Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Dokumenty, doklady a úřady

Příjmení - nechat si svoje, či přítelo a nebo obě dvě???

Profilova fotka
ahojk holky, já mám svatbu za necelé 3 týdny a řeším v sobě příjmení. už jsem na matrice teda vyplnila, že budu mít to přítelovo, ale pěkně jsem to obrečela.... nejprve jsem chtěla aby si vzal moje příjmení, ze začátku mu to bylo jedno, ale pak nevím proč nějak cuknul... pak jsem si říkala, že si nechám obě dvě, že to bude takové zvykací a třeba v budoucnu budu používat jen jedno společné.... z toho jsem pak ucuknula já, protože jsem se nechtěla otravovat se dvěma - vše podepisovat, představovat se atd.... JAKO VLASTNĚ NEVÍM CO CHCI, jak jsem zjistila :-). Ideální by bylo si nechat svoje příjmení a přítel aby měl také svoje příjmení, ale to mi bortí zase představu o tom "rodině". Nové příjmení mi přijde cizí, přijdu si jako kdybych měla být jeho sestra.... připadá mi to, že ztrácím svoji identitu..... Tedy ani jedna je 3 možných variant mi nevyhovuje. Píšu to sem záměrně, protože by mne zajímalo, jestli existuje taky takový člověk (holka), která by cítila stejně!? Mám pocit, že se přestávám těšit na svatu, protože mne volba příjmení hodně štve. :-(
Odpovědět
1
2 3
Profilova fotka
Tak já si to taky zatím neumím moc představit - skoro 30 let žiju pod svým jménem, odmaturovala, promovala na medicíně, měla první spoluautorství k knihách, přednášela a vše pod svým jménem, které se teď má ze dne na den změnit... Je to zvláštní, taky z toho mám obavy, ale rozhodně nee tolik, abych kvůli tomu brečela nebo se přestala těšit na svatbu. Moje příjmení nosíme v české republice už jen 5 členů mé rodiny a pomalu zaniká, takže i z tohoto důvodu je mi to líto. Ale cítím, že to k tomu prostě patří, nejsem až tak emancipovaná, abych chtěla po manželovi aby si vzal mé jméno (možná by mi to přišlo i divný) a sama 2 jména mít nechci a abychom jako manželé měli různá jména se mi taky nelíbí. Takže vezmu jeho a zkusím se s ním brzy sžít. Sice jsem 30 let žila s jedním jménem, ale třeba dalších 50 budu mít nové - a to je mnohem delší doba ;)
Odpovědět
Myslím, že je jasné, co chceš: chtěla bys, abyste se jmenovali po tobě, ale tvůj muž má s tím zjevně problém. :-) Asi ti tu většina holek bude psát, že si vzaly jméno po příteli, protože je ješitný apod., ale za sebe se přiznám, že osobně nechápu, proč jsou to vždycky ženy, co mají ustupovat. Nejvíc pak nechápu, když má muž vyloženě hloupé příjmení, ale kvůli ješitnosti si to hloupé příjmení vezme i žena (já měla kamarádku, která si kvůli ješitnosti muže vzala jeho příjmení a jmenují se teď Kecálkovi - jako pardon, ale ješitnost by mi za takové příjmení nestálo). Radím, promluv si o tom se svým přítelem. Do hlavy mu samozřejmě nevidím, ale tuším, že s tvým jménem jako takovým pravděpodobně problém nemá, ale bojí se reakcí okolí. Pokud se chcete jmenovat stejně, jeden z vás bude muset ustoupit. Nicméně pokud ustoupí on, neznamená to, že je míň mužný nebo že je to podpantoflák, jméno po ženě si vzalo hodně mužů. Znamenalo by to jen to, že jste se tak spolu dohodli. Takže komunikovat, komunikovat a komunikovat. A nebát se být případně jiní. ;-) Že muži obvykle chtějí po ženách, aby se přizpůsobovali, to nikomu divné nepřijde. Ale jakmile to má být muž, co udělá tento důležitý krok, tak je najednou oheň na střeše..
