Milovat znamená....
Bylo to rušné ráno. Asi v 8:30 dorazil do nemocnice postarší pán, kolem 80ky, aby mu doktoři odstranili stehy z jeho palce. Řekl, že spěchá, protože má schůzku v 9:00, a tak ho sestra doprovodila na místo k sezení pro pacienty, protože věděla, že si na zákrok počká aspoň hodinu.
Právě jsem se díval na hodinky, když jsem si všiml toho pána jak sedí a čeká. No a protože jsem nebyl zaneprázdněn žádným pacientem, měl jsem čas posoudit jeho zranění a odstranit stehy. Zranění se dobře přeléčilo a tak jsem od hlavního lékaře dostal vše potřebné k odstranění stehů.
Zatímco jsem se staral o jeho rány, zeptal jsem se ho, jestli má dnes schůzku ještě u jiného lékaře na těch 9:00, když tak spěchá. Odpověděl mi, že se nechystá k žádnému dalšímu lékaři, ale potřebuje jít ještě do pečovatelského domu na snídani s manželkou. Tázal jsem se ho tedy na její zdraví. Řekl mi, že tam je manželka teprve chvíli, protože onemocněla Alzheimrovou chorobou. Stále jsme si povídali a já se po chvíli zeptal, zda se manželka bude zlobit, když na schůzku dorazí s malým zpožděním. Odpověděl mi: "manželka už dlouho neví, kdo vlastně jsem. Trvá to už pět let.". Byl jsem překvapen a zeptal se: "A vy tedy každé ráno za ní chodíte, ikdyž ona sama neví, kdo jste?" Ten starý pán se usmál, vzal mě za ruku a povídá: "Ona mě sice nezná, ale já stále vím, kdo je..."
D