Pozvat nebo nepozvat matku na svatbu?

Ahoj holky, řeším pro mě dost složitý problém - mám nebo nemám svou matku pozvat na svatbu? Před devíti lety se společně s mým otcem rozhodla že je na čase abych odešla z domova, bez ničeho a nezajímalo je kam, půl roku před maturitou (což jim nikdy neodpustím). Rozhodně to neprobíhalo v klidu a já na toto období nerada vzpomínám. Dalších osm let jsme se neviděly, neprožívala se mnou moje úspěchy i neúspěchy, prostě tu pro mě nebyla. Za tu dobu jsme se naprosto odcizily, teď už k ní nic necítím. Otec mezi tím zemřel. Za poslední rok mě několikrát kontaktovala, přála k narozeninám, k Vánocům poslala dárky... mám z toho pocit, že by chtěla najít cestu jak k sobě zpátky. Po její účasti na svatbě nijak extra netoužím, ale taky nechci ji urazit tím že ji nepozvu... má totiž mstící povahu a tak bych si nerada procházela něčím podobným co tenkrát. Přes sestru se dozvěděla o naší svatbě a taky od sestry vím, že čeká, že ji pozvu. Řešila jste některá něco podobného? Máte pro mě nějaký názor či radu?
Odpovědět
Profilova fotka
Já bych ji pozvala, furt je to máma, vypadá to navíc, že by stála o usmíření. Možná by zrovna svatba mohla být tím okamžikem, kdy si k sobě zase najdete cestu. Něco jiného by bylo, kdybyste se nenáviděly a dělaly si naschvály, ale pokud máte "jen" vlažné vztahy.... Nebo mysíš, že by vážně hrozilo, že ti zkazí svatbu? Ale nakonec, rozhodnout si to musíš sama.
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, než jí pozveš na svatbu, tak sní vyzkoušej nejdříve navázat vztah, aby tam pak nešla a neudělala scénu... taky záleží jaký k ní vztah máš ty, bud se s ní bavíš, nebo nebavíš vůbec. To ti nikdo asi objektivně neporadí
Odpovědět
Profilova fotka
@carllin Ahoj, řešila jsem naprosto stejný problém...možná ještě z horšího důvodu, ale abych měla klidné svědomí, tak jsem oznámení s pozvánkou poslala, s tím že jsem doufala a vlastně jsem si byla jistá, že odmítne..no a stalo se....takže jsem si své splnila a na svatbě nebude. Já ale vlastně skoro věděla, že nepříjde, kdybych měla jen malou pochybnost, byla by jen malá šance, že by přišla, tak bych ji nezvala...tak za mě. Možná se to někomu bude zdát podivné...máma je přeci máma...ale někdy je to jen smutná skutečnost :-(
Odpovědět
ahoj carllin, Ten den bude náročný sám o sobě a ještě do toho setkání s matkou po letech... Takže záleží asi na tom, jak moc jsi psychicky odolná :-) Já bych se s ní buď setkala ještě předtím - pokud bych se rozhodla jí pozvat - a nebo bych jí prostě poslala oznámení bez pozvánky na oběd. Buď se urazí a nepřijde ti ani popřát na radnici( což by mluvilo za vše) a nebo přijde a tím ti dá najevo, že i přesto by s tebou opravdu chtěla být zase v kontaktu a to že jsi jí nepozvala, jí nerozhází... Nevím co předcházelo tomu, že se tví rodiče rozhodli takto řešit situaci a na tolik let tě vymazat ze svého života, takže si musíš sama odpovědět, zda máš ty odpustit matce, nebo jestli ona má pocit , že odpustila něco tobě. Ale myslím, že TVŮJ DEN není moc vhodný na vytahování rodinných kostlivců ;-) Každopádně držím palce!
Odpovědět
Zkusila bych se s ní sejít ,promluvit si.....ale svůj den bych si nekazila,nechovala se jako máma celou dobu a najednou taková změna? Šanci bych jí dala, třeba se chce usmířit,ale opatrně......ani ona by se neměla divit že jí hned neskočíš kolem krku.
