Hezký den,
mám takové dilema. Mám 2 kamarádky, v minulosti mi hodně pomohly, já pomohla jim, měly jsme spolu pěkné vztahy (aspoň si to tak myslím). Od té doby, co mám syna se vše změnilo. Jedna označuje malé děti za parazity a při návštěvě se k synovi chovala, jak kdyby měl lepru (obcházení 2-metrovým obloukem, absolutní ignorace), ta druhá je odtažitá už od doby, kdy jsem otěhotněla. Chápu, že ne každý má ád malé děti (mě dřív taky vadily), ale až takovou averzi jsem nečekala.
Původně jsem tu první chtěla požádat o svědectví, ale nyní jsem ve fázi, kdy si nejsem vůbec jistá, zda jí vůbec pozvat (na svatbě bude cca 10 dětí, od miminek po cca 8 let). Ona prostě děti nesnáší, považuje je za přítěž, bojím se, aby nevznikl nějaký konflikt. Tu druhou jsem defakto přes rok neviděla, ani se u nás nezastaví na návštěvu....
Co byste dělaly Vy? Poraďte prosím
tak já bych si s nimi asi nejdřív v klidu promluvila (ne kvůli svatbě, ale kvůli jejich přístupu k tvému dítěti) a až pak bych se rozhodla, jak to udělat s pozváním na svatbu.
@kaaaciii nemusíš se zpovídat nikomu. Kdo bude chtít, ten přijde a děti (cokoliv jiného) mu vadit nebudou.
Nemusíš rok někoho vidět a být s ním stále přítel - třeba žije v zahraničí nebo daleko.
Osobně děti nemám ale při představě že se k mým dětem nějaká kamarádka bude takhle chovat, tak to bych jí poslala oznámení a hotovo. Na obřad se přijít podívat může, ale nechceš přece koukat na její otrávený obličej, když někde vypískne dítě. Je to těžké. Ale určitě není k zahození s ní zajít na kafe a promluvit si o tom.
já to vezmu z té druhé strany, jsem podobný typ, jako tvoje kamarádky, děti neplánuji vůbec, nemám je ráda a vyhýbám se jim. Ano, když porodila švagrová, přišla jsem se na miminko podívat, se sebezapřením jsem pochválila a šla jsem s chlapama na pivo. Pokud jsou děti větší a dá se s nimi domluvit a obstarají si hygienu sami, už to zvládám. Ale pokud slyším křik dětí nebo pláč, prchám... Takže nenuť je, asi bych jim jen oznámila, že se budu vdávat a nebo bych jim po svatbě poslala přání, že jste byli oddáni. Pokud se už tak aktivně nestýkáte nebude jim to vadit, naopak. Já osobně bych byla nadšená, kdyby mě dětné kamarádky nezvali :-D naštěstí mě znají, takže si myslím, že když pozvou, tak je to právě ze slušnosti, jak ty popisuješ. A když odmítnu, určitě se jim uleví.
Neber to osobně, na tom mít děti není nic špatného, naopak ženských co vychovávají budoucí populaci, která se nebude skládat z rozmazlenejch hajzlíků já si neskutečně vážím.
Ale prostě jsou ženy, které mateřské city nemají a děti jim vadí ;-)
Takže to neřeš, užij si svatbu a pak jim pošli oznámení :-)
Mam 19m dceru, pred 3 lety jsem se dala dohromady se svym nastavajicim v zari 2012 jsem odjela do zahranici jako aupair, veskere kamaradstvi utichlo, slibovali jak prijedou do porodnice, na navstevu kdyz se dcera narodila apod., nic, nezvuje ani na obrad ani na hostinu :-) zvala jsrm jednu s kterou jsme si vecne psali, ale kdyz jsem poslala oznameni a pak se ptala jestli s dcerou dorazi (je sama), tak ani neodepsala... Takze kdyz se tam objevi, tak je po obradu poslu domu a vim kdo jsou pravy kamaradi :-)
Ale jak pise harley23 jsou zeny ktere vubec nesnesou mimca, takze je muzes pozvat nebo si s nima o tom promluvit :-)
Děkuji za reakce. Ono je to trošku složitější. Máme obřad i raut na jednom místě, nejde to oddělit. Taktéž promluvit si je v současné době problém. Já bydlím cca 30 km daleko, mám prcka, od kterého se nehnu. Do telefonu mi tvrdí, že problém není ..... ale skutečnost je jiná.
