Tak a je tu ten okamžik kdy mám popsat ten náš den D :-)). Když jsem si před svatbou pročítala co tu píší jiné nevěsty, říkala jsem si, co asi já napíšu až to bude za námi. A nejspíš se nebudu od mnohých lišit, když napíšu, že krásné, jedinečné, …

Tak a je tu ten okamžik kdy mám popsat ten náš den D :-)). Když jsem si před svatbou pročítala co tu píší jiné nevěsty, říkala jsem si, co asi já napíšu až to bude za námi. A nejspíš se nebudu od mnohých lišit, když napíšu, že krásné, jedinečné, ale straaašně moc ryhlé. Celou svatbu jsme si chystali sami, takže na nějaký stres nebyl vůbec čas, ještě den před svatbou jsme naváželi veškeré občerstvení, pití atd..k poděbradskému jezeru, kde se konala svatební párty:-)). Pořád jsem si říkala, že jsem v klidu a že nechci mít ten divný pocit v břiše a stresovat se z něčeho tak krásného. Jaké bylo moje překvapení, když jsem se ráno v 5 hodin vzbudila a ten divný pocit v břiše opravdu byl. Srdíčko mi tlouklo tak, že muselo být slyšet i k sousedům:-). Ale proč? V hlavě jsem byla v klidu, ale tělo neposlouchalo. Vstala jsem a šla jsem ještě vyžehlit ženichovu košili, aby byla pěkně připravená na obřad, světe div se, ale zvládla jsem vyžehlit celou hromadu prádla, která mi tam ležela:-)), ale tak skvěle jsem se odreagovala a musela se smát, že ve sůj svatební den žehlím:-)). Pak už přijel můj úžasný kamarád a odvezl mě ke kadeřnici a ke kosmetičce, tam už to vše bylo tak rychlé, že nějaký stres byl opravdu pryč a já už se těšila na ten okamžik. Když jsem se vrátila, už u nás byla banda známých a kamarádů, má skvělá maminka to tam všechno obstarávala a já se mohla věnovat přípravám. Najednou ten čas tak strašně letěl, že už jsme skoro nestíhali. Oblíkla jsem se do šatů a ze strachu aby je na mně zapli jsme zapomněli dát pod ně spodnici, takže hold na některých fotkách nejsou tak nadýchané.. Svatební kolona aut měla za úkol ujet 14 km, hned při výjezdu od nás ulítl klobouk ze ženichova auta, takže se v poli ještě sbíral klobouk:-)). Při příjezdu jsem si připadala opravdu jak princezna, jela jsem ve svém autíčku, ve svých vysněných šatech vzít si svého vysněného prince..,opravdu nádherný pocit!!! Při příjezdu jsme zjistili, že doma zůstaly svatební bublifuky, tak dva super kamarádi nasedli do auta a frčeli zpátky, stihli to a já jim za to moc děkuji!!! Pak už to bylo jen a jen krásné..., strašné vedro, takže i dost náročné, ale všichni jsme to zvládli. Opravdu nelituji jediné věci, jsem ráda, že se náš Den takhle povedl a všem, kteří tam s námi byli moc děkujeme!!! Opravdu největší poděkování patří mé skvělé kamarádce a svědkyni Terezce, bez které by ta svatba snad ani nebyla. Děkuji Ti Tery za vše, Tobě i celé Tvé rodině, za roztomilé družičky, za vynikající gyros a za bezvadnou tchýni, díky které jsem se na oslavě nemusela o nic starat. Zatím jen pár foteček, zbytek doplním postupně:-)