Ahoj holky, řešíme dilema ohledně svatebních hostů. Svatbu plánujeme na příští léto a bude v Krkonoších, protože tu bydlíme. Problém je, že já jsem původem z Moravy, kde se potrpí na svatby ve velkém. Takže moje příbuzenstvo se počítá na 40 lidí. Z ženichovy strany by se jednalo asi o 20. Naše představy se týkají malé svatby do 30 lidí s tím, že oběd jen pro nejbližší a odpoledne by bylo i s přáteli. Jenže jsme narazili na odpor mých rodičů, že není možné, nepozvat příbuzné tak, aby se neurazili. Máte podobné zkušenosti? Jak jste to řešili? Podotýkám, že za čtyři roky našeho vztahu jsme příbuzným v 90% nestáli za návštěvu a ženich jich většinu viděl asi 2x. Díky za rady.
@hasik Tak to hooodně závidím, u nás to dopadlo katastrofálně, pořád jsme ustupovali s partnerem jeho rodičům, až jsme nakonec s hrůzou zjistili, že nic co jsme chtěli, pomalu nemáme, nebo jen okrajově. Musela jsem si dupnout a nakonec se bereme s přítelem jen my dva a svědci… Ale ta scéna…
já to řeším tak, že bych pozvala taky tu rodinu s kterou se stýkám. Přítel má rodinu velkou a už jsme byli na svatbě jeho bratranci z jedné strany a sestřenici z druhé. Říkala jsem si, že bychom někoho nepozvali od nich a když jsem to řekla před jeho tatkou, tak se divil proč ne. Takže jsem řekla, pokud tam vyloženě tu rodinu chtějí celou, tak ať přítelova rodina přispěje větším dílem...(jeho tatka je ze 3 sourozenců a mamka ze 4 - všichni mají po 2 dětěch a ty děti už mají partnery či rodiny).
no já to teď řeším taky...s přítelem se chceme v příštím roce vzít, ale! začalo to už u kamarádky, která se začala bavit otom v jakým stylu bych měla mít šaty a tak...a já si uvědomila, že to mě teda ani zdaleka nezajímá - názory ostatních co bych měla a co ne...A hlavně nám s přítelem doteklo (oba máme velké rodiny a oba máme takové ty herdek matky alias Škopková ze slunce seno), že to bude masakr...protože my oba nesnášíme velké oslavy a strojené akce..a naše rodiny je milují a jsou schopni zařídit to i bez našeho souhlasu. A na cokoliv co bych chtěla jsou i ted schopni mi rict, ze tomu nerozumim a jeste nevim co chci (podotykam ze je mi 29 a už deset let bydlím 100km od rodiny), ale oni mají pořád ten pocit, že vědí všechno líp. Rodičům jsme zatím ani neřekli, že se chceme vzít protože stačí jenom slyšet ty narážky...jak by podle nich měla vypadat svatba a oba zmlknem. Po minulém víkendu jsme si i říkali, že se snad radši nevezmeme, že to bude jednodušší...achjo
@eysha jestli jste to rodine jeste nerekli tak bych jim to ani prozatim nerekla..vsechno bych si zaridila s partnerem sama a rodine to oznamila jako velke prekvapeni s tim ze se treba za tyden bereme vse je nachystane a ze se moc tesite.. To uz ani nebudou moc do cehokoliv zasahnout a snad vam to ani nijak nepokazi..nebo tak bych to udelala ja kdyby byla moje rodina takova jak pises..na miste kde chceme mi mit obrad a hostinu tak staci dodat pevny pocet hostu tyden predem tak bych to rodine oznamila 10dnu pred svatbou
To jo, to jsme měli i tak v plánu jim to říct maximálně měsíc předem :-) no asi to tak dopadne, sice budou koukat jak sůva z nudlí, ale nemůžeme si přece nechat s přítelem celej život diktovat co máme dělat. Asi nemá cenu nad tím spekulovat...oni jiní nebudou a jsou holt věci, které když nechtějí akceptovat po dobrým, tak proběhnou jako léčba šokem ;-) A rodiče se spolu tím pádem taky seznámí až rovnou na místě...měl jste to tak někdo?
@eysha ja se taky u vetsiny rodiny nezavdecila, nekomu se nelibi misto hostiny, nekomu pocet pozvanych hostu, nekomu, ze jsem pozvala toho a toho a nechce je videt, nebo nedejboze sedet vedle nich, nekomu, ze jsem objednala autobus, coz je pod jejich uroven a ze si mysleli, ze snad zamluvim auta (pro 100 lidi!)...a tak bych mohla pokracovat. Dostala jsem se az do bodu, kdy me to uplne nastvalo (pac z pritelovy strany se vsichni tesi a nikdo neremca) a rekla jsem, ze je to snad moje svatba, ne jejich, platim si to sama, tak si to udelam, jak se to libi me. A uz se s nimi o tom nebavim, obcas mi do toho jeste kecaj, ale ja na to uz nereaguji. Zezacatku jsem byla nastvana, ted je mi to spis lito, ale nenadelam nic.
