Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Hosté a rodina

Děsím se svatby a chovaní našich rodin

Zobraz úvodní příspěvek

alexadaley alexadaley

Autor diskuze

16.02.2019

Ahojky, předem se omlouvám, ale už se musím někde svěřit...Děsím se svoji svatby. Ne proto, ze bych si přítele nechtěla vzít, ale z toho, jak se na svatbě budou chovat naše rodiny. Mam z toho už i noční můry....přátele se mě snaží uklidňovat, ze prý ve svatební den se ke mě budou chovat všichni hezky a ze se celkove budou snažit, aby to byl nejhezčí den myho života. Jenže pro mě je to proste naprosto nepředstavitelny. Moje rodina mě nebere vážně a zda se mi, ze mě ani poradně neposlouchaji, když jim říkám o svých obavách a pránich. Navíc se jim pořad něco nelíbí. A mě to všechno hrozne trápí a tak se jim pořad snažím neco dokázat, nějak je přimět, aby mě začali brát vážně. Pritel je na tom se svou rodinou dost podobně. Jen s tim rozdílem, ze oni mezi sebou skoro žádný vztah nemají a prakticky spolu skoro nemluvi. Jenže pritelovi to vůbec nevadí. On si nějak z niceho hlavu nedělá. Zajímalo by mě, jestli tohle má někdo podobně. Myslím, ze by mi pomohlo, kdybych věděla, ze nejsem jediná...díky.

Odpovědět

mija_91 mija_91

17.02.2019

@lucie_sev tak to je síla. to je nepříjemná situace jak hrom a vůbec vám ji nezávidím. oni se tam pojedou akorát nažrat a ožrat, si myslím. podobnej případ jako brácha mýho taty. naštěstíá ho zvát nemusím. babička sice byla uražená, ale už se odrazila.

Odpovědět

mija_91 mija_91

17.02.2019

@happynika v to doufám taky, přece jen člověk ty lidi zná a ví vesměs, jak se chovají, když se líznou. můj chlap, když je cáklej, tak je s ním sranda a paří a baví se, za střízliva je takovej uzavřenej introvert, ale když se opije, tak je extrovert a bavič. všichni jsou na pohodu, když jsou opilí, jen můj tata mívá blbýho draka, když to přežene, mamina nej kamarádka taky, můj bratr někdy taky a bohužel jednou za čas i já, ale jsem si toho vědoma a proto si prostě mezi alkem dávám hodně nealka, abych to naředila a taky se snažím hodně jíst. naštěstí všichni jmenovaní, když už mají dost, tak se seberou a jedou domů, není to o tom, že by nějak otravovali a nechtěli domů.

Odpovědět

lucie_sev lucie_sev

17.02.2019

@mija_91 tak to jsou naši chlapi stejní :-D můj je strašně uzavřený a hrozný stydlín, ale jak se trochu napije tak je sním sranda. Nebojím se ale že by se nějak sestřelil, není ten typ co se střískal do němoty, ví kdy má dost. :-) No a já to snad taky nepřeženu, musís se hlavně hlídat abych se i najedla, stím mám problém.

Odpovědět

mija_91 mija_91

17.02.2019

@lucie_sev jj, to mám podobně. to dáme!

