Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Život po svatbě

Posvatební deprese. Svatba byla krásná, ale už je pryč

Profilova fotka
Ahoj holky. Chci se zeptat, jestli jsem v tom sama, nebo je nás víc. Mám týden po svatbě. Svatba byla nádherná, úžasná prostě super. Ale je mi hrozně líto, že už to skončilo, strašně rychle to uteklo. A už se to nebude opakovat. :-( A přijde mi, že i některé okamžiky jsem tak nevnímala jak jsem chtěla. Prozraďte mi vy zkušené a déle vdané jak jste to prožívaly vy a jestli je to normální :-| Díky moc
Odpovědět
1
2 3 4
no mě to uetklo strašně moc rychle, navíc po svatbě jsem hnedle začala balit na dovču...takže až na dovče jsem si v duchu prožila ten svatební den a zapřemýšlela jaký to vůbec bylo....ale určitě bych se taky ještě někdy chtěla oblíknout do těch krásných šatiček, nechat se nalíčit, učesat.....vybírat oznámení a jiný věci kolem...bavilo mě to....ale tak je to jen jednou za život, doufám:-) spíš se už kochám jen fotkama stále a videem...:-) takže myslím, že to je normální...:-)
Odpovědět
jita, myslim, ze sa netreba branit pocitom, mozno trosku smutku ci nostalgie ma asi kazda... ved to bol jediny den, neopakovatelny... ale na druhej strane, zacina pre Teba/Vás nieco nové. treba sa sustredit na dnesok, na ot co ma prist a uchovat si tie najkrajsie spomineky :-) daj sebe cas a netrap sa zbytocne ;-)
Odpovědět
Měly jsme svatbu ve stejný den :-) No já to asi vnímala jinak, ale to bylo taky tím, že hned v pondělí jsem musela jít na strojírenský veletrh tady v brně a být tam od rána do večera na stánku, takže na smutnění a tak nebyl čas. Spíš sem byla ráda, když sem přišla večer domů, padli sme do postele, koukli na fotky a bylo. Ani teď nelituju, byl to krásný den, užili jsme si ho maximálně, ale ten posvatební splín na mě naštěstí nepadl. Neboj, to určitě časem přejde.
Odpovědět
Profilova fotka
Jita9: Já myslim, že to normální je. Jě byla taky smutná. Prostě už se svět přestal točit kolem nás a to je po těch měsících příprav těžký. Ale život jde dál. My týden po svatbě jeli pryč abychom si odpočali a užili si sebe. Tak to zkuste taky. Někam vypadnou, třeba jen na chvíli :-) A pak dej třeba dělat fotky pro příbuzný a známý, zajdi za nima a všichni ti budou říkat jak se vám to povedlo a že jsi šikovná holka :-) A nesmutni :-) Život přinese ještě hodně krásných dnů :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ja vim, ze timhle prochazi spousta novomanzelek, takze se neboj, Jita, ze bys byla sama. Neni to nic za co by se clovek musel nejak stydet, je to krasny okamzik v zivote dvou lidi a casto je provazen spoustou nostalgie. Ja jsem mela zkusenost ale uplne jinaci. Planovani (a to organizaci akci a dni jinych ziju, jsem neskutecne zorganizovany clovek) mi lezlo na nervy (delala jsem ho na dalku 10 000 km), a kdyz bylo po vsem a my se vratili ze svatebni cesty, prvni vikend, co jsme byli zpatky doma, jsem se usmala na Aleema a rekla mu "To je tak super, ja jsem tak nadsena, ze je po vsem tom shonu a planovani a ja se muzu vratit k normalnimu zivotu." Pred planovanim jsem totiz pres vikendy chodila na tury, cetla, chodila do kavaren, sektala se s prateli, ale kdyz zacaly svatebni pripravy, ty mely prednost a na hodne veci, ktere jsem mela moc rada nebyl cas. Ten den utece strasne rychle, mas pravdu a ja se pak divala na fotky s pocitem "byla jsem tam vubec?" :-D, ale vim, ze byla, vim ze se to povedlo, ma snaha se vyplatila, hoste si to uzili a ja jsem si z toho dne odnesla to nejkrasnejsi, coz neni jen vzpominka, ale realita a to je muj manzel. A z toho smutna nejsem ani trochu. Ten je se mnou kazdy den a tak vim, ze smutna byt nemusim, protoze to, ceho se melo dosahnout v ten den se dosahlo - oba mame jeden druheho a jsme "svi". Tak nebud smutna, podivej se na manzela, kdyz tak otevri album a tes se z pohledu na nej a na budoucnost, ktera urcite prinese jeste stastnejsi chvile. :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ahojky, tak je to opravdu všude stejné :-) Já měla úplně stejné pocity jako Ty :-( . Ale opravdu to chce čas, teď máme 2 měsíce po svatbě a už to neřeším Pořád sice vzpomínám, jak to bylo krásné, ale život jde dál ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Ja jsem moc rada, ze jsem mela vlastni saty. Puvodne jsem je chtela prodat, ale ted je mam vycistene a vonave ve skrini a na rocni vyroci si je zkusim oblect - jestli ovsem nepriberu :-D
Odpovědět
Ahoj, já jsem svatbu měla teď 20. září a mám úplně stejné pocity jako Ty. Také doufám, že to brzy přejde!! Zpětně přemítám, co všechno šlo udělat lépe a dokonaleji, ale bohužel, v tom je asi ten neopakovatelný den i se svými chybami a nedostatky!!