@eysha máme v plánu to udělat podobně... moje máma to třeba ví, taky brácha a jeho přítelkyně. to sou jediný z těch, co tam budou... no ale přítelově rodině to řeknem co nejpozdějc to půjde:-D ale jak je tak znám, budou se chtít seznámit s mejma rodičema asi dřív... noa le to je jejich problém. jesi je pozvou na kafe, tak jim tělem bránit nebudu. taky asi úplně rádi nebudou, hlavně za naši vizi svatby, ale shodli sme se, že je to to nejlepší řešení. nemůžou remcat, že na tý svatbě nebudou, nebo nebyli, ptž jsme to odklepli se svědkmaa... ale zároveň musej akceptovat, jak to chcem... jen se ještě bojim, aby pochopili, že chcem, aby to nikomu neříkali. ještě by si pak někdo myslel, že je pomalu zvanej přijet atd... což by bylo celkem fópáčkový. ale nevim, jesi toho budou schopný, no... chcem to ostatním říct až potom. ale stejně se to asi nějak prokecne. hlavně se nejvíc bojim, že přes babičky. a zároveň moc nevim, jak jim můžem "přikázat" aby to neříkali, že to chcem oznámit sami:-D a po hlavně:-D...no uvidíme. bude to vzrůšo ještě
Holky, řeším ten stejný problém :( Naši jsou rozvedeni a taťka má bráchu, kterého vidím, tak jednou za rok. X-krát jsem ho už zvala, ať se staví na návštěvu, protože z FB vím, že k nám do města jezdí často, ale nic. Teď si našel přítelkyni a s dětmi je to celkem 5 osob navíc. Nechci způsobovat rodinné hádky, protože vím, že babička bude určitě naštvaná, když ho nepozvu, ale on si nevzpomene ani na mé narozeniny ani svátek blbou smskou (a to já píšu furt)....
@pajula1 Neres to a pozvi ho nej, pokud tam o něj a o ty ostatní stojis. Nezvi ho ze slušnosti nebo kvůli někomu. My např. strýce z jedné strany pozvali, z druhé ne. S jedním vycházíme, vídáme se, ale proč zvát někoho, s kým si absolutně nerozumime? A je mi docela jedno, co si o tom kdo myslel.
Tady se tezko soudi kdyz vase rodiny nezname. V prvni rade bych zvazila duvody toho proc je nechci pozvat. A pak dala na druhou stranu vah kolik problemu mi to zpusobi kdyz je nepozvu. Zvyky jsou volbou snoubencu, to ze se to tak dela na Morave nemusi byt automaticky aplikovano na vasi svatbu. Pokud jsou duvodem nepozvani finance - s tim se vzdycky da neco delat. Pokud jsou to vztahy v rodine - muzes je pozvat na obrad a hostinu pak udelat jen s nejblizsi rodinou a prateli.
Já jsem se zase rozhodla, že nebudeme zvát mimo jiné sestřenici s manželem a dcerou, které jsem viděla naposledy před 8 lety na jejich svatbě. Taťka se sice nechal slyšet, že pokud nepozveme ji, tak se teta urazí, protože my jsme jí na svatbě byli, a nedorazí ani ona a dalších 5 lidí z tý rodiny...jenže to už jaksi není můj problém. Tetu a spol pozvat chci, protože je vídám a jsou to fajn lidi, ale sestřenice už je pro mě skoro jako cizí člověk, tak proč jí zvát jen proto, že jsem jí byla na svatbě? Nehledě na to, že kdybych se na to měla podívat i po finanční stránce, tak za tři lidi musím vzhledem k tomu, že platíme i ubytování, počítat cca 5000 Kč a to mi přijde opravdu zbytečné. A beru to tak, že zbytek rodiny dorazí, když tam budou chtít být s námi a když budou chtít být radši uražení doma, tak ať jsou...bude mě to mrzet, ale nic s tím nenadělám.
já asi také nebudu moct pozvat sestřenici, které jsem byla na svatbě, ale z finančních důvodů, protože bych pak musela pozvat i další a natáhlo by se to o dalších dvacet lidí, kteří by s sebou chtěli vzít i děcka. Ale urážet se podle mě nemají proč, jí svatbu celou zaplatili rodiče, měli dvě stě lidí, já si to budu platit sama. To se jaksi nedá srovnávat
Holky dotaz...já třeba skoro neznám přítelova bratrance a sestřenice, respektive jsem je viděla 2x na jedné svatbě a oslavě a přesto, že nám je skoro stejně, tak se s nima nebavím, z jejich strany žádný impuls ke společné řeči nikdy nebyl, vím jen, jak se jmenují a tím to hasne. Navíc partnera od toho bratrance vyloženě nemusím, je to buran, hned se opije a má oplzlé řeči, styděla bych se za něj...takže otázka-pozvat nezvat? Přítel je flegmatik, tomu je to vlastně docela jedno, bratrance zná z dětství, má je rád, ale taky je vídá jednou za uherskej rok. Já je na svatbě nechci, ale nevím, jak se k tomu postavit.