Odpovědět

happynika happynika

17.02.2019

@mija_91 Právě, to taky vnímám jako důležité, že vesměs vím, jak se bude kdo v ,,opilosti" chovat. Naštěstí právě vím, že na drtivou většinu je spoleh, že i když by ,,přebrali", umí se bez scén odebrat na pokoj k odpočinku. Mně třeba strašlivě pobavila scéna právě z našeho maturitního plesu (se snoubencem se známe ze střední, chodili jsme spolu do stejné třídy). Tam se vlastně totiž prvně naši rodiče (za svoje rodiče v tomto smyslu počítám moji mamku s mým nevlastním taťkou) poznali. No, představovali jsme je navzájem dokonale střízlivé, uctivě si podali ruce, vykali si, prostě příjemná konverzace. Pak jsme jako už to bývá na maturácích měli nějaké ,,povinnosti", takže jsme odběhli. Dál jsme naše taťky zahlédli u baru, jak si dávají panáky rumu (můj otčím tvrdý pije, taťka přítele je jinak hodně přes víno), brali to docela podstivě. No a pak už si vzpomínám jen na to, že za náma doběhla jedna z našich maminek, že už razí domů, jestli se nechcem přijít rozloučit k šatnám. Když jsme tam dorazili, oba taťuldy jsme zrovna přistihli, jak si v pozoru pár sekund salutují (můj otčím je voják, tou dobou plukovník), pak se náramně dobře bavili, krásně si potykali (strašně hezky se oslovovali) a naše maminky je takhle perfektně rozpumprlíkované a vysmáté jak leča strojili do kabátů a ,,usměrňovali" je. Nikdy nezapomenu na to, jak jich byla ta malá chodbička na tu chvilinku ,,plná", pak se za nimi zavřeli dveře a bylo rázem ticho. A my dva jsme tam jen stáli a zírali pár sekund (možná i s otevřenýma pusama) nejdřív na ty dveře a pak jeden na druhého v takovém potěšeném údivu. Na těch možná tak 10, 15 sekund, co tato ,,scénka" dohromady měla, nikdy nezapomenu. Bylo to strašně milý :) Tak doufám, že si to podobně užijou ,,kluci" i na naší svatbě :)

Odpovědět

happynika happynika

17.02.2019

@lucie_sev Heh, to je jak kdybychom si brali všechny jednoho a toho samého. Přesně tak je to i u nás. Mám doma introverta, který je sice přátelský a snaží se navazovat konverzaci, ale sám o tom mluví jako o ,,práci", že mu to prostě dá práci zapříst rozhovory a tím jak už ho dlouho a dobře znám, tak to na něm moc dobře poznám, když mu to prostě dá zabrat se bavit s lidmi. Jakmile se napije, trochu se z toho svého zatažení odváže a je to lepší. Ale nesmí to zase moc přehnat, protože pak je sice hrozně rozesmátý a extrovertní, ale vymýšlí děsný ptákoviny a dělá si ze mě srandičky, což mi běžně nevadí, ale díky tomu alkoholu to má v sobě už trochu jiný náboj, než by bylo fajn :D Naštěstí musím říct, že vážně opilého jsem ho zažila asi jen třikrát v životě, takže si vážně nemám na co stěžovat :)

Odpovědět

molekulator molekulator

PRO

17.02.2019

@alexadaley Je to Vaše svatba a Vašeho přítele, vůbec si z toho nic nedělejte a připravte si svatbu podle sebe, tak , aby se líbila a byli jste spokojený hlavně vy. Důležitý je zasedací pořádek , tak aby se Vám někdo nehádal, většinou na svatbách bývá už někdo rozvedený a je to ošemetná situace, ale řešte vše s rozvahou a v klidu a nenechte si do toho kecat:) Hlavně buďte sama sebou..:) stejně se vždycky najde někdo , kdo bude mít připomínky a zavděčit se každému nemůžete. Přeji hodně štěstí Michal

Odpovědět

peggynka45 peggynka45

17.02.2019

@mija_91 no ja toho chlapa poprve videla az na svatbe prave, asi mesic pred jsme meli zakladkovej sraz kam nedorazila kvuli nemoci (pak sem zjistila ze ji nepustil) moje mamka s jeji jsou nej kamosky a on ji zakazuje i jezdit za ni, bydli s nim u jeho rodicu, je na nem ted financne zavisla ikdyz by se samozrejme mohla ke svym rodicum vratit oni by to i uvitali, mely jsme pak dohodlou sklenicku ze za ni prijedu a zas to naposledni chvili zrusila, mela jsem tam na svatne nekolik spoluzaku a vsichni jsme se schodli ze to je kreten, napriklad mi tam vyrazil lopatku z ruky kdyz jsme zametali asi napoctvrte strepy, proste me lapnul za ruku a vysipal to, kdyz uz jsme byly s manzelem na nohou, mela sem chut vzit stripek a porezat ho🙄na videu mam krasne nenavistnej pohled. Ja jsem od chlapu nastesti takove chovani nezazila a vlacet bych se nedala, ale zase na druhou stranu nemam dite. A btw on odmitl se nechat uvest do rodneho listu...ja bych na takoveho chlapa plivla a kopla do pr.. a vzala nohy na ramena, bohuzel se nemuzu dozvedet vic kdyz si nemuzem pokecat.

