Bereme se 2. září letošního roku a stále váháme, zda to říci mamce, bratrům známým atd. Zatím to vědí jen naši svědkové. Kamarád (svědek) ale nám náhle nasadil brouka do hlavy, když se nás zeptal, zda to opravdu myslíme vážně - jen se dvěmi svědky? Poraďte nám. Je to trošku komplikovanější. Partner se se svými rodiči vůbec nestýká, prakticky je nezná a neviděl minimálně pět let, takže ti tam nebudou. Já zase jsem od dětství vyrůstala v dětském domově. S mámou sice občas udržujeme kontakt, ale to je tak, že se jí musím ozvat první. Taťka bohužel již nežije. Nad našimi bratry také váháme, jelikož jsou to živlové a bojím se, že by se i na obědě mohli zřezat jak zákon káže. A hlavně je tu otázka financí. Platíme si všechno sami.
Pokud to máte v rodině takhle, tak bych s klidným svědomím tajnou svatbu udělala.
Mně to vždycky přišlo bezohledné vůči rodičům...ale jelikož Vaši rodiče (teď nemluvím o zesnulém tatínkovi, kdyby žil, asi to neřešíte) k Vám zachovali víc než bezohledně, tak bych vůbec na jejich city nehleděla.
Toť můj názor.
Ahojky,ja jsem se nedavno ucastnila jedne takove svatby,bylo nas tam 6 (zenich,nevesta,svedkove a ja s kamaradem jsme meli fotak a kameru).Bylo to strasne fajn,hrozne pohodovy...Novomanzele to volali rodicum ten den vecer,za tyden pak meli rodinnou oslavu.Myslim,ze ve vasem pripade je to rozumne reseni,kdyz se s rodici nestykate a mate obavy,jak by to dopadlo-usetrite si strasnou spoustu nervu.Tot muj nazor,ja byt vami,sla bych do toho.Drzim palce!!
Děkuji za podporu. Doufám, že nám to vyjde. I když vím, že to mámu bude mrzet. Je pravda, že kdyby taťka ještě byl, tak je jasné, že na toho bychom nezapoměli. Zdravím a děkuji
Ahojky,
taky kousek přispěju ;-) . Svatba byla naplánovaná přesně do puntíku,zaplacené zálohy atd. ale bohužel :-( byla zrušena, kvůli jedné tragické události, která se stala v našem blízkém okolí. No a po chvilce přemýšlení,vzpamatování, jsme se rozhodli, že ji přeci uděláme ve stejný datum kdy byla původně naplánována,ale tajnou svatbu, s tím že to po obřadu půjdeme řící rodičům, přátelům.To bude překvapení ;-) Ale většina nám říkala, ať ji neodkládáme až za rok a vezmeme se alespoň ve čtyřech,když už máme ty krásné prstýnky :-) Jen my dva a svědci. Je to lepší, neboť svatebčanům / původním/, bude chvilku trvat, než se z té události dostanou. Týkalo se to prostě našich přátel a na svatbě by se nikdo nebavil. Tak uvidíme zda to vyjde, máme to za týden a musím přiznat, že se mi malinko oddechlo, z těch příprav, stresů atd.Snad to bude hezké. A co se týká rodičů, tak si myslíme, že to pochopí, konkrétně naši co se týká svatby ve čtyřech, tak to mají vyzkoušené a jsou spolu 31 let.Malinko mi je to líto, že nebudu mít ty krásné šaty,rodiče a přátele u sebe,, no a plánovat za rok/ dřív by to nešlo/ , to nechceme, už máme malinko strach co bude za rok. No a hned jak to bude možné si uděláme grilovací sedánky, kde to oslavíme.Jinak všem nevěstinkám krásnou svatbu podle jejich představ a ať vám to vyjde, tak jak si naplánujete.Tak třeba někdo držte pěsti ať nám to vyjde.Ale stejně si člověk říká, že můžeme být rádi za to co máme, protože ta smutná událost,když chystáte svatbu nenní samozřejmě nic příjemného. :-)
Nám se snad podaří naplánovat bez nástrah života něco jiného.