Na druhou stranu musím říct, že to jsou (byly) jediné kamarádky, které jsem měla. Jsem poměrně samotářský typ. Od okamžiku, kdy jsem začala chodit s mým nastávajícím, tak už nikoho jiného moc k životu nepotřebuju. Takže mi přijde hloupé, nepozvat jediné 2 kamarádky, co mám..... ale na druhou stranu si říkám, jestli vůbec jsou kamarádkami, když za celý rok se nestavily, nezavolaly .... vystačí si samy a já jsem mimo. Jsem z toho na rozpacích. :-|
Ja bych je nezvala..;-) Nez si kazit svatbu tim jak se budou koukat s nechuti na deti.. Me osobne by to vadilo. Taky mam syna a kdyby se k nemu nekdo takhle s nechuti choval..asi bych tu osobu vynesla v zubech ;-) Nastesti mam pratele co deti milujou jako ja,tak tohle resit nemusim..;-) Mam kolegyni v praci co taky nema rada deti a chovanim je celkem zahorkla.. Nedovedu si ji predstavit na svatbe plne deti.. ;-) Proste bych jim jen poslala oznamko a neresila to.. ;-)
Pokud to jsou tvé jediné kamarádky a byly jste si v minulosti hodně blízké, tak já osobně bych je asi pozvala a nechala to na nich - třeba tě reakce překvapí a vaše přátelství to znovu nakopne... A nebo účast odmítnou a můžeš za tím udělat tlustou čáru. Na základě tvého druhého příspěvku bych to asi zkusila.
Nezvala bych... myslim ze i ta kamaradka by se mohla zastavit i kdyz to dite mas a treba tu hodinu pretrpet, a usmivat se byt se sebezaprenim, ale aby ty ses citila v pohode. Dite prece neni az takova hruza.. jak by se citili ony kdyby ty ses tak k nim a jejim detem chovala?? Neni v tom neco jineho? Zavist nebo tak? Chapu ze v nekom matersky pud zcela vyhorel, ale jakakoli oslava, svatba, prexi v urictem veku tam ty deti jsou a budou... na co tedy urzivat kamaradstvi/ nekamaradstvi ?? Ty s e v podstate nemuzes s nemi ani o malym popovidat... no, mam z toho divny pocit
@unicornlady já měla na střední super kamosku, byly jsme spolu porad, chodily jsme do jedny tridy, po stredni jsme se vidaly min, ale porad aspon jednou za cas. Ted mam dvouletého syna a naposled jsme se videly snad kdyz jsem byla těhotná. No a kamoska tomu nasadila korunu, kdyz jsem ji psala pracovně a ona se jakoby nic zminila, ze se přestěhovala asi tri bloky kousek ode me. Ale sama se neozvala :D tak jsem ji napsala, az bude mit cas, at se ozve, ze ja muzu vicemene porad - to bylo v prosinci. Ona se neozvala, ja ji uz v zadnym pripade psat nebudu, tim jsem nase přátelství bohužel definitivne uzavřela. A myslím, ze ji to je jedno, protože jinak by se ozvala hned potom, co se nastehovala, nebo aspoň od toho prosince, kdy jsem nadhodila moznej sraz.
Ja chapu zeny, ktere deti nemaji rady a neporizuji si je. Ale co nechapu, je chovani tvych udajnych kamaradek. Prece ikdyz neco nebo nekoho nemam rada a patri ke kamaradce, tak se k nemu nechovam jak kdyby mel lepru. Zvlast kdyz jde o dite. To proste kamaradky nedelaji. Kamsrad je clovek, ktery te bere takovou jaka jsi i s ditetem. Ikdyz jemu samotnemu deti nic nerikaji. Takoveho clovek bych nechtela ve svem okoli, natož na svatbe. Takže ja bych "kamaradky" vbc nezvala.
@unicornlady Z toho, co píšeš, mám pocit, že bys je chtěla alespoň zkusit pozvat. Jak už tady někdo psal, třeba pozvání přijmou a tvoje svatba nastartuje novou éru, třeba už to nebudou "kamarádky", jak jsi byla zvyklá, ale nějak se to změní a nebo odmítnou a tím pádem budeš mít uzavřenou kapitolu. A když je pozveš osobně někde u kafe, i kdybys ten krok udělala ty a dojela 30 km autem/autobusem i s kocarkem a synem, mozna si veci vyjasnite.
@unicornlady :pokud se nevidate,tak bych je nezvala,ale uz to pak nebudou kamaradky,ale zname. Ja jsem naopak pozvala nekoho,u koho me nemile prekvapil jejich pristup na svatbe, podotykam jedina "povinnost" byla, si svatbu uzit (pozvani na cely den,vcetne ubytovani,ktere jsme platili) Ale i to bylo nad jejich silu a jeste me trochu pripravili o prekvapeni od jinych hostu,protoze uz potrebovali jet na hotel a tak se me prisli zeptat,kdy bude to prekvapeni.
Já osobně bych je nezvala a to vím moc dobře, o čem mluvíte. Taky mám kamarádů velmi pomálu, rodinu jako rodinu neberu vůbec, proto naše svatba bude fakt malinká, obě jsme asociální introvertky. :D Ale nám to nevadí a vám by taky vadit nemělo. Rozhodněte se sama podle svého srdce, zda je tam opravdu chcete, ale máte-li o vašem přátelství pochybnosti, máte-li pocit, že by vám ten den mohly pokazit a nemusela byste se cítit 100% ve své kůži, nezvěte je z povinnosti. Je to váš den a udělejte vše pro to, aby byl krásný a nezapomenutelný. Ať už s kamarádkami nebo bez nich. :)