Svatba byla krásná, nezapomenutelná... Vše vlastně začalo již ve 4 ráno, když ženich spolu se slovenskými svatebčany vyjeli směr ČR. Kolem 6 hodiny ranní jsem navštívila za doprovodu kameramana kosmetičku a kadeřnici. Poté, co jsem přijela domů, js…

Svatba byla krásná, nezapomenutelná... Vše vlastně začalo již ve 4 ráno, když ženich spolu se slovenskými svatebčany vyjeli směr ČR. Kolem 6 hodiny ranní jsem navštívila za doprovodu kameramana kosmetičku a kadeřnici. Poté, co jsem přijela domů, jsem se za pomoci své sestry a svědkyně převlékla do svatebních šatů. To už jsem slyšela přijíždět "manželovo" auto, ale především autobus, ze kterého za doprovodu harmoniky a zpěvu vycházela moje "budoucí" rodina. Honza si mě musel vykoupit. Nejdříve nabízel 200,--Kč, nakonec musel alé mým sourozencům doplatit ještě krásných 3800,--Kč :-) Po přivítání se všemi následovala na naší zahrádce "odobierka" - slovenský zvyk, kdy pokleknete před svoje rodiče a poděkujete za výchovu, lásku, péči. Protože jsme věřící, svatební obřad jsme měli v kostele. Stejně jako moje rodiče, i nás oddával můj prastrýc. No a pak už následovala hostina, focení, zábava. Myslím, že žádná svatba se neobejde bez nějakého trapasu - stejně ani naše. Já jsem se špatně podepsala, manžel mi navlékl svůj prstýnek :-)) Naše svatba byla protkána slzami jak radosti, tak smutku. Slzami radosti proto, že se vdávala první dcera, první vnučka. Slzami smutku proto, že pár dní před svatbou jsme se dozvěděli, že můj dědeček je velmi vážně nemocen a umírá. Na svatbu ale přišel, byl tam s námi, na zahradě nám dal požehnání a v kostele nám tiskl ruku a přál nám do života hodně lásky. Jsem šťastná, že mě jako svoji nejstarší vnučku viděl zářit ve svatebním...... a doufám, že byl na mě ten den pyšný. Po příletu z Kanárských ostrovů - ze svatební cesty, jsem mu vložila do rakve svatební fotografii, rozloučila se s ním a za vše, co pro mě udělal jsem poděkovala. Na závěr bych chtěla poděkovat svým rodičům, protože toho pro mě a Honze udělali opravdu hodně, abychom měli tak nádhernou svatbu a svému strýci, panu děkanovi, že nás oddal a také nám pomohl se zařizováním určitých věcí.