Odpovědět
AHOJ, myslím že tímhle si projde každá nevěsta. Jsem vdaná už rok a taky mě ještě občas přepadaj myšlenky, jak to všechno uteklo a že se to už (doufám) nebude nikdy opakovat. Trošku závidím nevěstám na svatbách, že ony si to zrovna prožívají a já už to mám za sebou, že už nikdy neobleču ty pohádkový šaty atd. ale deprese to určitě není. Všechno klaplo na jedničku s hvězdičkou a nic bych neměnila. Prostě je to síla toho danýho okamžiku (ať se zdá krátký nebo ne) a to je myslím na tom to kouzelný, že je to jedinečný a neopakovatelný....
Odpovědět
Profilova fotka
Holky díky, že v tom fakt nejsem sama ;-) a taky doufám, že to snad brzy přejde. Příští týden jedem na svatební cestu, tak snad to bude lepší. Taky mám ty myšlenky, co jsem chtěla udělat jinak, na co se víc soustředit, ale jak píše allie že je to ten kouzelný neopakovatelný okamžik a den. Chvilku jsem přemýšlela, že bych si šaty, které jsme měla v salonu půjčené, že bych si je koupila. Ale to asi fakt taková ta euforie po svatbě. A závidím holkám, které si to teprve prožijí :-) ale taky to uteče. Tak snad mi pomohou jiné krásné chvilky v manželství ;-)
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 měsících
•
Jity, byla jsem na tom úplně stejně, ještě tak skoro rok po svatbě mě mrzelo přesně to, cos psala.... pak mě to ale přešlo a vzmínám jen na ty hezké věci, jsem hrdá na to, jakou jsme měli svatbu. Prostě to přešlo, všechno chce čas... ale chápu tě úplně
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem se taky na svatbu moc těšila a přípravy mě moc bavily, ale pak už jsem byla ráda, že je to za náma, přece jen to bylo náročné ;-) Důležitý v životě je mít se stále na co těšit... Tak si s manželem něco prima naplánujte... Třeba wellness víkend... A ty krásné šaty ? Záměrně jsem si vybrala takové, které si obléknu ještě na plesy... :-N
Odpovědět
Článek se načítá
Katchen přesně, já jsem zjistila, že úplně nejlépe dělá našemu vztahu stále něco plánovat, plánovali jsme společné bydlení a hledali podnájem, hned jak jsme ho našli jsme začali hledat byt ke koupi, pak jsme řešili rekonstrukci, pak jsme plánovali dovolený a já hledala práci po škole, pak jsme roka půl plánovali to Japonsko a teď plánujeme tu svatbu. A tak se nám nemůže stát, že bysme se po 10 letech neměli o čem bavit ;-) Nechápu, jak občas vidí v restauraci, jak proti sobě sedí dva tak v našem věku, jeden kouká tam, druhej onam a za hodinu promluví dvě věty. Jita tak doporučuju si naplánovat nějakej pěknej víkend. A nebo co miminko? Tím byste se taky na pár let mohli zabavit a věř mi, že po porodu nebudeš mít čas na smutnění po svatbě a organizačně budeš tak 15 let taky dost vytížená ;-)
Odpovědět
holky na to vůbec nemyslete, zahodtě depky jsou zbytečné..... buďte rády, že jste si vzali za manžela určitě skvělého muže se , kterými budete šťastni ;-)
Odpovědět
Naprostý souhlas s Calistto ;-) Já teda měla po svatbě depku, ale z opačného důvodu - zopakovat bych si teda nechtěla, chtěla bych ji znovu a jinak,ale co už, samozřejmě pár dní jsem si pobrečela, ale pak jsem to (i s pomocí holek tady) hodila za hlavu, hlavně že mám mého muže ;-)
Odpovědět
Profilova fotka
Taky jsem měla depku a dost dlouho, taky jsem si ji chtěla celou zopakovat a všechno udělat úplně jinak. Skoro nic si z toho nepamatuju asi to nebylo tak super když se mi to nevrylo do paměti a taky se na dost věcí zapomělo. A i ten chlap za moc nestojí ale co se dá dělat.... :-|
Odpovědět
•
Diskuse pokračuje po 2 letech
•
Profilova fotka
Ahoj holky, naše svatba byla naprosto úžasná a já přesto mám depku jak blázen. Rok jsem svatbu chystala do posledního puntíčku a teď je konec :-( Je mi z toho čučno a nevím jak se té pitomé nálady zbavit :-( Navíc jsem si svatební šaty převlékla z teď nepochopitelného důvodu už kolem osmé hodiny večerní a teď mám výčitky kvůli pověrám a že jsem si ty šaty měla užít déle když je to jen jednou za život :-( Navíc pár lidí mi to stále připomíná, takže nejde to moc opomenout .... Šaty mám sice doma, ale to už není ono :-( :-( :-( Vůbec jsem před svatbou netušila, že to bude takové. Možná kdybych věděla jaké pocity pak budu mít, ani bych se nevdávala ... I když můj muž je naprosto úžasný človíček.