Odpovědět
Profilova fotka
@iivvuusskkaa A to je to jeho příjmení tak hrozné (třeba vulgární), tvoje tak úžasné, nebo to prostě jen nechceš? Přišlo by mi divný po něm chtít, aby si vzal moje příjmení (ale taky bude měnit občanku, aby mě v ní měl zapsanou). Nechat si každý vlastní příjmení - mysli na to, jak se budou jmenovat děti, budeš věčně odpovídat na dotazy o jejich příjmení. Přístup "připadala bych si jako jeho sestra" se mi zdá ujetý. A brečet, přestat se kvůli tomu těšit na svatbu nebo mít pocit, že ztrácíš identitu? Zkusila bych psychologa ;-)
Odpovědět
@kristynar Tak třeba zaniknutí jména já osobně vnímám jako adekvátní důvod pro to, aby si muž vzalo jméno po ženě. Stejně tak i to, že jsi publikovala pod svým starým jménem. Já tu budu asi za exota, ale fakt nepochopím, proč tolika lidem přijde divné nebo pobuřující, když muž udělá toto podle mého mínění gentlemenské gesto.
Odpovědět
@hanickaroj A to musí mít nutně její snoubenec vulgární příjmení, aby měla právo přemýšlet o tom, že by chtěla, aby se jmenovali po ní? Proč se tohle po mužích nikdy nechce?
Odpovědět
@simone5 @kristynar Třeba jako Masaryk :-) (i když já jsem konzerva a tohle vůbec neřeším, je mi to sympatické)
Odpovědět
Profilova fotka
@simone5 ono to jméno se mnou ještě nezanikne - mám bratra, takže jméno přežije, ale je nás čím dál méně, to je ale pravda. Ano, publikovala jsem pod starým jménem, ale jsem teprve v začátcích, ještě toho hodně opublikuji pod jménem novým. Jsem totiž relativně hodně tradičně založený člověk a příjmení po muži si vzít chci, akorát z toho mám i trochu obavy, jak se s tím ztotožním. Je taky pravda, že jsem se "celou pubertu" těšila až se vdám, protože jak je naše jméno unikátní (a složité), nikdo mu nerozumí, musím ho hláskovat, nikdo si ho nepamatuje a každý mi ho komolí, což je taky únavný... :) Takže já už jsem rozhodnutá ;)
Odpovědět
Profilova fotka
Úplně tě chápu, mě čeká svatba až v příštím roce, ale hlavu si s tím lámu už od doby, kdy mě přítel požádal o ruku. Svoje příjmení prostě miluju. Všechno co buduju, buduju pod touhle značkou a najednou se mám jmenovat jinak? U nás asi nepřipadá v úvahu aby si partner vzal moje jméno. Obávám se, že by nás jeho rodiče vydědili, což by byla velká škoda, protože to jsou úžasní lidé. Osobně to řeším tak, že si chci nechat svoje jméno a teprve až budu vědět, že jsem těhotná, tak si buď přiberu nebo úplně změním. To už bude kvůli dětem a bude mi to připadat asi praktičtější. (Pevně v to doufám.) Budeme se brát nějaký ten měsíc před státnicema, tak mi to do ruky naštěstí dává trumf, že by to bylo pro školu moc papírování a nebude čas na obcházení bank, pojišťoven a tak...
Odpovědět
Souhlas se @simone5 . Jinak já jsem z toho též lehce rozpolcená- zezačátku jsem se na nové příjmení těšila, jelikož moje rodné příjmení je velmi rozšířené a ani křestní nemám úplně nápadité, takže mě lákalo nové příjmení, které nosí všeho všudy 20 lidí v republice. Ale čím víc se to blíží, tím jsem z toho více nesvá, a to hlavně kvůli tomu jmennému odpoutání od své rodiny. Jako chápu, že nová rodina atp., ale přece jen, rodiče máme jen jedny, že. Co se týče toho, že by se můj nastávající měl jmenovat podle mě, o tom jsem neuvažovala s ohledem na četnost obou příjmení, ale jinak souhlasím s tím, že to nemusí být nutně žena, která se vzdá svého jména. Stále se to bere automaticky, ale proč? Jsou to všechno jen pozůstatky ekonomického podmanění ženy, což ovšem už jaksi neplatí. @iivvuusskkaa Být tebou, promluvila bych si se snoubencem, určitě to pochopí. Koneckonců, když si necháš příjmení svoje, sice to spousta hlupáků bude chtít dokola rozebírat a ptát se proč, ale chytrejm to stačí říct jednou a koneckonců, co je komu do toho? Jen by pak asi bylo jistější mít zapsanýho manžela v občance (pokud se to v těch nových vůbec dá uvést), abys s tím neměla problém a nemusela se v nějakých situacích prokazovat oddacím listem :). Určitě nemá cenu se tím stresovat natolik, aby to zakalilo celou svatbu.
