Chtěli bychom rodičům nějakým způsobem poděkovat, ale děkovné dorty a svatební fotky jsme zavrhli. Napište tipy, jaké originální dárky by je mohli potěšit... mě vážně nic nenapadá :-) Díky :-)
Já ybch se zkusila zamyslet nad tím, co by jim a jenom jim opravdu udělalo radost. jste jejich děti, tak byste měli vědět, jestli vaše rodiče mají nějaké přání, jestli po něčem touží...
osobně mi to přijde lepší dát něco, o čem vím, že si to ten druhý ve skrytu duše přeje než dávat univerzální dorty, sklenčky, básničky etc. ten dárek by měl být od srdce. když básničku, tak alespoň osobitou a složit sami a ne opsat od někoho jiného z beremese.....
My jsme třeba žádné dárky před svatbou nebo v den svatby nedávali, přišlo nám to zbytečné. Takové ty památeční věci by stejně skončily na polici, kde by se na ně jen prášilo, dortů bylo na svatbě tak dost, natož ještě dva navíc... Takže jsme to vyřešili následovně - před svatbou jsme rodiče pozvali na večeři do restaurace, a po svatbě jsme jim nechali vyrobit fotoknihy, kde byly hlavně fotky ze svatby (ale i jiné), a na začátek jsme sepsali krátké poděkování. Rodiče, hlavně maminky, byli dojatí a fotoknihy pak ukazovali všude po známých :)
A tak jsem to sepsala a koukám, že fotky jste zavrhli... Tak se omlouvám, každopádně, třeba někomu jinému to jako inspirace poslouží :)
Kdybych já byla rodič, asi největším poděkováním by bylo, kdyby mi mé dítě poděkovalo slovy (proslov, dopis..) - ne aby to byl povinný cvik, doják pro kameramana, ale protože (myslím si) to často zapomínáme vyslovit. Ale potěšil by mě třeba nějaký wellness pobyt :)
Dobrý den, zkuste skleničky na sekt či víno s vaším nápisem, či nápisem děkuji za dceru, za syna. Zůstane jim na památku i jako vzpomínka :-) a hlavně na užívání. Více na mém webu.
my sme dávali slámové víno v dřevěné krabičce. na vína sme vyrobili speciální etiketu. a pak sem obou rodičům napsala poděkování a to sme jim zarámovali. Nic víc,nic míň. spíš jen něco malého na památku a pak sme je požádali o požehnání do našeho společného života. ale na moje přání sme u tohoto neměli ani fotografa, ani kameramana. Bylo to opravdu hodně osobní a strašně dojemné. Řekla bych že mého tátu to zvalo snad ze všech nejvíc...