Nevěsta Eliška: Netradiční a barevné svatební šaty okouzlily všechny hosty

Eliška a Jakub, červenec 2020, úžasné prostory Chateau Třebešice. Víc nepotřebujete vědět, víc si prostě musíte přečíst . P.S. z Eliščiných svatebních šatů 2v1, které jí šila maminka, si uslintnete. Tak pojďme na to!

Od seznámení až po zásnuby

S Kubou asi nic v našem životě není podle manuálu, takže i seznámení nebo žádost o ruku nebyla prvoplánová romantika jako z amerického filmu. Seznámili jsme se prozaicky – Kuba vlastní autoservis, kam jsem přijela na doporučení kamaráda na opravu auta. Od pohledu se mi líbil, a i já jemu, takže jsme si začali víc povídat i o osobních věcech a později zašli na první rande na snídani.

Vzhledem k tomu, že já jsem větší střelec (znamením i způsobem života), většinou jsem i iniciátorem různých akcí a změn. Takže jsem první rande nadhodila já, první pusu vlastně taky a se svatbou to bylo podobně. Když to tak píšu, tak to zní, že jsem ho vlastně „uhnala“, ale není to tak.

V případě zásnub klasická žádost taky neproběhla, dohodli jsme se na ní po 3 letech vztahu. Oba bychom rádi v blízké budoucnosti společné dítě, a to by se podle našeho názoru mělo narodit do „úplné“ rodiny.

Peripetie během svatebních příprav

Takže jsme cca rok dopředu začali připravovat svatbu. Tedy spíš si řekli, kolik lidí bychom tam chtěli, kolik peněz do toho dát a vybrali a zarezervovali jsme místo. Postupně jsme pak domlouvali různé dodavatele a nějaká intenzivní příprava začala cca 2 měsíce před svatbou. Nikdy bych netušila, jaké peripetie můžou nastat.

Když se přehnala první vlna opatření kvůli koronaviru a my si oddechli, že svatbu nebudeme muset zrušit a fotky v rouškách nás taky minou, začali jsme finišovat přípravu s majitelem Chateau Třebešice. Bohužel díky nějakým průtahům se povedlo odsouhlasit si finální kalkulaci jídla a nápojů teprve 4 dny před svatbou. Byla to hodně stresová situace, která nám způsobila pár bezesných nocí.

Měli jsme tedy na moment mylný pocit, že je vše zařízené a konečně jsme se na svatbu začali těšit. Chyba lávky, dva dny před svatbou zavolal náš církevní oddávající a rodinný přítel v jedné osobě, že leží v nemocnici, protože měl úraz na kole a zlomil si 8 žeber a klíční kost.

V 70 letech žádná sranda. Při vší té smůle jsme měli štěstí, že jeho syn také oddává a ten „náš“ pátek měl volno. Takže ještě ve čtvrtek jsme se sešli na společný oběd, abychom se poznali dřív než před oltářem, ještě jsme řešili potřebné formuláře a dokumenty, poslední si vyzvedával na matrice zhruba 2 hodiny před obřadem. Nakonec ale přes všechny tyhle komplikace svatební den klapnul na jedničku bez jediného zádrhelu.

Netradiční a zároveň dechberoucí svatební šaty

Inspirací byly šaty Beki od značky Rara Avis. Bohužel je k zapůjčení neměli v mé velikosti. Byla možnost je zakoupit, ale za dost vysokou částku, která se mi za ně opravdu dávat nechtěla. A vzhledem k tomu, že moje maminka je zručná švadlena (ne sice profesí, ale koníčkem), dohodly jsme, že je ušije ona.

Podařilo se nám narazit na nádhernou hedvábnou látku, takže pak už se celkový styling odvíjel od ní. Líbila se mi i možnost mít šaty 2v1 – stejnývrchní díl a variabilní dvě sukně, takže jsem nemusela shánět ještě šaty na převlečení. Jako první tanec jsme zvolili argentinské tango (navštěvujeme s Kubou už nějakou dobu kurzy a moc nás baví) a tak byla kratší sukně nutností.

Nejkrásnější momenty

Naše svatba celkově pro mě byla jedinečná. S tím nejlepším mužem mého života jsme si vyměnili sliby, které jsme si sami napsali, před naši nejbližšími. To všechno v kouzelném prostředí zámku v Třebešicích. Nikdy nezapomenu, když mě syn vedl k oltáři (najednou byl tak „dospělý“😉) a Kuba na nás čekal a neubránil se dojetí.

Závěrem určitě chci vyjádřit vděčnost všem, kteří nám s přípravami pomáhali. Rodině a přátelům, a hlavně úžasné kamarádce a koordinátorce Anetce ze Svatby naruby, bez které by svatební den nebyl takový ani z poloviny.

Více fotografií ze svatby Elišky a Jakuba najdete v jejím svatebním albu.

Děkujeme Elišce za rozhovor a přejeme jí do manželského života jen to nejlepší!

---

Autor článku: Daniela Malá / Fotografie: Tereza Španko