dvorisonko, neznám tvoje rodinné poměry, ani důvod, proč tě maminka strčila do děcáku, ale v tomhle případě bych se vůbec nepozastavila nad tím, že to tvé "mamince" bude líto.... ]-( ..mně jako tvé mamince by bylo líto, že jsem tě strčila do děcáku...vůbec nad tím nepřemýšlej a užij si tajnou svatbičku...a bráchy taky vynech, ať se vopijou někde jinde... ;-) ..mně moje babička zavrhla v době, kdy mi umřel tatínek (její syn) a její druhý syn )můj již bývalý strýc po naší rodině chtěl nějaký peníze z dědictví, protože taťka se vyboural v jeho autě, které spolu spravovali (ta cena byla vyšší, než cena auta před nehodou!!!).......a i když my jsm ez naší strany pokus o setkání měli několikrát (hlavně já a brácha), tak babička nechtěla a vzpomněla si na nás v době, kdy skončilo šest let tahání po právnících......jenže ono šest let je dlouhá doba a pro mě tak nepřekonatelná mez, kterou nemůžu překousnout, že mě ani nenapadlo pozvat svoji babičku na svatbu, i když je z vedlejší vesnice, než je naše místo obřadu......takže se nadechni a užij si svatbičku tajnou, ale jen tu vaší....trochu ti závidím, já dělám svatbu pro 70 lidí (večer asi 100) a üž mi to leze na mozek, protože v těch přípravách se ztrácí důvod, proč se 2 berou.... :-D ...držím ti palečky a hezkou malou svatbičku 8-)
Můj nevlastní brácha měl taky tajnou svatbu, prostě skákli na radnici a vzali se. Bylo to teda z jiného důvodu, narodilo se jim miminko o 2,5 měsíce dřív a je hodně nemocné a aoni chtěli aby se jmenovalo jako oni dva. Našim to řekli o dva dny později a nikdo se na ně nezlobil..
Pokud opravdu na svatbě svoji rodinu nechceš tak je tam neber. Je to tvoje svatba a jen ty rozhoduješ o tom kdo ty důležité chvíle s tebou straáví. My máme na hostině jen nejbližší rodinu (rodiče, sourozence a babičky ) a myslím že to bohatě stačí. Prostě si to užij a nehleď na ostatní :-D
dvorisonko, já se přidávám k holkám a taky si myslím, že si nemusíš dělat těžkou hlavu z tajné svatby a že Tvé mamince to bude líto. Podle toho, co popisuješ bych se zachovala úplně stejně a určitě bych neměla žádné výčitky. Takže si tu svatbu krásně užij a ať vše dobře dopadne. Kdyžtak potom můžeš pro mamku a bráchy udělat později nějaké posezení.
dvorisonko,
pokud je to opravdu takhle, tak myslím, že nemusíš mít vubec brouka v hlavě! Moje kamarádka to udělala uplně stejne, a to se s rodici stýkají a maji perfektni vztah. Byla jsem ji za svedka a plne chapu, proc to takhle udelala, zadny velky zarizovani, ale hlavne vzhledem k tomu, že penizky za svatbu jsou tzv. vyhozene, tak si myslím, že je to celkem rozumny reseni. Kdybych se mela po druhy vdavat asi to udelam taky tak.
Neves hlavu, udelejte si krasny den jen vy dva! :-)
Já jsem taky několikrát "vyhrožovala", že se vdám jenom se svědkama, ale nakonec mě to stejně přešlo ;-) Určitě Ti odpadne spousta nervů, zařizování, běhání atd. atd.
ahoj, tak přesně tohle téma jsem chtěla taky "načít". Jsme na tom úplně stejně. Můj tatínek zemřel a mamča mi sama řekla, že až se budu chtít vdát, bude to pro ni moc těžké ten obřad unést a proto by byla radši kdyby tam nemusela být ;-( . Přítel nemá moc dobré vztahy s rodinou, takže se bereme také pouze se svědky. Termín ani místo nikdo z příbuzných a kamarádů nezná. Po svatbě necháme udělat oznámení z naší svatební fotografie a pošleme ho všem, které máme rádi. Také plánujeme udělat "hostinu" s prasátkem na zahradě pro naše kamarády, ale to až tak týden po svatbě ;-) .
ahoj holčinky,taky se přidám :-) .moc by se nám s přítelem líbilo oslavit svatbu jen ve čtyřech.rodinné vztahy máme sice bezva,ale nemáme rádi velké oslavy :-( .určitě bychom udělali před nebo posvatební mini oslavu jen pro rodinu,ale stejně -nevím nevím,jestli nám to takhle projde :-| .je to všechno hrozně daleko,ještě jsme to s rodinou neprobírali,tak jsem zvědavá,jestli nám to takhle odsouhlasí.