Odpovědět
Profilova fotka
příjmení není vulgární, ani moje není nijak úžasné...... psychologa asi zkoušet nebudu :-), není na to čas.... každopdáně moc děkuji za vaše příspěvky..... mám kamarádku, jednu z nejlepších, která se vdává o týden dříve a tohle neřeší, těší se na nové příjmení. přítel mi na to řekl, ať si to udělám jak chci já, že to je moje rozhodnutí..... ale problém je v tom, že já nevím jak to chci!! proto to sem píšu, proto mne zajímají názory ostatních, zda to má někdo taky tak v osobě dané, že je z toho nesvůj.... Ano, řešila jsem to od začátku, co mne požádal o ruku.... občas se mne na to ptal, jak jsem se rozhodla, co napíšu do papíru na matriku.... a do dneška jsem mu nedokázala odpovědět, co tam chci napsat. Papíry jsou ted už odnešené, přikývla jsem na to, že budu po něm... napsala jsem to a bulila jsem tam jak želva (jsem tim i šokovala paní matrikářu - tak mne by to též šokovalo, kdybych byla na její pozici, což chápu).... bolí mne to u srdce a mám pocit, že ztrácím sama sebe, svojí identitu. Chápu, že ne všechny tohle řeší.... proto to sem píšu, tyhle své pocity, protože mezi svými přáteli nemám člověka, co by t měl stejný jako já..... přítel se mne snaží říkat, že budeme rodina, že je hrdý na to, že tento krok dělám, že si toho váží atd.... ale mám strach, že až tam budu říkat to "ano", tak že to psychicky nevyržím a rozbulím se tam jak želva a nepůjde to zastavit...... jako chápu, že některé se nad tímto pozastavíte a budete kroutit hlavou... já sama nad sebou také kroutím hlavou.... a říkám si, proč nemohu být "normální"...... měla bych to lehčí vše, že...
Odpovědět
Profilova fotka
já teda ani na minutu neuvažovala, že si svoje nechám - sice nás taky moc v republice není, ale mě se strašně nelíbí a odjakživa ho nemám ráda :-D ale přítel říkal, že kdyby nebyl jedináček a tím pádem by nebyl nikdo pokračovatel jeho jméno, to moje by si klidně vzal, páč je takové echt české :-D a on má německý :-) ale já se těším až se přejmenuju :-D kamarádka se vdává týden přede mnou, už mají dceru, která se jmenuje po tátovi, ale ona si příjmení nechá - nechce se ji řešit ta strašná administrativa ohledně výměny dokladů...což chápu, na to se teda taky netěším...přítel to prej napřed moc slyšet nechtěl, ale nakonec nad tím mávl rukou - je to přeci JEN jméno nic vic :-) jsou důležitejší věci :-)
Odpovědět
@iivvuusskkaa A nebylo by tedy nejlepší nechat si skutečně příjmení obě a přetrpět trochu nepohodlí při vyplňování formulářů (upřímně, kolik toho za život je?) V běžných záležitostech přece můžeš používat příjmení jedno, třeba to manželovo, aby vždy nenásledovalo vysvětlování, podpeisovat se asi též nemusíš oběma, ne? A to svoje budeš mít dál, občas to někam holt vyplníš oboje, přijde mi to rozhodně jako menší ústupek manželství než se hroutit z představy, že přijdeš o své příjmení..