Odpovědět
Profilova fotka
Tak to já jsem žádné deprese neměla, měla jsem radost, že náš den dopadl nad očekávání skvěle, že jsme si to řádně užili se všemi blízkými a že to bylo prostě dokonalé. ;-) Hned druhý den po svatbě přišly první profi fotečky a svatební videoklip, u toho jsem si pobrečela štěstím ;-) pak jsme odjeli na týden na hory abychom dospali deficit který vznikl v tom předsvatebním shonu a taky abychom si užili jeden druhého a pak už nic. Já teda na žádný posvatební smutnění neměla čas ani myšlenky, člověk má spoustu jiných starostí - práce, bydlení atd, svatba přece není středobod vesmíru, hlavní je partner, kterého jste si vzaly ;-) Občas si samozřejmě řeknu že bych si to zopákla ale neměnila bych vůbec nic, v šatech jsem byla až do konce, do 3 do rána, takže jsem si jich rovněž užila až až x-) v nějaké diskuzi už se to tady řeší, nevěsta měla po svatbě depresi ale ta byla spíše zapříčiněná tím, že měla pocit že svatba nebyla úplně taková, jakou si představovala...
Odpovědět
Profilova fotka
me tedasvatba teprve ceka ale myslim si ze buu stejna :) je to neco jako tehotenstvi, utece to a pak ti brisko chybi :) i kdyz to se da opakovat :D
Odpovědět
Já měla deprese spíš před svatbou, pořád jsem si říkala, ať už je to všechno za námi, pořád jen fůra starostí, že to za to nestojí a tak. Dnes už se tomu směju, protože ve svatební den to samozřejmě ze mě spadlo a byla jsem uplně v pohodě a to i po svatbě. Pamatuju si, že jsem manželovi druhý den říkala- tak myslím, že jsme měli dobrou svatbu, co? A on odpověděl- to si piš! Takže ano, stálo to za to :-) No a hned ve středu po svatbě jsme odjeli na svatební cestu, kam jsem se moc těšila, takže na depky opravdu nebylo kdy.
Odpovědět
na ty jsem neměla ani čas,protože jsem hned v pondělí klapala do práce a navíc svatba byla nádherná,tak přetrvávají jen hezké vzpomínky a vize na krásné zítřky po boku mého úžasného manžela :-)
Odpovědět
Profilova fotka
Já jsem si svatbu užila na maximum, dokud jsem úplně na konci nespadla ze schodů, ale ačkoliv teď ležím v posteli a museli jsme zrušit svatební cestu, depresemi netrpím 8-) Asi jsem divná ;-)
Odpovědět
no hlavne bych to nenazyvala deprese, protoze deprese se projevuji trosku jinak a nejakou delsi dobu trvaji....spise bych tema nazvala posvatebni mrzutost nebo litost, ze uz to uteklo :-N jinak ja jsem nic takoveho nemela, byla jsem rada, ze jsem vdana, ze jsem si vzala uzasneho manzela a ze uz ten stres opadnul
Odpovědět
Profilova fotka
já cítila trošku nostalgii, když jsem po 14 dnech vyhazovala mou svatebni kytičku do popelnice :-( to mi bylo fakt líto. Jinak jsem taky spíš ráda, že to máme za sebou - užili jsme si to, byl to krásný den, ale spusta dalších nás ještě čeká, takže žádné smutnění :-)
Odpovědět
Profilova fotka
já to mám podobně.... vdávala jsem se 3.9. 2011 a taky bych to zopakovala... šaty jsem si nechala šít vlastní, pořád mi visí na skříni v průhledném obalu a zatím je nějak nedokážu prodat.... Celý den mi utekl jako pár hodin.... ale je to za náma, uvnitř srdíčka to zůstane a pak přijdou třeba dětičky atd... pořád se je na co těšít!