elisabeth: tak nikomu nic neříkej a pak po svatbě rozešlete oznámení, že jste se vzali, a je to :-) . A pak už stačí je jen pozvat na tu oslavu. Kdo chce, přijde, kdo ne, ať nechodí.
taky přidám svou trošku do mlýna, svatba ve dvouch, nebo spíš ve čtyřech byl vždycky můj sen, a pořád je. dokonce mně v tom podporovala i moje mamka, ale tam si myslím, že to spíš byla otázka peněz, vychovávala mně sama a peníze prostě nikdy nebyly a ani teď nějak pořád nejsou, než že by na svatbě být nechtěla. Ale u nás je situace jiná, já a stejně tak i nestávající s rodiči vycházíme více než dobře, zpočátku jsme ještě uvažovali to uspořádat tedy jen s rodiči, ale nakonec to dopadlo jinak, ale teď vím, že jestli bude příležitost, tak si svoji svatbu ve dvouch splním při některém z víročí :-). A nejlépe někde na pláži.
alex1: když toho se právě bojím,nikomu o tom neříct ;-( .moje maminka to bere sportovně-už od začátku mi říká "hlavně se někdy vemte a pak mi to řekněte" :-D .ale mám strach,co přítelova maminka.mám jí moc ráda,je skvělá :-) .ale nejsem si moc jistá,že jí tenhle nápad nadchne :-| .a nechci zničit vztahy.to se raději obětuju :-D.
Já si myslím taky, že svatba o snoubencích, svědcích a rodičích je stále ještě maličká, intimní a krásná-pro toho, kdo nemá rád velké akce.
Chápu, když někdo nemá s rodiči dobré vztahy (my taky nezvali na svatbu tchána, protože se o muže nikdy nezajímal, nestaral a i teď považuje za vrchol zájmu když pošle přání k Vánocům)...ale jinak bych je z toho tedy vyvléct neuměla.
Vždy si říkám "nečiň jiným, co nechceš, aby jiní činili Tobě"...a musím říct, že by mě jednou hrozně, hrozně moc mrzelo, kdyby mě moje dítě, které jsem s láskou vychovala, nepozvalo na svou svatbu.
Ale proti gustu...
picola: no jestli nedostaneme jejich "požehnání" ke svatbě ve čtyřech,tak to tak dopadne :-) .nechci se vdávat přes mrtvoly :-D .ale koukám,ty už to máš za pár :-D ,tak ať se vám to vydaří :-D :-D :-D
elisabeth: díky....jo jo, blíží se mi to.... snažím si zvykat na pocit, že budu paní....ale nějak mi to nejde :-D :-D :-D
A ještě k té svatbě a rodičům..... rozhodněte se raději dřív, než jim to řeknete....protože okamžik kdy jim řeknete, že se chcete vzít, ale je k tomu nechcete, je dost nepříjemný....a i kdyby proti tomu nic nenamítali, bude je to mrzet a budou mít čas o to přemýšlet proč je tam nechcete? To už je lepší se vzít a říct jim to až pak......
to není, já vím, taky jsem dlouho plánovala svatbu ve čtyřech, ale když se plány přiblížily tak jsem si nějak nedokázala svou svatbu bez mamky představit.... :-( sice nás bude nakonec trochu víc.... ale to už tak chodí...bez rodiny bych to ale dneska už nechtěla, asi ne.
holky máte všechny pravdu.dokud máme rodiče a máme se rádi,asi to doopravdy není důvod na svatbu ve čtyřech.bylo by to sice krásné,ale ne za cenu zničení vztahů. a třeba bych jednou vážně litovala.
každopádně dík za konzultaci :-) a vám všem co to máte v brzké době před sebou hodně štěstíčka :-D .
slunickor: taky Pražanda,koukám :-D
to asi ano....jak na běžícím pásu. Mně by se taky líbilo něco někde o samotě, a kdyby jsme na to měli, tak bych to tak i uděla. něco jako třeba Nika, třeba i na zřízenině, v klidu a osamotě. :-D bez ostatních nevěst. byla jsem kdysi na svatbě kamarádky na úřadu a tam to bylo opravdu jak na běžícím pásu.... těch nevěst jsem tam potkala za tu chvilku snad deset, ale dřív takové možnosti, jako dnesk nebyly.