Odpovědět
Článek se načítá
@iivvuusskkaa Já měla to štěstí,že jsem si našla ženicha s příjmením,které se mi hrozně líbilo,ještě než jsem poznala manžela. Musím ale říct,že ze začátku jsem si připadala jako někdo cizí,bez identity. Ale brzo jsem si zvykla,a mám pocit jako bych to příjmení měla od narození:-)
Odpovědět
@iivvuusskkaa Já jen moc nechápu, co vlastně řešíš. Zjevně ses s tím nesmířila a já osobně nechápu, proč se automaticky předpokládá, že se s tím musíš smířit a že ta tíha padá na tebe. Tak co si sednout s přítelem, probrat to znovu a zvážit tentokrát variantu, že by si on vzal příjmení tvoje? Tady všichni píší, jak si máš nechat svoje nebo si vzít dvoje, ale co takhle to neřešit sama a otevřít tu otázku se snoubencem? Mně prostě pořád hlava nebere, proč se předpokládá, že buď si musíš změnit jméno, nebo jsi divná. A že když to řešíš, tak je to na psychologa. Prosím?? Jménem se ti mění identita - to je docela dobrý důvod k zamyšlení. Mně teda nepřijde divné, že by sis přála mít jméno společné, ale to tvoje. A nemyslím, že k tomu musíš mít extra důvody. Chlapi ho taky nemají, ale to samozřejmě nikdo neřeší. Já jen nechápu, proč tohle neproberete se svým snoubencem a normálně nezvážíte i variantu c, tedy že by si on vzal tvoje příjmení a ty by sis pro změnu vážila jeho a byla na hrdá na něj. Hm? ;-)
Odpovědět
@laka_lacenda Hele, já taky ne, protože jsem měla naprosto debilní příjmení a navíc jsem nechtěla být pokračovatelkou naprosto debilního rodu. :-D Na druhou stranu ale u nás proběhla regulérní debata o tom, jaké jméno poneseme a manžel zvažoval i variantu, že bychom se jmenovali po mně. Proto mě tady zaráží ta naprosto sexistická debata a rady typu "navštiv psychologa". Bože, kam se poděla emancipace? To jsou všechny ženy v ČR tak nesvéprávné, že automaticky přejímají mužovo příjmení, i kdyby se měly jmenovat Blábolová, Holubožroutová nebo Pindová?
Odpovědět
Mám upně stejný pocit :( a to že bysme si vzali moje jméno necce ani slyšet. Oni by to nechtěli, ale když to nechceme my, tak jsme za hysterky.
Odpovědět
Já se tedy na nové těším :-) Nějak to k tomu prostě patří, nikdy mě nenapadlo, že bych si snad měla nechávat svoje nebo bychom se jmenovali po mně. Těším se, až budou všichni vědět, že patřím k němu, že jsem JEHO žena. Můj snoubenec je v tomhle ješita, to ne, že ne. Jednou mu to ze srandy nadhodila jedna z mých sester (brácha je totiž jediný pokračovatel rodu, jinak máme v rodině holky), že bychom se mohli jmenovat po mně, aby rod měl větší šanci na přežití - a moc se na to netvářil ;-) A přijetím jeho příjmení si nepřipadám nesvéprávná nebo málo emancipovaná. Ale mně obecně přijde emancipace občas až přehnaná, tak asi nejsem dobrý příklad :-)
Odpovědět
Tak ja mam ''stesti'' v tom, ze se mi moje nove prijmeni strasne libi a od svatby mam pocit, ze se tak jmenuju cely zivot.. s puvodnim prijmenim jsem se nikdy nezzila presto, ze jsem ho nosila cely zivot.. zkratka mi nevadilo se ho vzdat a prijmout nove, ktere dle meho nazoru lepe ladi k memu krestnimu jmenu. Ale kdybych z toho byla spatna a chtela si nechat svoje prijmeni, tak souhlasim se @simone5, poresit to s pritelem a probrat variantu, ze by si on vzal tvoje prijmeni. Nepripada mi normalni, ze si zena automaticky vezme muzovo jmeno i za cenu toho ze je z toho nestastna.