Odpovědět
Ahoj, jsem v docela podobné situaci, a i když mi to vyčítají i ženichovi rodiče, že budeme vypadat blbě před příbuznými, matku na svatbě nechci. Ano, pokud se chce usmířit, tak proč ne, ale svatba k tomu není moc dobrá příležitost, i Ty sama budeš pod velkým tlakem a spoustu věcí si můžeš vyložit jinak, než by to ve skutečnosti bylo... Rozhodnutí je na Tobě, držím palce, ať vše dopadne k Tvé spokojenosti!
Odpovědět
Profilova fotka
Ahoj, taky jsem řešila podobný problém...Matka od nás odešla před 10 lety, přerušili jsme kontakty. Ona nemá zájem a já taky ne. Poslala jsem jí jen ze slušnosti oznámení, to vše. Na to ani nijak nereagovala, takže pro mě je to vyřešená věc :) Stejně si to musíš rozhodnout ty sama, jestli ji tam chceš nebo ne :)
Odpovědět
@carllin mstící povahu? A co by ti tak mohla udělat horšího? nicméně, ty píšeš, že ji pozvat nechceš, tak je asi vymalováno, ne? To že je někdo tvůj biologický rodič bohužel nic neznamená, nezavazuje ho k tomu, aby měl své dítě rád, není to nic "přirozeného", jak mnoho lidí často prezentuje jako vědecký fakt. Sociální vědci se k mateřské lásce staví skepticky a já taky. Navíc se stavím skepticky k tomu, že ty máš v sobě starý vztek na matku, která tě nezabezpečenou vyhodila z domu, v době , kdy byla ze zákona povinná se o tebe postarat, a teď ji zveš na důležitou událost tvého milostného života, na které se na rodiče snoubenců klade velký důraz a děkuje se jim, jak vychovali své děti a přiznávají se jim určité zásluhy. Dokážeš si takovou situaci představit? Zkousneš ji?
Odpovědět
@romily hezká argumentace :-D v životě bude ještě tolik příležitostí vypadat před příbuznými blbě, že o jednu navíc se ztratí :-) Nevím, jestli bych chtěla žít takový život, kdybych se rozhodovala podle toho, jestli budu vypadat blbě před příbuznými :-) to bych nemohla jít nikdy nikam a nedělat nic, vždycky se totiž najdou příbuzní, kteří si budou myslet, že vypadáš blbě, případně si to nebudou myslet, ale budou to říkat
Odpovědět
Přítel nezve své oba rodiče, kvůli tchánovi nám to bude líto, ale co se dá dělat..Vztahy jsou špatné, nestýkáme se, ni stejně zájem nemají, takže pokud by se nic nezměnilo na svatbě nebudou ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Souhlas s některýma holkama...svatbu bych fakt neudělala jako první okamžik setkání po letech, pokud bys ji tam přece jen chtěla, setkala bych se určitě ještě před svatbou a vše probrala....
Odpovědět
Profilova fotka
Podívej, rozhodnout si to budeš muset stejně sama, ale zvát ji jen proto, že má mstící povahu a máš strach, že by se mstila po svatbě, nezvala bych ji. I přes to, že je to rodič, tak se tak nechovala. Já bych ji nezvala jen proto, že ona to očekává. Asi tak.
Odpovědět
Článek se načítá
@petrusew Přesně tak! I když tě porodila a "je to máma" neznamená, že má vůči tobě určité výsady nebo privilegia, ať křesťanská morálka říká co chce, a neznamená to, že s tebou může jednat jako s onucí. Pokud jí chceš dát šanci, tak bych ji nezvala. Až pokud se neprojeví její mstící povaha poté, co ji nepozveš na svatbu, tak až potom bych k ní hledala cestu.
Odpovědět
Holky, děkuji za názory. Je to pro mě fakt těžké. Přítel je z plně fungující rodiny a jeho rodiče se už těší jak se budou sbližovat s rodinou z mé strany. Jenže přijedou jen mé kamarádky, sestra a potom také rodiče bývalého přítele, kteří mi tehdy opravdu pomohli a vzali mě k sobě, vlastně jako dceru. Jen díky nim jsem odmaturovala a vystudovala vysokou, jen díky nim jsem tím čím jsem. Kdybych svou matku pozvala, tak rozhodně by neměla výsadu matky, ale byla by "jen" řádový svatebčan. Jak to ale udělat abych nemusela tu minulost vytahovat před přítelovými rodiči, nikdy by to nepochopili, protože důvod mého odchodu vlastně ani do dneška neznám, prostě jsem překážela.
