Svatební den byl krátký, hektický, ale ve výsledku krásný. Užívala jsem si to, na nic nemyslela, jen vychutnávala přítomný okamžik. Nejlepší bylo focení, to byla skvělá relaxace po všech těch starostech. Taková malá odměna. :-) Fotil nás kamarád ž…

Svatební den byl krátký, hektický, ale ve výsledku krásný. Užívala jsem si to, na nic nemyslela, jen vychutnávala přítomný okamžik. Nejlepší bylo focení, to byla skvělá relaxace po všech těch starostech. Taková malá odměna. :-) Fotil nás kamarád ženicha, jeho fotky jsou nádherný. :-) Den jsme začali příjemnou snídaní a já ještě dozdobovala poslední detaily - ozdobila jsem si vchodové dveře i zábradlí vedoucí k našemu bytu. Pak ženich se svědkem odjeli do restaurace, kam vezli ikebany a dorty a vůbec všechnu dekoraci, co jsme si pro ně připravili. (V restauraci nás pochválili, že takhle detailně připravenou svatbu tam ještě neměli. :-) To vše jen díky beremese.cz!) Já s mamčou jsme pak šly ke kadeřnici a na líčení, trvalo to přes dvě hodinky. Doma se mezitím sešli všichni hosté, takže začalo být velmi těsno. Já se ve čtyři hodiny vzpamatovala, že bych se vlastně měla už přece oblékat do šatů :-), zatímco ženich ještě stále pobíhal mezi hosty. Nakonec jsme přecejen v pět vyjeli. Po pár metrech si naštěstí svědkyně (má sestřička) vzpomněla, že vlastně nemá kytici! A ani maminky je nedostaly! Takže otočka zpět, konal se předčasný únos nevěsty, kolona vesele pokračovala dál k radnici, zatímco my se vraceli pro kytky. :-) Všichni vystoupili před radnicí a čekali na nás. Začali si dělat srandu z ženicha, že si to nevěsta přecejen rozmyslela. :-) Ale nerozmyslela a ženich to věděl (volala jsem mu, že se vracíme :-)). Dojeli jsme tak akorát, ještě jsme čekali, než nás přijali a pak začal obřad. Musím pochválit pana varhaníka, dodali jsme mu své noty a vše ochotně a krásně zahrál přesně podle našeho přání. Všechno jsem to vnímala jako ve snu. Jakoby se to dělo někomu jinýmu. :-) Po obřadu jsme se šli fotit, jak už jsem psala shora, bylo to moc příjemné. A ještě o to víc, že jsme v parku nalévali slivovičku. :-) Před obřadem jsem panáka ani nestihla a ani na něj neměla chuť, ale v tom parku mi fakt přišel k chuti, připadal mi to jako nejlepší panák mýho života. :-))) Po skoro dvouhodinovém focení (máme přes 1500 fotek) jsme odjeli na hostinu, kde nás čekala nádherně prostřená svatební tabule. Opravdu si na tom dali záležet! Následovala výborná polívčička a hlavní chod a pak volná zábava s tancem, přerušená snad jen grilováním na terásce. Z hostiny jsme odjížděli kolem půl třetí a spát šli až ve čtyři ráno. Doma se mi při zjištění, že už je to vše za mnou, že se musím odstrojit a jít spát, začaly koulet slzy jako hrachy. Manžel mě utěšoval, že to tak prostě chodí, že všechno v životě pomine, ty hezké okamžiky, ale i ty ošklivé a že je to vlastně taková naděje. A že se prý budeme společně těšit na další krásné okamžiky v našem společném životě... Ještě bych na tomto místě chtěla poděkovat především mé mamince a sestře za skvělou pomoc, protože bez nich bych celý ten den nezvládla. Obě se příkladně staraly o hosty, a to tak, že na sebe neměly skoro vůbec čas, což mě velmi mrzí, ale bohužel stalo se. Takže ještě jednou - moc a moc díky!