Odpovědět
Profilova fotka
@simone5 "Navštiv psychologa" nebylo kvůli emancipaci, ale kvůli tomu, že jaké to v ní vyvolává pocity. Možná by totiž přišla na to, proč plánovanou změnu obrečela a přestala se kvůli tomu těšit na svatbu. To přece jen běžné není a musí to mít nějaký pravý důvod. A k argumentům o emancipaci - rozhodně si nepřipadám nesvéprávná, když převezmu přítelovo příjmení. Jen prostě nemám ráda "feministický fašismus", kdy ženská musí všem a za všech okolností dávat najevo, jak je emancipovaná. Ano, zaplatím si za sebe v restauraci a podobně, ale nesmí to být feminismus za každou cenu. Pod svým jménem publikuju osm let, trvalo dlouho, než jsem ho dostala do povědomí lidí, se kterými potřebuji spolupracovat, a chvíli jsem uvažovala, že bych po svatbě dál psala pod svým současným příjmením, ale pak jsem to zavrhla. Prostě stejně jako při přechodu do jiného zaměstnání všem pošlu mail - změňte si ve svém seznamu mé jméno.
Odpovědět
Profilova fotka
Pindová nebo Šourková bych se teda fakt jmenovat nechtěla :-D Beru si příjmení svého nastávajícího, ačkoli moje současná kombinace jména a příjmení je v republice unikátní. Po svatbě nebude. Moje máma se znovu vdala a jmenuje se jinak. Tchyně se znovu vdala a jmenuje se jinak. A to byl původně jeden z hlavních důvodů, proč bych si ještě před pár lety nechávala svoje původní příjmení - nechtěla jsem se jmenovat stejně jako tchyně, ačkoli je to jinak fajn ženská. Zároveň bych ale nechtěla, aby si můj muž vzal moje příjmení. Je to něco mého a on do mé původní rodiny prostě nepasuje. S tím smířením, zvykem na původní jméno - možná to může souviset i s věkem. Jedna známá se vdávala ve 35 letech a trvalo jí fakt dlouho než si zvykla. V tomto ohledu sňatky těsně po dvacítce dříve měly něco do sebe :-D Pokud se někdo z vás zajímá o duchovní vědy a pavědy, možná narazil na tzv. sedmiletí. Na konci 4. sedmiletí, tedy zhruba ve 28 letech, je zformováno Já člověka. Může být Já prostě příliš srostlé se jménem? Materialisté prominou. K pozdějším změnám příjmení - doporučuju řádně prostudovat Matriční zákon, o tomhle případu se zmiňuje § 70. Nové občanky nejen, že neumožňují zapsat partnera ani děti, ale nemůžete do nich uvést ani jméno za svobodna. Stav, tedy svobodná/vdaná, je údal volitelný.
Odpovědět
@hanickaroj Jasně, žena nesmí za každou cenu být emancipovaná, ale že někteří chlapi (jak zaznělo i zde) jsou "fašističní sexisté a ješitové", to nikomu nevadí. Nebavíme se tu o placení kafé, ale o změnu jména. Myslím, že tato debata není o tom dávat za každou cenu najevo emancipaci, ale o legitimitě diskuzí na téma změny jména. A mně jen udivuje, že spoustě lidem přijde v pořádku, že si spoustu žen automaticky bere mužovo příjmení (ať je jakékoli), ale když to má být naopak, je z toho najednou téma, to je celé.
Odpovědět
Omluvte teď filosofickou vložku, ale chtěla jsem poukázat na to, že v životě ženy je až příliš mnoho změn a nikomu to nepřijde divné: žena se vdá, vzdá se svého jména, obíhá úřady, zvyká si na novou identitu...nikomu to nepřijde divné. Žena otěhotní, život se jí obrátí vzhůru nohama, ale většině mužů se nezmění nic...opět to nikomu nepřijde divné. Muži dál chodí do hospody, dál pracují na své kariéře a ženy chudnou a pokud se manželé rozvedou a do důchodu zůstane žena sama, má pak kvůli tomu i menší důchod. A každému to přijde normální, ale hlavně moc nemluvme o emancipaci, ať nezníme jako ty "fašistické feministky". Chtěla jsem tím jen říct, že podobné diskuze a dilemata, která řeší tazatelka, jsou naprosto legitimní a svatbou teprve začínají. Nevím, proč bych měla brát něco automaticky jen proto, abych někomu nezněla moc emancipovaně. Mně nevadí být emancipovaná.
