Neřešil někdo z vás následující dilema: Moji rodiče se rozvedli, když mi bylo pět a oba si našli nové partnery. Od pěti mě tedy vychovávala maminka s nevlastním otcem, ale s tím vlastním jsem vždy byla v kontaktu - víkendy, dovolená a tak. Vztahy v naší rodině jsou normální, všichni se všemi mluví :-) Jenže: většinu svatby si platíme sami, ale na hostinu mi bude přispívat maminka s nevlastním otcem. Máma teď trvá na tom, aby mě na obřadu vedl tedy můj nevlastní otec. Vůbec nevím, jak to řešit. S nikým nemám ani žádný speciální, ani špatný vztah a připadne mi zvláštní z tohoto tátu zcela vynechat. Uvažovala jsem o variantách, že by mě část cesty vedl otec a pak zbytek nevlastní otec nebo se na vše vykašlu a příjdeme s ženichem rovnou společně. Jen nevím, co na to rozvětvená rodina... Žádným řešením se nezavděčím všem...
vykasli se na to co kdo rika a rozhodni se srdcem ;-) A pokud ani to nerozhodne, tak jdete s zenichem spolu ;-)
My tak taky pujdeme ;-) (nemame rodice rozvedene, ale proste chceme jit spolu, libi se nam to).
Urcite si nenech mluvit do toho, kdo te povede, jen proto, ze mama prispiva na svatbu... ;-)
Taky to nemáš lehké, já pro změnu tátu nemám, loni mi zemřel, tak mě povede brácha. Ale kdybych si na tvém místě měla vybrat, tak z toho co píšeš, bych si vybrala vlastního tátu, to je tvoje krev a myslím, že to on by tě tam měl odvést
Přesně tak - pokud s vlastním tátou vycházíš dobře, nevidím důvod, proč by tě neměl vést. Máma by si měla uvědomit, že je to TVOJE svatba, a nekecat ti do toho a neřešit si vlastní vztahy s tvým pravým otcem na tvé svatbě...
Mně vedl taky brácha, bo naši jsou rozvedení a otce jsem ani nezvala. Poslední slovo má vždycky nevěsta a měla by se rozhodovat srdcem, ne podle toho, co si kdo o ní pomyslí. Elegantní řešení pak je, jít se ženichem spolu, to se neurazí nikdo.
baarca,
manžel má taky rozvedené rodiče od jeho 7 let. Každý si našel svého nového partnera. MAnžel žil v domácnosti s otcem a nevlastní matkou. ke své vlastní matce jezdil občas. Když se dělal před obřadem špalír, taky jsme čekala s kým manžel vlastně půjde jestli s nevlastní mámou nebo s vlastní. a byla to ta vlastní. Sice se někteří asi pozastavovali, ale přece jen je to jednou jeho máma,tak ho vedla i k oltáři.
ja jsem sla s nevlastnim otce. S vlastnim nemame nijaky vztah. Vime o sobe, obcas se vidime, ale to je vsechno. Ja bych se na tvem miste miste rozhodla srdickem. Pokud by to neslo, tak bych zvolila jine varianty:
1) pujdes se zenichem
2) pujdes sama
3) a vubec bych se nebranila ani tomu, aby te odvedli oba "tatinci", pokud by to ani jednomu nevadilo
To je taky pravda, můžou tě tam odvést oba dva, dneska už není nic nad čím by si měl někdo lámat hlavu proč to tak udělali, dneska je hodně rodin, co musí řešit tento nebo podobný problém, takže opravdu záleží na tobě.
Mě jste teď taky trošku zamotali hlavu, na to jsme nepomyslela, že tam můžeme jít s přítelem společně, no uvidíme jak to bude
já mám taky takové dilema. naši se rozvedli, když mi byly asi dva. nevlastního tátu mám od pěti a celý život mu říkám tati. nikdy jsem to nebrala že mám vlastního a nevlastního. beru to tak že mám prostě táty dva, protože oba jsou skvělí. nemohla bych nikomu z nich říct, že mě povede ten druhý. takže jsem to vyřešila tak, že mě prostě povedou oba. ještě o tom neví. jsem zvědavá jak se na to budou tvářit, ale já mám ráda oba stejně :-)
Baarca: Jee, tak tohle dilema jsem přesně před rokem řešila taky. V podstatě máme úplně stejný osud, můj vlastní táta emigroval do Německa, když mě bylo pět a v mých deseti letech se mamča znovu vdala a můj nevlastní táta se o mě výborně staral a zároveň jsem se stýkala i s vlastním tátou na prázdniny. Všichni spolu vycházejí v pohodě a nakonec jsme to vymysleli tak, že abych neodstrkovala ani tátu ani nevlastního tátu, tak jsme se dohodli, že jeden mě k "oltáři" povede zleva a druhej zprava a šli jsme ve třech a bylo to vtipný, všichni se smáli, tátové taky, já taky...prostě úplně nejlepší řešení!!! Doporučuju!!
