Pročetla jsem tu hodně diskuzí, hodně se o svatbě bavím i se svými kamarády a narazila jsem na dva různé tábory:
1. Svatba by se měla dělat podle nevěsty a ženicha. Záleží na jejich preferencích a představě o svatbě.
2. Svatba se dělá pro rodinu a hosty. Novomanželé by měli pozvat svoji rodinu a nejbližší známé a udělat ji tak, aby si ji tito hosté co nejvíce užili, nikdo se necítil dotčen atd.
Ke které variantě se přikláníte vy a proč?
Je mi jasné, že každá extrémní situace je špatná, ať už v bodě 1 (namyšlená a sobecká nevěsta), tak v bodě 2 (babičky a tchyně, co si organizaci svatby berou na starosti místo nevěsty).
Píšete, že se to tady hodně rozebírá, ale nic moc jsem neobjevila, asi se to vždy schovává v diskuzích, které byly primárně o něčem jiném a to se těžko dohledává. :-)
Jak je správně napsáno - každý extrém je špatně (ale to platí vždy a ve všem, nejen na svatbách). Já jsem pro model, kdy si nevěsta s ženichem naplánují svatbu sice podle sebe, ale tak, aby při tom mysleli na "pohodlí" svých hostů, což často vyžaduje i pár ústupků. Tedy, aby svatba byla rámcově dle jejich představ, nenechali se tlačit do modelu, který vysloveně nechtějí, ale brali při tom na své hosty ohled.
Já si myslim, že by se měli skloubit obě možnosti dohromady. Svatbu probírám s mamkou i s tchýňkou. Každá mi řekne svůj názor a nápad, já přidám zase svůj. Někde ustoupím, někde ustoupí ony a jsme spokojeni všichni :)
Určitě kompromis. Při plánování myslet na to, po čem touží nevěsta s ženichem a plnit si svůj sen, ale zároveň přemýšlet, aby to mělo hladký a příjemný průběh i pro svatební hosty.
Ty hlavní základy by měli být podle snoubenců,ale při tom by měli mít ohledy na svatebčany-třeba je nevyhnat z obřadu ven do deště,zatímco si novomanželé jdou s úzkou rodinou na oběd.
Ja si myslim, ze pravda je nekde uprostred. Tedy svatba by mela byt podle prani novomanzelu, oni maji mit hlavni slovo, ale kdyz se rozhodnou pozvat si hosty, meli by myslet i na jejich moznosti a pohodli, meli by ctit zasady slusneho chovani. Proste pokud o hosty stoji, meli by se o ne nalezite postarat. Ale tim netvrdim, ze se maji podrizovat nekomu s extremnimi pozadavky.
Vidim to tak pul na pul :-). Nedele bych svatbu kdybych vedela, ze je to jen pro hosty. Ale soucasne pokud je zvu tak myslim na jejich pohodli, plna briska, zabavu apod. Pokud ma byt svatba jen pro nevestu a zenicha bez ohledu na hosty tak pak je lepsi, kdyz je svatba jen se svedky. Nemam rada deleni hostu na ty co jdou na obed a ti co nejdou, nemam rada kdyz nevesty prikazuji odev v dane barvě,nebo si navymysli milion kravin (holubi, limuzina, lampiony,ohnostroj,kapesniky na slzy atd) a pak resi, jestli je blby mit jen gulas, nebo "jak hostum říct at si plati ubytko", kdyz je ženu desitky km od domova. Chce to vzajemnou symbiozu :-)
On ten kompromis zní logicky, krásně a jednoduše, ale potom tady člověk čte příspěvky nevěst, kterým maminka/babička atd. zve na hostinu osoby, které tam snoubenci nechtějí, nutí je dělat výslužky a předávání doma před obřadem a plno dalších věcí, které snoubenci na počátku plánování nechtěli, ale nakonec se podvolují a svatba se posouvá do jiného stylu a nálady, než by si snoubenci přáli, ale hlavně že rodina bude spokojená. Bohužel asi hlavně někteří ze starší generace se ještě neposunuli do toho kompromisního režimu a chtějí svatbu tak jak "má být", protože sami ji tak měli taky (no a koneckonců sousedovic mladí taky, takže co by o nás sousedi řekli, kdyby to bylo jinak?), takže přání a představa snoubenců pokud se vymyká, bývá často shazována a rozmlouvána.
Já mám štěstí, že mám v tomhle směru skvělou mámu i budoucí tchýni, obě to berou rozumně, na tradicích vůbec nelpí a spíš z toho našeho modernějšího pojetí mají radost a těší se na to. A díky téhle situaci můžeme s klidným srdcem plánovat svatbu v našem stylu - bez mnoha tradic, s členy rodiny, které máme rádi (zveme některé strýce a tety ale jiné zase ne, prostě opravdu jen ty, které tam chceme a neřídíme se pravidlem, že když jednu tetu, tak všechny tety) a zároveň chceme, aby to byl pro naše hosty příjemný zážitek a dáváme si proto záležet hlavně na organizaci, pohodlí celého dne a jídle. Samozřejmě se všem nezavděčíme, někdo bude brblat, že nejsou výslužky atd. ale tohle je pro mě osobně ten kompromis, kdy svatba bude podle našeho gusta a zároveň (pevně doufáme) skvělá i pro hosty :-)
Myslím, že nejlépe je to udělat tak, jak si přejí novomanželé, ale zároveň přihlédnout i na potřeby hostů :-) My to tak udělali a měli nejlepší svatbu zatím co tak v našich rodinách proběhla (podle zpětných reakcí od svatebčanů) :-)