Odpovědět

alenasimona alenasimona

18.02.2019

@alexadaley U nás je to od začátku mého vztahu s budoucím manželem tak, že nám naši rodiče svatbu nepřejí, použili i sprostá slova, i oni i můj bratr, přitom nemají důvod, nekonečné hádky a nebavení, nakonec mi v listopadu mamka řekla že je jí můj muž "u prdele" a že na svatbu nepůjde, když jsem jim i přes nebavení dávala ve dveřích oznámení rovnou jsem řekla, že tam mamku nechci, skrz ostudu a přetvářku, co by tam byla, ani bratra, který hodněš pije a vyhledává rvačky, že jen cci, aby mě taťka odvedl a on se zastával mamky, nakonec napsal, že to bez svatby přežijí a další nadávky, takže já se budu v dubnu vdávat bez mé nejbližší, ale bohužel nejkonfliktnější rodiny, která nám stejně náš vztah nepřeje a vše nám vyčte. Takže asi tak, nic příjemného, ale zbytek rodiny je normální ... holky, držte se a pamatujte, je to váš den, tak si ho moc užijte :-)

Odpovědět

mija_91 mija_91

18.02.2019

@peggynka45 to je teda síla a paní je mi upřímně líto. já jsem naštěstí taky takovej hardcore nezažila. jako měla jsem žárlivýho, majetnickýho magora, ale že by mi zakazoval i chodit k rodičům to zas ne. nicméně i tak mě omezoval v jiných věcech dost, až prostě jednou ta trpělivost přetekla. teď děkuji bohu, že mě za 5 minut 12 osvítil a ten vztah jsem ukončila, ptž bych jinak asi skončila dost podobně jako tato paní. bohužel s takovými lidmi se nedá žít. radila bych utýct a to bez ohledu na dítě. jsem zastánce toho, ať spolu rodiče vydrží, když to jen trochu jde, kvůli dětem, ale v tomto případě to opravdu nejde...

Odpovědět

mija_91 mija_91

18.02.2019

@alenasimona ty brďo, tak to je taky docela drsný... čím to je, že vaší rodině partner tak vadí? udělali si něco? to nechápu, že taková nenávist vznikne jen tak... chovali se tak i k vašim ex partnerům?

Odpovědět

happynika happynika

18.02.2019

@alenasimona To je šílené, vůbec si neumím představit, že by se takto ke mně chovala moje máma :( Asi to je dost těžké se nad to povznést a nemyslet na to, ale moc přeju, aby vás to netrápilo, protože takovou rodinou se trápit nemá význam. Držím moc palce, aby svatba klapla do posledního puntíku a byl to pro vás ten nejkrásnější den :)

Odpovědět

Článek se načítá

alexadaley alexadaley

Autor diskuze

19.02.2019

@alenasimona to mě mrzí. Ale přeji vám ať se svatba vydaří. Třeba se časem vaše rodinné vztahy zlepší. :-)

Odpovědět

mikinkacs mikinkacs

19.02.2019

Klííídek, jediná nejsi... Se mnou se tchýně přestala bavit týden před svatbou, na svatbě byla napučená a nepříjemná a u gratulace mi téměř ani nepodala ruku, za hodinu, možná dvě odjela domů a vzala s sebou svoje rodiče a bráchu s manželkou (když už bejt taková, tak přece ne sama). Dodnes důvod neznám, komunikace žádná. Dám ti jednu radu, nesnaž se lidi pochopit, prostě situaci přijmi taková, jaká je. Nemá cenu je ani řešit a snažit se jim něco říkat, když o rady nestojej. Naše svatba byla nejkrásnější na světě a nikdo to nemohl zkazit. Byl to úžasnej den a náš den. A ten váš bude taky úžasnej, vůbec se toho neboj.