Ahoj, mám taky ten samý problém.. Naši se rozvedli když mi bylo 18let. mamka si pak našla přítele, který s námi od začátku jejich vztahu bydlí a stará se o nás jako o vlastní a má nás s bráchou stejně tak rád. Je bezdětný a jiné děti už mít nikdy s mamkou nebudou. S tátou mám vztah dobrý, ale vídáme se tak jednou/dvakrát do půl roka a toť vše. Mám je oba moc ráda a neumím se mezi nimi rozhodnout, protože představa, že bych jednoho z nich vynechala mě moc trápí a s oběma najednou jít nechci-.. Napadlo mě, že bych šla sama k oltáři s dětmi před sebou - je to blbé?
@baarca mám stejný problém a půjdus oběma...celou cestu mě povedou oba dva...mám ráda svýho vlastního tátu, ale i nevlastního...nejlepší řešení je, že pujdou oba
No u nás je to ještě trošku komplikované tím, že oba tátové spolu sice vychází v pohodě, ale kamarádi rozhodně nejsou.. a jak je znám, tak by to mezi nimi vyvolalo spíše rozepři, protože můj pravý táta by se cítil hodně ukřivděný a pak by to nemuselo dopadnout dobře z jeho strany chování třeba na hostině.. :-(
@radkaja Taky si myslím.. ženichova maminka se těší, že ho k oltáři povede, ale už říkala, že se toho klidně vzdá.. a když se mě někdo ptá jak to mám s ,,odvodem" a já odpovím, že sama s dětmi, tak se všichni diví, že je to divné že mě nepovede nikdo.. =-)
@jmarkova Vůbec to není divné, ti lidi jsou asi sto let za opicemi. U nás se ani před dvaceti lety neodvádělo k oltáři. Jiný kraj jiný mrav. Vůbec to není povinné.
@radkaja děkuji za radu a názor :-) tak to jsem ráda, že si to nemyslím sama.. :-) uvidíme jak to děti budou zvládat na nečisto a jako poslední a druhá záchrana bude ženich ;)
Už jsem viděla i tu variantu, že vedli nevěstu oba :-) Každý z jedné strany. I tak by to šlo. A pokud se opravdu nemůžeš rozhodnout, pak jdi sama nebo s ženichem ;-) Nezavděčíš se nikdy nikomu, ale tohle musí být podle tvého srdce a něčích příkazů a "dobrých" rad!
Maminka ti může pomoct s financováním svatby, ale stále je to TVÁ svatba...takže bych se neohlížela a rozhodla srdcem...pokud si sama nejsi jistá tím, kdo, vzala bych oba :)
Jsem na tom stejne a budu to resit tak, že me povedou oba, doufam, ze s tim nikdo z nich nebude mit problem, ale kdyz jim reknu, ze je to me prani, tak si myslim ze mi ho splni a pokud ne, tak me povede bratr a hotovo ;-)
Také řeším podobné dilema - jen s tím rozdílem, že můj vlastní táta je pro mě spíš jako někdo cizí, sice se normálně bavíme, ale nemám k němu vztah jako k otci. Teď, když jsem dávno už dospělá, má zájem, ale když jsem ho potřebovala jako malá, tak tu pro mě nebyl. Proto je mi hodně proti srsti, aby mě vedl k oltáři. Vychovával mě od pěti let nevlastní táta. Jenže, kdybych se nechala vést nevlastním tátou, vyvolalo by to hodně rozporů v rodině. Tak furt přemýšlím, jak to udělat, aby mě nemusel vést nikdo. Koukám, že je možné, aby ženich s nevěstou přišli spolu, tak to asi tak uděláme - ženichova máma to určitě pochopí, když jí řekneme, že budeme chtít jít spolu.
Moji rodiče se rozvedli když mi bylo asi 6 tuším. S tátou jsem se viděla vždycky tak 2-3 do roka, kašlal na mě. Alimenty jsem si musela vysoudit a od té doby se nevídáme vůbec, Otec je to pouze na papíře a k oltáři mě povede můj nevlastní otec,který si to zaslouží mnohem víc! Samozřejmě, že jsem si vyslechla i negativní reakce, že jednou je to můj otec,měl by mě vést on..Nezajímá mě to, pro mě je to od jisté doby naprosto cizí člověk.