Ahoj chci se zeptat řešíme ted jednu věc s chlapem , je pro malou svatbu já bych chtěla svatbu větší svatbu. Máme velkou rodinu jak můj tak i já ale i přes to chce jen malou svatbu a já ted nevím ustoupit či stát si za svým :( Je tu někdo kdo řešit podobný problém děkuji moc
My jsme to taky s přítelem řešili, u nás má spíš přítel hoodně velkou rodinu, takže jsme nakonec udělali kompromis že pozveme jen ty blízké příbuzné, se kterými jsme v kontaktu a pár kamarádů ( celkem asi 40 lidí ). Tohle je podle mě hlavně o penězích, logicky čím více lidí, tím více peněz. Já bych se asi snažila taky najít nějaký kompromis, pokud máš vyloženě lidi, které tam určitě chceš, tak za tím bych si stála. Já nechtěla ani malou, ani velkou, myslím, že těch 40 lidí je tak "ideální" aspoň pro nás a náš rozpočet :-N
Já jsem příznivcem malých svateb :-) Takže napíšu, jaké vidím výhody. Nás bylo 22, zjednodušeně řečeno rodiče a tři sourozenci s rodinami. Proto jsme si mohli dovolit svatbu ve všední den (datum pro nás mělo význam) a pro nás krásné místo u nás na chalupě. Po osmdesáti lidech bychom nechtěli, aby si brali dovolenou a vláčeli se do Krkonoš ;-) Na zařízení svatby nám stačily necelé tři měsíce, protože jsme nemuseli (a nechtěli) řešit mraky věcí. Já jsem nechtěla ani oslavu (což je asi extrém, uznávám :-D Chtěla jsem se ale vyhnout velkému zařizování jídla, pití atd.) Ale nakonec jsme po hostině v restauraci ještě poseděli ještě u nás na zehradě. Vzhledem k tomuhle počtu stačilo pár obložených mís z restaurace. Ale HLAVNĚ všechno bylo v naprostém klidu, pohodové, neformální... Neměla jsem pocit, že bych si s někým nestačila popovídat, že by to rychle uteklo... Prostě klídek :-) Takže já bych neměnila.
Důvod k malé svtabě pro nás byl hlavně ten, že jsme nechtěli velké zařizování a hlavně řešit, koho musíme pozvat, když pozveme toho... Nakonec by to byla strašná spousta lidí. Pro mě je svatba intimní záležitost :-)
(abychom se vyhnuli tomu, že je hloupé někoho nepozvat, svatbu jsme oznámili až potom)
Hlavne bych z toho, byt Vami, nedelala drama typu "ja jsem vzdycky chtela velkou svatbu a neustoupim a neustoupim". Je to Vase svatba stejne jako jeho, tak si spolu sednete a dohodnete se na kompromisu.
My jsme se oba schodli že svatba jen s rodinou 😉 oslava pro kamarády bude měsíc po svatbě-myslim si že babičky by nerozdejchaly motorkáře takže proto :-D ale jestli si za někým stojíš-neměň to
Není žádné správné pravidlo, je to na vás a také na tom, jaké máte v rodině vztahy. My jsme měli přes 50 lidí, nezvali jsme všechny, ale zároveň jsme se nechtěli omezovat jen na rodiče. Řekněte si svá pro a proti, jestli jsou argumentem pro malou svatbu spíš peníze, nebo to, že se nastávající nechce "předvádět" před moc lidmi. To stejné u tebe, jestli ti jde spíš o ten pocit být za princeznu na veliké svatbě, nebo potřeba být v ten den v kruhu blízkých lidí. My jsme měli oba stejnou představu a ta byla založena právě na tom, že chceme v ten den být s lidmi, se kterými se často vídáme a máme je rádi, takže asi polovina hostů byli příbuzní a polovina kamarádi. Pro nás to byla ta správná cesta, byl to skvělý večírek a v tom množství hostů si každý našel někoho dalšího, s kým se bavit :-) A možná, být vámi, bych na začátku plánů vůbec neřešila konkrétní číslo, vezměte do ruky papír a tužku a napište si, koho byste v ten den chtěli mít kolem sebe ;-)
zacinali jsme na cisle 20 hostu, vysplhalo se to na 80. nakonec jsme to rozdelili - ve svatebni den jsme to oslavili cca ve 40 lidech a nejblizsi rodinou a prateli, druhy den jsme udelali velkou party pro sirsi okoli.
Velkou vyhodu to melo v tom, ze jsme prvni den sli spat kolem jedne a druhy den jsme byli celkem fresh na party do ctyr do rana :) a taky nam to cele prislo takove delsi. neni pravda, ze svatebni den konci pulnoci a smitec. my meli svatebni dny dva a bylo to naprosto super :)
@mamkajitty Původně se naše představy také lišily. Především moji rodiče tlačili, abychom pozvali širší rodiny. Nakonec jsem ustoupila já a jsem tomu ráda. Ušetřila jsem si spoustu nervů a stresu a ulevila rodinné kase :-) Ale u nás by to bylo přes 100 lidí, takže to už je opravdu hodně. Ve 23 lidech všechno probíhalo v klidu a pohodě, bez zbytečných prostojů. V komorní atmosféře jsme si popovídali se všemi hosty, obsluha byla rychlá a pobavili jsme se dostatečně. Já jsem však introvert a nikdy jsem netoužila po princeznovských šatech a obdivu davů.
Takže jestli chcete velkou svatbu a tu parádu okolo, zkuste najít s mužem řešení, které bude vyhovovat oběma. Času máte dost. Malé svatby však taky nejsou k zahození... ;-)
My jsme puvodne oba chtěli větší svatbu(cca 40 lidí by to dalo), ale s tím, že až postavíme dům a bude to u nás na zahradě...pak se nám to rozlezelo, že se vezmeme, ještě než stavba vypukne...v hospodě jsme to nechtěli, libila by se nám horska chalupa, ale plynuly z toho samé složitosti ( já jsem zdaleka, takže ať by to bylo kdekolov, vždycky by to pulka lidí měla daleko), máme staré babičky, byl by problém s jejich dopravou tam i zpět, pak vybrat koho z kamarádů pozvat, koho ne, na každého se někdo nabaluje...ani jeden jsme neměli chuť na velký zařizování, chystani, nechtěli jsme do toho dávat moc peněz...nakonec z toho byla svatba o 12 lidech, oběd v hospůdce, pak oslava u nás doma v bytě a bylo to naprosto perfektní, o všecky jsme se do puntíku postarali sami, jidlo, pití, nocleh...bez stresu, nervů...nic slavnostního, formálního...prostě pohodova domácí oslava, aspoň jsme konečně seznámili rodiče, měli jsme čas si všichni popovídat, vyblbnout se...a hlavně jsme s manželem měli čas si ten den naplno vychutnat, být spolu, žádna rozlitanost...takže na pocatku jsme oba chtěli větší svatbu, ale debatami z toho vyplynula nizkorozpoctova pohodova oslava pro rodiče, sourozence a svědky a bylo to naprosto perfektní :) radím probrat to ze vsech stran, delejte seznamy pro a proti, sepisujte koho určitě chcete pozvat, koho jen ze zdvorilosti...a pak uvidíte, co vam vyplyne :)