Odpovědět

alenasimona alenasimona

19.02.2019

@mikinkacs děkuji za názor a krásná slova (y)

Odpovědět

wendelay wendelay

25.02.2019

Moc mě mrzí jak to máte se svou rodinou. Já mam něco obdobného ale naštěstí z druhé stran od přítelových rodičů :-). Já být vámi, tak svatbu úplně překopám a vdávám se v zahraničí, jak už tady zaznělo. Pokud to už nejde nebo nechcete tak se s nimi o svatbě raději ani nebavte.... zkuste si na svatební den přeformátovat vaše myšlení - JE TO MŮJ (náš) DEN, ŠTASTNÝ DEN, VÝZNAMNÝ DEN NA KTERÝ BUDU CELÝ ŽIVOT VZPOMÍNAT. Nenechte ji ho nikým kazit, bude vás pak mrzet, že jste se nad tím nepovznesla a neradovala se a zbytečně se místo těšení trápila. Budte přirozená a nesnažte se rodinu nijak přesvědčovat, když nejsou schopní pochopit vaše přání a pochyby. Hlavně si uvědomte, že si plánujete VAŠI svatbu a ta má být jen a jen podle vás :-)…. přeji hodně štěstí

Odpovědět

•

Diskuse pokračuje po 6 měsících

•

happynika happynika

25.08.2019

Ahoj holky, napadlo mě se nazpět ozvat, když už mám víc jak měsíc po svatbě, jak to všechno dopadlo. Možná si vzpomenete, že jsem taky měla strach z toho, jak svadba dopadne skrz vztahy v rodině. Tátu jsme na svatbu pozvali, uzpůsobili tomu uplně vše, od zasedacího pořádku až po ubytování. Ze začátku to nebylo jednoduché rozhodnutí, ale plně jsme se s ním postupem času ztotožnili a stále více jsme si to uměli představit. Pro tátu jsme ale měla jedinou, avšak velice těžkou a dost zásadní, podmínku. Tou podmínkou bylo, že mě k oltáři povede můj nevlastní táta. Od začátku mi bylo jasné, že to pro mého vlastního tátu bude těžké na strávení, nicméně ani zpětně bych to nezměnila, protože jsme to s manželem takto oba cítili a i po nespočetných uvážení toto vnímali stále jako jediné správné řešení. Nevlastní táta si to totiž prostě zasloužil vším. Dle jeho slov jsem mu tím udělala jednu z největších radostí v jeho životě a brečel (on, voják, co zažil několik misí a nikdy nebrečí!). Můj vlastní táta se nakonec s mou podmínkou pral, ale nepřepral to. Pár dní před svatbou ohlásil, že s přítelkyní nedorazí. Lhala bych, kdybych řekla, že mě to nevzalo a že mi to nebylo líto. Vše jsme uzpůsobili tomu, aby to mělo šanci s přítomností táty fungovat, byli jsme na to vnitřně připraveni a chtěli jsme to tak. Chvíli jsem se pak cítila jako ta nejhorší dcera na světě, ale nakonec jsem prostě usoudila, že je to jeho rozhodnutí, má na něj plné právo, tak jako mám já právo na své rozhodnutí a že nezbývá nic jiného, než to respektovat a jít dál... Nyní po svatbě mám stále víc a víc pocit, že to takto asi mělo dopadnout. Ono totiž nešlo jen o nás dva, ale také o zbytek rodiny. Nejen moje máma s nevlastním tátou, ale také rodiče manžela vnímali s blížící se svatbou napětí a obavy a když můj táta ohlásil, že nedorazí, tyto obavy z nich spadly. Podle slov mojí mámy se až v tu chvíli s mým nevlastním taťkou opravdu začali těšit a obě naše rodiny si svatbu užili plnými doušky a bez starostí. A já taky musím říct, že kdyby můj táta na svatbě byl, zcela jistě bych stále přemýšlela, co se celé ty hodiny, kdy jsem byla zavřená na přípravách, zrovna děje ,,tam dole" mezi hosty, jestli je všechno v pořádku nebo je tam dusno a nálada na bodu mrazu. Takže ačkoli to bude znít možná hrozně, jsem ráda, že to takto dopadlo, protože jsme si náš den opravdu strašně moc užili a panovala úžasná a bezstarostná atmosféra. Až nyní, když už mám po svatbě, chápu rady typu ,,je to váš den a nenechte si ho ničím a nikým zkazit". Protože to tak opravdu je a je to velice důležité. U nás to byl risk, když jsme tátu pozvali a ten risk nemusel (a nebo také mohl, kdo ví?) vyjít, kdyby dorazil. Čím jsem si ale jistá je to, že náš den byl takto dokonalý a jen těžko by mohl být ještě lepší, kdyby to všechno bylo jinak... Proto bych závěrem chtěla říci, že pokud můžete, snažte se svoji svatbu naplánovat opravdu maximálně možně bez rizik, jež by mohly přinést negativní situace a zážitky. Protože tento den je opravdu zcela výjímečný a neopakovatelný, neskutečně rychle uteče a proto vážně nestojí za to si ho nechat kýmkoli a čímkoli kazit. Tak hodně štěstí a chladnou hlavu, pokud stojíte před nelehkými rozhodnutími a užijte si svůj den na 1000%!

