Říká se, že čas hrozně letí. Taky se říká, že to nejlíp poznáte na dětech, jak vám úplně rostou před očima. Souhlasím a podepisuju v plným rozsahu. Já si to ale uvědomila z docela jinýho důvodu. Doma už zase kvete moje malá soukromá Provence. A to znamená jedno. Od naší svatby už uběhnul rok! Mám ještě v živý paměti, jak jsem vloni levanduli doslova vytahovala očima a modlila se, aby vykvetla včas a já ji mohla přimíchat do kytice i květinový výzdoby. Tenkrát to bylo teda o fous. Letos? S přehledem! A mě to postrčilo k počítači s nápadem, něco vám k tomu ročnímu výročí o naší svatbě napsat. Třeba si taky (asi hlavně dámy) zavzpomínáte na svoji svatbu. Možná o svatbě teprve uvažujete nebo přemýšlíte, zda se vůbec brát, jestli to má cenu. Má. Pro nás tedy určitě mělo.
V našem případě to byl, možná paradoxně, Honza, kdo chtěl velkou svatbu se vším všudy. Já byla toho názoru, že když jsem se nestihla vdát do čtyřiceti, tak rozhodně teď „na starý kolena“ nebudu někde šaškovat v bílejch šatech. Taky jsem se mohla vymlouvat na kojení. Přece když už, tak bych se ráda na vlastní svatbě aspoň napila… takže pár let života na svobodě jsem ještě uhrála. Jenže pak jsem se jednou podívala do občanky. Byl začátek adventu, všude klid a mír. Já zaostřila na datum platnosti dokladu a zjistila, že nejpozději v půlce června budu muset tak jako tak na úřad pro novou. Tedy jsem to nakonec byla já, kdo téma svatby vytáhnul zpět na denní světlo. Dobře, možná trochu svérázně, s občankou v ruce:
Honzi? Občanka mi propadne 16. června. Takže si mě buďto stihneš vzít do tý doby a já si vyřídím občanku s novým jménem, nebo si prostě nechám udělat novou občanku se starým jménem. Počítej pak ale s tím, že ji hned tak měnit nebudu…
Dodnes se tomu smějeme a Honza tvrdí, že to bylo ode mě naschvál. Plánoval se vzít někdy koncem léta a před tím udělat s klukama pořádnou rozlučku na Mácháči. Hmmm, tak to mu nevyšlo, no : )
Prvotní myšlenku na komorní svatbu jen za účasti svědků Honza od počátku nesdílel. Já ji taky bleskurychle opustila. Že by mě můj táta nemohl vést k oltáři a já si s ním nezatancovala sólo? Tak to tedy ne.
Styl svatbyStyl ovlivňuje celkovou atmosféru svatby a měl by vám perfektně sednout a souznět se zvoleným místem i okolím, kde se pak budete fotit. Musíte se v tom oba cítit dobře a nemuset se nějak násilně stylizovat do něčeho jen proto, že je to třeba zrovna in. My chtěli svatbu uvolněnou, pohodovou. I vzhledem k počasí jsme nechtěli sebe ani svatebčany šněrovat do sak a kravat, obřad měl být venku na louce, dort nahatej a já chtěla jít bosa. To jsem si pak teda rozmyslela a obula letní kožený křusky. Moje svědkyně po shlídnutí fotek zamýšlenýho outfitu prohlásila – že je to tak trochu venkovskej punk – a to nám přesně sedlo, to jsme my. Teda nemyslím pankáči, ale jsme s Honzou oba z vesnice a na venkově, v přírodě je nám nejlíp.
Jakmile jsme si hrubě ujednotili představu, byl čas vyrazit na obhlídky míst. Oba jsme byli pro svatbu v přírodním, venkovském stylu a s ohledem na to jsme zúžili finální výběr na dvě lokace. Nakonec vyhrála moje milovaná Hliněná Bašta v Průhonicích. Místo nám vyhovovalo ve všech ohledech a navíc tam mají šikovnou Báru. Ta má svatby v malíčku, všechno si vezme na povel a se vším vám pomůže. To rozhodlo. Někdo si třeba najme agenturu, někdo svatebního koordinátora, někdo zapřáhne rodinu a kamarády. Já měla Báru a ve svatební den sklenku prosecca v ruce a nohy na stole.