Odpovědět
Tak tohle řeším taky...jen s tím rozdílem, že já si odmítám měnit příjmení. Nechápu, proč bych to vůbec měla dělat a bere se to tak automaticky. V některých zemích si ženy příjmení nemění. Přítel to taky odmítá přijmout, že bych se nejmenovala po něm, původně jsem uvažovala, že bych si nechala obě, ale jelikož už mé příjmení se nevejde do kolonek, tak dvě jsou nesmysl. A jestli s tím nebude souhlasit, tak si ho nevezmu. Mně je i celkem jedno, že to příjmení má pár lidí v republice a je šlechtické, ale že bych měla úplně změnit svou identitu. Jmenuju se tak 28 let, nechápu důvod, proč bych to měla měnit. Navíc mám syna, který se jmenuje po mně - a to se bude jako jediný v rodině jmenovat jinak? Jestli si nechceš měnit příjmení, tak se nenech nikým zvyklat. Těm chlapům by se taky nelíbilo měnit si příjmení...
Odpovědět
Profilova fotka
Tak jednou uz se vdavam za muze meho zivota, tak proc se cukat kvuli prijmeni? Mne zas prijde divny,kdyz manzele maji jina jmena.Co potom deti, po kom dostanou prijmeni? Po matce co si to vydupe nebo po otci? Mozna to chapu v pripade Kristyny, kdy prednasela, mela nejaky publikace pod svym jmenem,ale jinak moc ne. No a co, ze jsem do svatby nekolik let mela jiny prijmeni, to ze se prejmenujete vas prece nezmeni ani vasi identitu.
Odpovědět
taky jsem řešila, nechala jsem si obě a používám jenom svoje rodné:)
Odpovědět
Já velmi dlouho váhala, v naší rodině jsme samé ženy, naše příjmení už má jen taťka, babička, mamka a sestra. Ale rozhodla jsem se, že si svého partnera vezmu a to i s jeho příjmení. I když se mi příjmení nelíbí a ještě než jsem ho poznala, hrozně se mi to příjmení nelíbilo... No ale naše děti se stejně budou jmenovat po něm a já bych si připadala jako cizí. Vysokou jsem končila pod starým příjmením a tím vlastně skončila i první etapa mého života. Teď si připadám jako nový člověk a když se představuju do telefon, mám pocit, jako bych lhala :D
Odpovědět
@kkacca87 kdyby mi to pak nezabralo dva řádky, tak bych to taky tak udělala :D Někdo k příjmení vztah nemá, někdo jo a proč se pak do něčeho nutit? Jak to dělají nevěsty s dětma, hlavně jedním - to se pak to jediné dítě jmenuje jinak? To by mi vadilo víc...
Odpovědět
Profilova fotka
@amywiel můj věk je necelých 33 let... také si myslím, že kdyby to bylo ve 20ti letech, tak to asi neřeším, že jsem už moc dospělá na změnu, či zžilá se svým jménem
Odpovědět
@katzchen vsadím se, že nemáte delší s jménem to mám na 28 písmen:) ale prostě používám jenom jedno, takže je to jedno:)
Odpovědět
Profilova fotka
@simone5 to o té filozofické vložce jsi napsala moc krásně!!! cítím to tak jak píšeš, zkrátka moc změn...... jen se necítím nijak emancipovaná nebo feministická, ale je fakt, že pár lidí si to o mne myslí, protože vybočuji ze standardních (zažitých) pravidel díky tomu, že řeším příjmení; budování kariery, otázkou kdo půjde v případě potomků na rodičovskou dovolenou atd.... - zkrátka, to co dříve moje mamka brala jako automatickou věc, tak já to neberu automaticky, že to musím také dělat tak.....
Odpovědět
1
2 3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?