Odpovědět

•

Diskuse pokračuje po 1 roce

•

marmorea marmorea

15.09.2020

já jsem si užila svoje...moje rodina se od zásnub úplně zbláznila. Máma mi ani neblahopřála k oznámení, koukla na prsten, řekla hm a to bylo vše. Od začátku byl všechno hrozný problém, že je to jinde než v mém rodném městě, že církevní, že jeho rodina je děsná, všechno pořád špatně. Předtím se vdávala sestra a celou dobu jsme všechny spolu krafaly o šatech, botách, výzdobě..se mnou se šlo jednou do salonu, to je pravda, ale od té chvíle se řešilo jen jak se na svatbu dostane děda. On sám byl úplně ok, že přijede vlakem, ale moje rodina pořád řešila že je to hrůza a že to musíme přeložit tak, aby to bylo tam, kde on žije, aby se mohl zúčastnit, obvinovali mě, že jsme to udělali naschvál a tak. Bylo to natolik neúnosné, že jsme svatbu zrušili. Pak jsme zabookovali nové datum na srpen (akorát jsme to trefili do korona pauzy), ale doma jsem to nikomu do poslední chvíle neřekla. Přípravy tedy proběhly v klidu, ale jakmile se to dozvěděli, tak zase....hrozné oznámení, proč jsem neřekla, aby mi ho udělala sestra grafička? no protože když jsem jí řekla před půl rokem, tak mě odmítla s tím, že na to nemá programy. proč máme tak levný dort? to bude hnusná suchá placka? ten účes je příšerný a nemoderní...a pořád dokola. byl i velký rodinný rozkol, když jsem zjistila, že si všichni myslí, že mě k oltáři povede děda, ale já už před rokem požádala svého kmotra. Byl z toho příšerný virvál, který nám úplně rozložil rodinu...Den před svatbou jsem zjistila, že sestra pojede těsně po obřadu na jinou svatbu, vůbec se se mnou nikdo nebavil, před obřadem mi nikdo z rodiny nepřišel nabídnout pomoc, o všechno se starali kamarádi...nakonec svatba samotná proběhla v pohodě, bylo to super, ale po svatbě se mě všichni chodili nenápadně ptát, co se stalo, že se naši s nikým nebavili, jen si tam sedli stranou spolu a udělali si mejdan bokem. Ale aspon se nehádali. Po svatbě máma před přáteli, kteří se ptali, jaké to bylo prohlásila, že nebýt naší rodiny, půlka svatby by nebyla...no, nejsi v tom sama. Vůbec nechápu, co se stalo, ještě loni bylo všechno v pořádku. Ale vím aspon, na čem jsem a že máme báječné kamarády, na které je spolehnutí.