Když jsem před chvílí napsala, že jsem ve svatební den popíjela s nohama na stole, neznamená to, že jsem při přípravách nehnula prstem. Naopak. Kdo mě zná, ví, že jsem tvořivá. Takže, i když v Baště mají krásnou dekoraci, já si to chtěla vymazlit a tak jsme si toho vyrobili dost navíc sami s Honzou. Počínaje rustikálními ukazateli, přes girlandy, nápisy, svatební knihu hostů, zasedací pořádek a očíslování stolů, až po řadu menších či větších srdcí z březovýho proutí. Zajistila jsem si oznámení, jmenovky a tištěné menu, aby to hezky ladilo. Tohle vám samozřejmě v Baště umí připravit sami, ale já byla doma s Johankou a tak jsem na to ten čas i elán a hlavně chuť měla.
Ten jsme chtěli pod širým nebem. V Baště mají malou „svatební louku“ hned za restaurací. Značka ideál. Slavobránu Bára nazdobila krásně v duchu celé svatby. Naše malá Johanka ten den slavila třetí narozeniny. To jsme jí zatajili. Snad nám to jednou, až to zjistí, promine. Taky jsme po ní o jejích narozeninách chtěli „práci“. Ta nám to jednou vytmaví. Měla na naší svatbě důležitej úkol, šla za květinovou družičku. Jak sama roztomile, zkomoleně říkala: „jsem růžička květinová“. Košíček s okvětními lístky byl památeční, po babičce. Měla ho na prvním svatém příjímání. Johanka ten úkol zvládla na jedničku. Před obřadem jsme chvíli čekali na signál, že můžeme vyrazit. To bylo jediných pět minut, kdy jsem ji zažila nehnutě stát : )
Tak tady jsme se s Honzou shodli na první dobrou. Sice nejsme žádný introverti, ale takovou tu společenskou zábavu úplně nemusíme. Ani jsme to nepovažovali za nutný. Obřad začínal až později odpoledne a pořád se něco dělo. Hosty jsme nechtěli rozdělovat na ty, co jdou na oběd a ty ostatní – všichni šli na hostinu. Prakticky nebyly prostoje nebo chvíle, kdy by se někdo nudil. Takže jsme kromě muziky připravili jen fotokoutek s instaxem a knihu hostů. To se nám moc osvědčilo a vřele doporučujeme. Fotky z „polaroidu“ jsou krásný, lidi se vyblbnou a zabaví, zatímco s ženichem zmizíte na hodinku na focení. A hlavně, máte další pěknou památku. Jo abych nezapomněla. V Baště mají hned pod terasou rybník a na něm pramici na projížďky, což se taky hojně využívalo…
Fotografa jsme dostali od mojí svědkyně jako svatební dárek a předem jsme ho společně vybírali. Stylem focení se nám moc líbil Pavel Šidla. Při procházení jeho portfolia a fotek z podobně zaměřenejch svateb mi bylo jasný, že je to přesně ono. Byly tak svěží. No prostě jak nědělní ráno v létě na venkově. Dýchala z nich naprostá pohoda. Už během focení svatebních příprav jsem věděla, že jsme měli šťastnou ruku. Tenhle milej, skromnej kluk je naprostej profík. S foťákem se dokáže pohybovat nenápadně, jako by tam ani nebyl. Je prostě neviditelnej. Přitom mu neunikne nic a když pak dostanete fotky do ruky, nestačíte se divit, kde všude byl a u čeho se nachomejtnul.
Fotograf: https://pavelsidla.cz/
Místo: https://www.hlinenabasta.cz/
Celý článek jsem sepsala i s dalšími fotkami zde: http://colorsoflowcarb.cz/clanky/nase-svatba-to-uz-vazne-ubehnul-rok/