Odpovědět
@carllin Možná by ses měla přítelovým rodičům svěřit, ono to totiž není tvoje chyba a nemáš za co cítit vinu nebo stud, nebudou tě soudit. Tvá matka asi žádnou vinu necítí, když očekává pozvání. Hodila pocit provinění na tebe, že? A s tvou sestrou měla jaké vztahy? Stejné jako s tebou?
Odpovědět
Profilova fotka
@carllin Za mě bych ti poradila, aby ses rozhodla srdcem... jestli k ní cítíš po tom všem lásku, je to přecijen máma, nebo jestli ji nenávidíš a nedokážeš jí to odpustit... A ne podle toho, co ti tady kdo radí nebo, podle toho, co by tomu kdo řekl... přecijen je to máma, vychovala tě, máš její geny a jsi vlastně její půlka... :), to co udělali s tatínkem, zřejmě k tomu měli důvod, bezdůvodně se věci nedějí (tím samozřejmě nechci říct, že jsi něco provedla, to vůbec ne)... Horší je, že vlastně nevíš, jak bys dopadla nebo co by z tebe bylo, kdyby to neudělali... třeba bys mohla dopadnout hůř... je potřeba to asi brát s nadhledem. Udělali to, ty to nevrátíš, oni to nevrátí a jsou pak 2 možnosti, buď se kvůli tomu budete trápit do konce života a nebo se věci urovnají... Sama se musíš zamyslet, co chceš :). Držím palce :)
Odpovědět
Diskuse pokračuje po 5 letech
Ahoj, tohle dilema znám, jen ho řeším obráceně (já řeším pozvání otce) :-). Myslím ale, že ty to máš ještě těžší. Jako vyhodit vlastní dítě z domu (a před maturitou) je teda pro silný žaludek. Myslím, že bys ji určitě neměla zvát jen proto, že se bojíš, aby se ti nějak "nepomstila". Máma není opravdovou mámou jen proto, že tě porodila, velkou roli taky hraje to, jak se k tobě chová. Píšeš, že se o tebe několik let v podstatě nezajímala, nestála po tvém boku, prostě nechovala se mateřsky. Zároveň teď to vypadá, že se začala snažit a chce vztahy napravit. Nevíš, co za tím stojí? Jestli jen lituje toho, co udělala, nebo by to mohlo mít jiný důvod? Pokud ale ty k ní už nic necítíš, je pro tebe jako cizí, tak když už bych ji na tvém místě pozvala, tak asi bez poct, které na svatbách maminky nevěst většinou mají. Ve svém případě (který teda není tak extrémní, jako tvůj, ale taky blbý), jsem to vyřešila tak, že otci nepošlu pozvánku, ale sejdu se s ním, vysvětlím své stanovisko a pozvu ho pouze na obřad (přece jen jsem jeho jediná dcera), kde bude sedět někde vzadu, ať bere, nebo nechá být. Má situace je ale trochu jiná, vím, že kdybych ho pozvala na celou svatbu, tedy včetně hostiny a párty, měla bych svatbu zkaženou, protože máma by to nezvládla (přinejlepším by to celý probrečela) a i všichni ostatní hosté by se tvářili přinejmenším zaraženě. Takže nepřemýšlela jsi nad podobným kompromisem? Ještě se nabízí možnost vzít se jen se svědky, ale chápu, že to není pro mnoho lidí ta ideální a vysněná volba. Sama v tom trochu plavu, tomu zmatku ohledně vztahu k rodičům, které člověk má jen jedny, ale zároveň se k němu nechovali hezky, není lehké rozumět. V každém případě doufám, že se nakonec rozhodneš tak, aby sis svůj den užila :-) Přeji hodně štěstí.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí

Nenašli jste co jste hledali?