Odpovědět
azeretv Ahoj holky, předem chci strašně moc poděkovat těm, které tu na beremku dávají různé rady a dělají zajímavá alba, z kterých jsem se určitě skvěle inspirovala. Také chci moc poděkovat holčinám, které dokázaly poradit a nepozastavovaly se nad otázkami druhých, i mých. Které dokázaly poradit v rozhodování a tak vůbec. Vám všem moc děkuju)) Možná to tu již někde v diskuzích je, ale nenašla jsem to.... Mám tři dny po svatbě... Vše bylo úžasný, krásně to klaplo, bavili jsme se a byla to pohoda. Všichni pozvaní na to rádi vzpomínají a volají mi, že by si to hned zopakovali.... Popravdě, je mi teď nějak smutno. Dnes jsem jela vracet šaty a trochu mi vytryskly slzy z toho, že je vlastně už po všem. Půl roku plánování a během pár hodin je to pryč. Zůstanou však krásné vzpomínky, ale i tak jsem prostě stále na měkko... Chci se s Vámi podělit o zkušenosti, měly jste samé pocity po svatbě? Jsem toiž celá nějaká rozcitovaná a chce se mi brečet i při pohledu na kytku, kterou mám zatím ve váze..... áaach jo, svatbu jsem s heroickým klidem skvěle zvládla, i jsem se ráno nasnídala, žádný stres, žádné slzy u obřadu, zato teď je mi nějak ouzko((((
Odpovědět
Profilova fotka
@azeretv uplně Tě chápu. přijde mi to přirozené. I já čekám že za týden to budu mít podobně. Měla jsem to podobně po maturitě, státnicích,... člověk se na něco připravuje a najednou je to za Tebou. Najednou jakoby před člověkem byla dlouhá poušt bez konce, takový ten normální všední život, kdy člověk již není princeznou...a to může děsit. Nejsi v tom sama!...čeká Tě mnoho nových věcí :-) za Týden Ti písnu a budeš mne z toho tahat ven :-D
Odpovědět
@azeretv @melinea Asi záleží, jak člověk žije přípravami. Pokud naplno, tak se smutek asi dostavit může, pokud řeší ještě dalších milion věcí, tak mu to ani nepřijde. My jsme před svatbou slavili moje kulaté narozeniny, otěhotněli, řešili koupi pozemku na stavbu, takže teď dva týdny po ní nemáme vůbec čas na truchlení, i když byla krásná :-)
Odpovědět
@melinea jéé dík:-) no pomalu to začínám ustávat, ano už jsem na ten pocit přišla, už asi vím, co mě mrzí.... Mrzí mě to, že opravdu poprvé v životě se okamžik točil kolem mě, já byla ta s těma šatama, na mě byl každý zvědavý, jak budu vypadat, mě otevírali dveře u auta, se mnou všichni chlapi chtěli tancovat atd..... Pocit, který jsem nikdy před tím nezažila.... něco krásného.... teď vím, že už se to doufejme opakovat nebude, přesto to je tak výjimečná situace, která mi trošku chybí:-)))) Opravdu , svatba je krásná věc...Připravovala jsem se na ni s určitým odstupem, nechávalo mě to dlouho chladnou, ani jse nebyla moc nervózní, občas až moc cinická a ve finále to celé sklouzlo k tomu, co bych nejmíň očekávala.... Nic jsme nplánovali, žádné hry, žádné svatební noviny, zábavu hostů při focení... Vůbec nic.... Bylo nás na hostině 28 a na rautu se to tak o pět, šest rozrostlo, tudíž malá svatba... Ale nezapomenu na slova hostů a kamarádů, že pro ně byla naše svatba výjimečná, přitom tak uvolněná, bez trapných momentů se skvělou zábavou a to jsme neměli žádný program, žádnou živou hudbu. Veškeré písničky byly stáhlé na flashku o cca 8-10 hodinách hudby, především Glenna Millera, pár Moravských lidovek, rockenrolu, šedesátých let, moderní, zkrátka každý si našel to své a každý si tancoval na co chtěl..... Myslím, že se ten den opravdu vydařil.... Krása:-)))))
Odpovědět
@jancip tak to úplně chápu, ale to jsou krásné starosti.-) a gratuluju k početí potomka:-) to pak věřím, že jisté věci jdou úplně stranou.-)
Odpovědět
1
2 3 4
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?