji měla zpříjemňovat hloupýmu poznámkami a nepřejícími pohledy. :-(
Svatbu teprve plánujeme, ale podobné situace se mi stávají pořád. Což je dost smutné. V podstatě jsem si uvědomila, že ty pravé kamarádky mám asi jen dvě. Z toho jedna mi jde za svědka a druhá žije v zahraničí a v té době nebude v ČR. Moje nejlepší kamarádky, se kterými jsem to táhla od základky přes střední a chvílemi i na výšce, na mě nějak zapomněly... stejné i další blízké kamarádky. Vždycky, když jsem jim psala, tak to bylo plno řečí, že se domluvíme, že dají vědět, až budou mít čas. Neozvaly se, tak jsem jim zase psala já, že kdy teda se uvidíme. V 90 % případů to vypadalo tak, že jsme si domluvily datum a ony to pak na poslední chvíli odřekly. Některé den předem, jiné v ten den. A pak se jen koukám na fotky a videa na Instagramu a Facebooku, jak sedí někde na pivě apod. 8-( Člověk si uvědomí, že asi nemají zájem a nestojím jim o to. Tak jsem se na všechny už vykašlala a bavím se jen s těmi dvěma nejlepšíma. A to si nejčastěji píšeme (jedna žije v zahraničí, druhá lítá mezi školou v Praze a prací v Ostravě). Trochu mě to mrzí, protože se mi líbí ty holčičí party, společné nákupy, skupiny kamarádek na kávičce apod. :-( Nebudu mít ani rozlučku se svobodou nebo družičky.
Tak se mi teď měsíc před svatbou stalo něco podobného. Měla jsem na víkend naplánovanou rozlučku. Měsíc před svatbou, aby jsme se s nastávajícím podělili o hlídání dcerky. Za svědka jsem si vybrala moji sestřenici. Trávily jsme spolu prázdniny co jen to šlo. Proto jsem kamarádku pozvala na celý den, včetně svatební hostiny. Kamarádka celou dobu říkala jak je ráda, že nemá úlohu svědka. Sama měla svatbu před rokem. Také jsem ji nebyla za svědka, ale pomohla jsem ji s čím potřebovala. Upekla jsem ji jeden druh cukroví. Během mé dovolené jsem ji pár dní před svatbou vymyslela svatební tombolu, s přítelem jsme nakoupili věci na ni, protože na kamarádku se její svědkyně vykašlala. Tak jsem ji pomohla. Ale udělala jsem to pro ni ráda. Kamarádka mi místo hodu kyticí rovnou kytici přinesla. Na Nový rok jsem byla požádána o roku. Když jsem řekla kamaradce, že jako svědkyni si zvolím sestřenici byla ráda. Kamarádka byla se mnou na šatech, protože je svědkyně v Praze a já na jihu Čech. Úplně chtěla jet se mnou na šaty...ale to je úplně mimo téma.
Termín rozlučky byl domluvený dva měsíce dopředu. Aby mohla svědkyně a i kamarádka. Bylo domluveno v pátek grilování s přítelem, kamarádkou a jejím manželem, mojí svědkyni a svědkem.... Kamarádka napsala ve čtvrtek, že nemůže. Na sobotu bylo domluveno dámská jízda. Opalování, dortík s kávičkou, večer večeře, vínko... kamarádka, že dorazí na večeři... nedorazila. Nakonec jsem si užila super víkend se sestřenici. Kamarádka se se mnou pohádala, že nemá čas na ježdění po výletě a večeři, že ona mě s její svatbou neotrávovala. Já ji tedy řekla, když nemá čas na mě a jít aspoň na chvíli na rozlučku, když datum dlouho dopředu znala ať si nedělá čas ani na mojí svatbu... Je to 5 dní a zatím se neozvala